Čip transpondéru ke skříňce zapalování

Čip transpondéru ke skříňce zapalování je pasivní elektronická součástka integrovaná v autoklíči, která komunikuje s imobilizérem vozidla a umožňuje povolení startu motoru. Transpondér nepotřebuje vlastní baterii: energii získává z elektromagnetického pole čtecí cívky umístěné u spínací skříňky.

Transpondérový čip pro imobilizéry se používá pro umístění dovnitř klíče při vytváření duplikátu klíče k vozidlu. Čip je nenahraný, takže je možné jej přizpůsobit k vozidlu popř. jej zkopírovat pomocí speciálního přístroje, jako je např. T-400.

Co je transpondér a jak souvisí se skříňkou zapalování

Transpondér je elektronická součástka integrovaná v klíčku a je jich nepřeberné množství typů jak vzhledem, velikostí a hlavně rozsahem funkcí. Tato miniaturní elektronická součástka o velikosti 1x5mm se při každém zasunutím klíčku do zapalování oživí pomocí elektromagnetického pole, přes které jde veškerá komunikace mezi čipem v klíči a imobilizérem.

Elektromagnetické pole vysílá cívka u spínací skříňky, která je propojena s imobilizérem. Čtecí cívka je umístěna převážně na spínací skříňce s integrovaným zámkem řízení. Hlavním úkolem cívky je přenos energie do transpondéru v klíči. Dalším úkolem je přenos dat z transpondéru do řídicí jednotky imobilizéru.

Po vložení klíče do zapalování (spínací skřínky) proběhne aktivace transpondéru. Následně proběhne induktivní přenos dat přes vysílací a přijímací anténu cívky, která je umístěná na spínací skříňce. Přenáší se výše zmíněná data pomocí komponentů imobilizéru.

Úloha imobilizéru při startování

Imobilizér je elektronické zařízení, které pracuje s transpondéry, neboli čipy, které v sobě nesou informaci v podobě kódů a ty jsou uloženy buď přímo v klíčku nebo na jiném zařízení. V případě, že neproběhne mezi imobilizérem a čipem správná komunikace, neboli výměna informací zabrání toto zařízení nastartovat, nepředá informace do jednotky motoru nebo třeba i odpojí palivovou soustavy a tím zabrání odcizení vozidla.

Imobilizér je elektronické zařízení zabezpečující vozidlo proti odcizení, které se aktivuje vždy po vytažení klíčku zapalování ze spínací skříňky. Imobilizér blokuje řídicí jednotku motoru, a tak velmi účinně brání nastartování vozu nepovolanou osobou.

Hlavním účelem tohoto zařízení je zamezit neoprávněnému nastartování motoru. Konstrukční části imobilizéru tvoří klíč zapalování se speciální elektronikou, tedy transpondérem, cívka na spínací skříňce pro přenos informací, řídicí jednotka imobilizéru a řídicí jednotka motoru.

Jak probíhá komunikace čipu se skříňkou zapalování

Po aktivaci svorky 15 je čtecí cívka napájena od řídicí jednotky imobilizéru. V okolí cívky se vytváří magnetické pole, které tvoří zdroj energie pro transpondér. Samotný transpondér se aktivuje pomocí vytvořeného magnetického pole a posílá data.

Tato data jsou převedena přes čtecí cívku na elektrický signál a dále přenášena do řídicí jednotky imobilizéru. Při každém novém spuštění motoru se generuje nový kód pro další start.

Pouze když se kód vysílaný s klíče shoduje s kódem uloženým v jednotce vozu, je imobilizér deaktivován a motor lze spustit. Pokud nesouhlasí některá informace, tak je po 2 vteřinách řídicí jednotka motoru zablokována.

Jednotlivé fáze ověření klíče

Celkový proces imobilizéru se dá shrnout do tří fází. Jedná se o proces, který je zahájen zapnutím zapalování a končí uvolněním řídicí jednotky motoru, tedy aktivace vstřikování, zapalování.

