Babetta je moped vyráběný na Slovensku (do 1992 v Československu) v podnicích ZVL v Považské Bystrici a v Kolárově. První Babetty, typ 28, se objevily v roce 1970 s elektronickým zapalováním Tranzimo (první moped na světě s elektronickým zapalováním), velkými devatenáctipalcovými koly, ale ta byla po přibližně dvou letech vyměněna za menší šestnáctipalcová, u nichž už zůstalo po celou éru těchto mopedů.
Historie vývoje a hlavní modely Babetty
Ve druhé polovině 60. let jediná československá společnost pro export a import motorových vozidel Motokov viděla možné trhy pro malý, robustní a snadno ovladatelný motocykl, na který v některých zemích nebylo třeba řidičský průkaz. Vývojem byly pověřeny Považské strojírny v Považské Bystrici. Cíl byl vyrábět stroje speciálně pro výnosný holandský a německý trh. Ten požadoval pohon pedály a velká kola pro tehdejší legislativou zvýhodněné motokolo. Touto úlohou byli pověření dva konstruktéři: G. Ulický a J. Šafárik. Vznikl tak typ 228. Původně byl koncipován jako odlehčený moped podobně jako Solex, který byl populární v 60. letech 20. století. Další typ, Babetta 207, byl úplně novou generací motocyklů vyráběných v Považských strojírnách. Technicky částečně vycházel z typu 228, měl ale přepracovanou konstrukci s řadou modernizací.
V roce 1983 byl uveden nový model 210. Byl vyvinut nový design, nový rám, nový motor a automatická dvoustupňová převodovka (viz níže Typy mopedů Babetta). Udržel se ve výrobě do roku 1996. Jeho nástupcem byl model 193 Sting. Považské strojírny měly v této době cca 13 500 zaměstnanců, z kterých 3 500 se věnovalo výrobě mopedů. Tyto strojírny patřily do koncernu ZVL (Závody valivých ložisek).
V období studené války ZVL získalo zakázku vyrábět proudové motory do vojenských letadel. Výroba těchto motorů vyžadovala plnou kapacitu Považských strojíren, takže výroba mopedů se musela přesunout někam jinam. V roce 1986 byla výroba mopedu typu 210 přesunuta do Kolárova. Továrna v Kolárovo převzala kompletní vybavení z Považské Bystrice, včetně testovacího zařízení a technické dokumentace potřebné pro výrobu mopedů.
V Kolárově byly vyvinuty další typy odvozené od Babetty 210. Již koncem 80. let navázala firma spolupráci se závodem RMZ na výrobu mopedů v Rize v Lotyšsku. Výsledkem byl žádaný minimokik Babetta 134 Stella. Továrna RMZ se ale potýkala se špatnou kvalitou svých výrobků. Později byla spolupráce ukončena a Babetta vyráběla pro typ Stella veškeré komponenty - model 134 Star.
V první polovině 90. let se začaly prodeje i export postupně klesat. V Považských strojírnách se rozjela výroba mopedů Manet Korado s motorem v licenci Puch, která disponovala výrazně lepší kvalitou i designem. Nové atraktivní modely Babetta 193 Sting i Babetta 134 Hopper pomohly načas prodávat Babetty, ale to nemohlo zastavit problém všech výrobců s dvoudobým motorem - emisní normy a asijská konkurence. Firma Babetta se rozdělila na Mopedy s.r.o. a Babetta a.s.
Konkrétní typy a jejich zázemí
První Babetta typ 228 (dříve jen 28), vyráběna v letech 1970-1972 se proslavila svým elektronickým zapalováním Tranzimo - prvním elektronickým bezdotykovým zapalováním na světě nainstalovaným na mopedu. Používala karburátor Jikov 2909 DC. Typ 206 byl upravený typ 228 vyráběn v letech 1971-1972 pro Německo. Výkon byl snížen, max. Jedná se o Babettu typ M 206 N (Jawa 25 Transistor) , které se vyráběly současně s typem 207 (1973-1982).
Na přání Němců se typ M 206 N liší od 207 kontaktním zapalováním z Pionýra, zvětšenou nosností rámu ze 135 na 150 kg, převodovkou (10/39 z) s max. rychlostí 25 km/h, a sníženým výkonem motoru na 1 kW, který je snižován originálním karburátorem Jikov s průměrem sání 9 mm a menší tryskou. Nemá tachometr. Na rozdíl od typu 206 je již vybavena zadním pérováním a zvětšenou nosností rámu, po roce 1978 se montovala se světly z Babetty 210. Babetta typ 228 byla nahrazena novým modelem 207 v roce 1972. Kola měla nově 16 palců, jinak shodné parametry s typem 228.