1. Rozpoznání jednotlivých kódů klíče v zapalování (spínací skříňce)
2. Porovnání proměnného kódu mezi jednotkami
3. Aktivace funkce zapalování, vstřikování

Při každé aktivaci zapalování se uvede v činnost řídicí jednotka imobilizéru. Induktivním způsobem se přes anténní cívku přenáší energie z jednotky imobilizéru do transpondéru v klíči. Transpondér se tímto způsobem aktivuje a začíná vysílat pevný kód.

Následně se pevný kód přenese přes anténní cívku do jednotky imobilizéru, který je s cívkou propojen elektroinstalací. V řídicí jednotce imobilizéru se oba pevné kódy porovnají.

Následně kontroluje jednotka imobilizéru kód jednotky motoru. Tento kód se uloží z jednotky motoru do imobilizéru. V tomto případě se jedná o proměnný kód, který se generuje pří každém startu v řídicí jednotce motoru pomocí generátoru náhodných čísel.

K povolení startu dojde tehdy, pokud pevný kód klíče souhlasí s kódem imobilizéru a pokud souhlasí proměnný kód vstřikování s kódem řídicí jednotky imobilizéru. Následně se přes datové vedení „W“ přenese informace o povolení startu a řídicí jednotka vstřikování dostane speciální signál pro aktivaci komponent vstřikování.

Typy kódů uložených v transpondéru

Transpondér v praxi běžně označovaný jako „čip“ nebo „skleněnka“ pracuje bez vlastního napájení. V paměti mohou být uloženy následující informace, které se podle generací imobilizéru označují slovem „kód transpondéru“.

• pevný FKC (Fix Key Code) - pevná část kódu transpondéru
• plovoucí SKC (Secret Key Code) - vozově specifický kód, definuje chování imobilizéru
• data od výrobce dle značky (Škoda, VW, Audi, Seat)
• Component security (CS)

Novější a novější technika zajišťuje lepší a důmyslnější systém kódování. U starších čipů, kde se využívali pevné kódy, lze bez problémů klíče kopírovat bez nutnosti se připojovat do vozu diagnostikou. Jelikož i v oblasti výroby klíčů a kopírovaní transpondérů technika pokročila, lze v současné době kopírovat i některé čipy typu krypto.

Čip transpondéru a dálkové ovládání nejsou totéž

Jelikož si lidé pletou imobilizér s dálkovým ovládáním, tak by bylo dobré tyto pojmy vysvětlit. Transpondér zajišťuje ověření klíče a povolení startu, zatímco dálkové ovládání slouží především k odemykání a zamykání vozidla.

Ve většiny současných auto klíčů se pod plastovým krytem nachází plošný spoj, který pomocí rádiových vln o určité frekvenci a kódování odemyká automobil na dálku. S těmito součástkami je v klíči integrovaná i baterie.

Baterie v klíči je nutná k správné funkčnosti otevření i zavření vozu a v některých případech i deaktivaci zabezpečení. Z 95% nebude mít vliv na startování vozu, neboť imobilizér je řízen skrze pasivní čip v klíči. To znamená, že nepotřebuje baterii pro jeho funkčnost.

Pokud vás automobil vyzve k přiložení klíčku ke kontrolní plošce, využije se právě tento čip, jenž funguje i v situaci, kdy má transpondér vybitou baterii.

Čtyři rádiové cesty moderního autoklíče

I když má každý současný transpondér až na výjimky typu Ford Mustang Mach-E v sobě stále mechanický klíček připravený na nouzové odemčení vozu, v drtivé většině případů již v automobilech zcela chybí spínací skříňka. Nouzové nastartování tak zajišťuje bezdrátová technologie pracující na principu RFID čipů.

Jde o pasivní čip pracující pouze tehdy, pokud ho vybudí energie vyslaná z automobilu. Je zcela nezávislý, nepotřebuje baterii a funguje v dosahu několika centimetrů.

Ještě před dvaceti až třiceti lety se tento systém používal pro funkci imobilizéru. I dnes ­výrobci tuto technologii používají coby záložní ověření přítomnosti ­klíče ve voze.

V současnosti se pro dálkové odemykání vozidel používá rádiová technologie, v Evropě pracující v pásmech 433 nebo 868 MHz. Kvůli té je v klíčku další čip a také anténa.

Bezklíčkové odemykání představuje nadstavbu tohoto systému a v pořadí už třetí rádiovou technologii používanou u klíčku. Kvůli bezklíčkovému odemykání najdete na základní desce transpondéru navíc malou cívku, přičemž systém pracuje v pásmu RFID (125 kHz, nebo 13,56 MHz).

V pořadí už je to čtvrtá rádiová technologie využívaná klíčkem, v tomto případě jde o obousměrnou cestu. Tento systém funguje ve velmi širokém pásmu na vysokém kmitočtu přibližně 6 GHz.

Sečteno a podtrženo, moderní klíčky v sobě ukrývají celkem čtyři rádiové cesty umožňující komunikaci s vozem, některé mají také pohybový senzor a další čipy pro různá kódování.

Transpondérový čip pro duplikát klíče

Transpondér (immo čip) je potřebný k nakódování nového klíče k vozidlu. Transpondér je nenakódovaný, prázdný a odemčený. Je možné přizpůsobit ho k vozidlo pomocí diagnostického přístroje.

U nově zakoupených klíčů je tajné číslo umístěno na štítku, kde je nutné odstranit černou fólii, pod kterou je číslo umístěno. Pomocí tajného čísla je možné vstoupit jako oprávněný technik do řídicí jednotky imobilizéru a ukládat nové klíče do jeho paměti.

Vlastně se jedná o programování nových klíčů k vozidlu pomocí diagnostického rozhraní. Při výrobě duplikátu je tedy nutné rozlišit, zda lze konkrétní čip pouze zkopírovat, nebo zda je třeba nový transpondér přizpůsobit a naprogramovat přímo ve vozidle.

Kompatibilita čipu ID 24

Typ čipu (ID): 24. Kompatibilita: MEGAMOS CRYPTO 48. Tento čip je vhodný pro vozy značky Škoda s immo 4. generace.

Typ transpondéru: ID46 / PCD7936 T14. Transpondéry a čipy pro autoklíče jsou skleněné i karbonové. Eeprom transpondéry, induktory.

Transpondéry pro přímé programování diagnostickými zařízenímí a transpondéry pro kopírování (klonování) na zařízeních Keydiy KD-X2 a Xhorse VVDI mini a dalších.

Programování nového klíče přes imobilizér

Vzhledem k tomu, co všechno automobil ověřuje ve chvíli, kdy přijme požadavek na odemčení, nemůže překvapit fakt, že výměna klíčku (popřípadě přidání dalšího klíčku) vyžaduje návštěvu servisu, který přes diagnostiku a online připojení na server výrobce spáruje nový klíček s imobilizérem automobilu.

Samotné tajné číslo nesmí být umístěno z bezpečnostních důvodů ve vozidle. Číslo je uloženo v databázi u výrobce automobilu a nový majitel ho má u sebe jako součást klíčů.

Identifikační číslo obsahuje 14 symbolů a lze ho přečíst pomocí diagnostického nástroje po OBD rozhraní. Pro zjištění identifikačního čísla je nutné provést identifikaci řídicí jednotky.

Pokud situace umožňuje, provede se spárování klíče k vozidlu po kabelu. To znamená, že je možné vyřešit vše na místě bez nutnosti odtahu vozidla.

Co se děje při ztrátě všech klíčů

Ještě trochu složitější je to v případě ztráty všech klíčů. Například automobilka VW pak mění kromě klíčů samotných také zámky. Vůz získá takzvanou novou identitu a v rámci tohoto procesu dojde k deaktivaci původních klíčů.

Pokud by je někdo našel, již dále nebudou fungovat. Při ztrátě posledního klíče je nutné řešit mechanickou část klíče, transpondér i jeho přizpůsobení k imobilizéru.

Automobil lze otevřít a pokud bude třeba, demontovat zámek, dle kterého lze vyrobit mechanickou část klíče. Pokud vlastník vozidla má kód klíče, lze podle něj klíč vyřezat.

Další částí, která je potřeba, aby vozidlo šlo nastartovat, je imobilizér. Dle typu automobilu se vloží do klíče čip, nebo se použije klíč s čipem na základní desce a ten se musí přizpůsobit k vašemu vozu za pomocí autodiagnostických přístrojů a programů proto určených.

Řídicí jednotka imobilizéru a její propojení s motorem

Řídicí jednotky motoru vybavené imobilizérem jsou konstrukčně odlišné od standardních jednotek. Samotný hardware jednotky umožňuje výměnu dat s imobilizérem po speciálním datovém vedení.

Starší vozidla využívala datové vedení, které se označovalo „W“. Fyzicky se jedná o jeden vodič, který propojuje řídicí jednotku motoru a řídicí jednotku imobilizéru.

Přes toto datové vedení dochází k výměně informací, například ke kontrole transpondéru (klíče) při startování. Napájení řídicích jednotek je přivedeno ze zdroje přes ochrannou pojistku.

Umístění jednotky imobilizéru

Umístění řídicí jednotky imobilizéru závisí na konkrétním vozidle a typu generace imobilizéru. První generace nebyly integrovány do přístrojové desky.

Jedná se o samostatnou jednotku, která bývá nejčastěji umístěná za přístrojovým panelem (Škoda Felicia) nebo v blízkosti pojistkové skříně (VW POLO 6N).

Další generace již dodržovaly systém integrace řídicí jednotky imobilizéru do kombinovaného přístroje (panelu přístrojů). Mezi koncernovými vozidly se nachází některé výjimky, které nedodržují stejná pravidla.

Například VW Sharan může mít třetí generaci imobilizéru, ale řídicí jednotku nemá integrovanou v panelu přístrojů. Je umístěna stejně jako u starších modelů mimo panel přístrojů.

Bezpečná manipulace s autoklíčem a transpondérem

Při práci s autoklíči dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo jednak k poškození obalů klíčů, transpondérů a součástek, které jsou uloženy uvnitř, popřípadě přímo základní desky klíče.

1. Na rozdělání autoklíčů pokud možno používat speciální nářadí.
2. Odčepování hrotů klíčů: Přípravek pro demontáž a montáž hrotů a planžet autoklíčů.
3. Při práci s vystřelovacími klíči - rozdělání: Po jejím rozdělání, nevystřelovat klíč, aby nedošlo k vyskočení napínacího mechanismu!
4. Při práci s autoklíči - složení: Dbát na to,aby oba díly se nasazovali proti sobě a poté teprve zacvaknout.
5. U některých typů se zasouvají a pak za cvakávají.

U vystřelovacích klíčů zacvaknout celý obvod klíče, včetně části která se musí zacvaknout pomocí nástroje. Klíč by nebyl funkční a mohlo by dojít k jejímu poškození.

Poškozené plastové ochranné pouzdro klíče lze vyměnit za nové a to včetně nové baterie. U některých klíčů lze měnit i vymačkané gumová tlačítka, nebo vybrousit novou planžetu.

Je možné provádět také opravy autoklíčů včetně výměny mikrospínačů, pokud již nejsou funkční a tlačítka nereagují. Při demontáži je však nutné chránit transpondér, cívku, baterii i základní desku před mechanickým poškozením.

tags: #cip #transporderu #ke #skrince #zapalovani