Typ 207 se zalíbil mnoha řidičům, pro jeho zvýšený komfort, a výbavu. V roce 1983 byl model 207 nahrazen novým modelem 210, který měl nový motor, víc výkonu a dvourychlostní automatickou převodovku. Druhý rychlostní stupeň doplnil pohon třetí sadou spojek. Vývozní typ Babetty 210 Sport, s rozdílnou nádrží Puch, schránkou Mustang a tvarem sedla. Babetty 210 Sport vynikaly metalickým lakem, obvykle červeným, modrým nebo černým. Před typem 210 existovala verze 207 Supreme. Babetta Sport line byla odvozována od typu 225 s nádrží a sedlem Riga Delta.
Jednodušší, ale přesto mnohem méně známý typ 215, byl vyráběn spolu s modelem 210, skládal se ze stejných dílů jako typ 210, ale neobsahoval komponenty dvourychlostní převodovky. Na řadicí buben byla napevno navařena výstupní hřídel, a tak je převodový poměr nastaven stejně jako druhá rychlost na typu 210. Typ 215 potěšil hlavně řidiče, kteří vyžadovali maximální spolehlivost, ale zároveň i nadstandardní výbavu a komfort.
Poslední typ s číslem 225 neboli Mokik byl vybaven opět dvoustupňovou převodovkou známou z typu 210, ale hlavní změna byla v tom, že Babetta 225 byla vybavena klasickými stupačkami oproti šlapadlům známým z předchozích modelů Babett a startování se provádělo pomocí nožní startovací páky umístěné na pravé straně motocyklu. ZVL Kolárovo v roce 1989 navázal spolupráci se závodem RMZ na výrobu mopedů Riga v Lotyšsku. Riga měla nový minimokik Stella, ale se zastaralým motorem původem z mopedu Stadion (kopie Sachs 1092) a ZVL měl nový motor 225. Výsledkem byla Babetta 134 Stella.
Verze Stella a identifikace motoru
Jednalo se o tzv. minimokik, který se vešel díky svým kompaktním rozměrům i např. do kufru auta. Lotyšský výrobce dodával rámy, Babetta motory, původně z typu 225. RMZ se však potýkal se špatnou kvalitou svých výrobků. Později byla spolupráce ukončena pro krach lotyšského podniku a Babetta si vyráběla veškeré komponenty. Poslední provedení mopedu Babetta (1999).
Motor vycházel z typu M-210 / 225, hliníkový válec a hlava měly ale pozměněný tvar a odlévala je firma Sachsenring Tatry v Matejovcích. Litinová vložka válce zůstala beze změn, díky jinak tvarovanému spalovacímu prostoru hlavy a lepšímu žebrování měl motor mírně zvýšený výkon a lépe se chladil. Na pozůstatcích ZVL Kolárovo vznikla v roce 1999 firma STING 2000 s.r.o., která sídlí v bývalém podnikovém areálu.
Číslo motoru a rámu bývají popsána ve diskuzních vláknech i ve fórech sběratelů: jeho existence, přesnost či úplnost bývá různá a často závisí na konkrétní výrobní a dílenské historii jednotlivých kusů. V některých případech bývá vyraženo číslo rámu a číslo motoru na různých místech; někdy bývá motor repase a číslo nemusí odpovídat původnímu motoru, což ovšem ne vždy znamená problém pro identifikaci a registraci.
Číslo motoru vs. identifikace roku výroby
Na základě historických materiálů a zkušeností sběratelů bývá rok výroby často určován z podoby motoru, rámečku a světel, případně z původního loga a designu některých dílů. Někteří majitelé uvádějí, že číslo motoru není ve smyslu zákona a registrací vždy vyžadované, a že jeho existence či neexistence nemá zásadní význam pro identifikaci vozidla. Jiné názory zase zdůrazňují, že motor a rám mohou nést pochopitelné drobné odchylky v důsledku repase či výměn dílů během let.
V praxi bývá vodítkem pořadí modelů a jejich specifikace: 228 → 207 → 210, dále 215 a 225, a později Stella a další varianty. U Stell je často změna motorů a karburátorů spojena s postupným vývojem a změnou komponent v jednotlivých letech výroby, zejména v souvislosti s exportem do různých zemí a s místní legislativou.
Vizuální a praktické doplňky pro identifikaci
Někteří majitelé a sběratelé chtějí ověřovat identitu podle vyražených čísel na rámu a motoru, a to i když postupy registrací a archivace mohou být neúplné. V některých vláknech a příbězích se objevují dotazy typu: „Má Stella/Babetta 134 zhodných posledních 6 čísel na ráme a na štítku?“ nebo „Dá se zjistit rok výroby bez štítku?“ Obecně se při identifikaci spoléhá na historické modelové řady, shodu dílů a vizuální znaky včetně tvarů světel a motoru.
HISTORIE BABETTA 1929-1999
Praktické poznámky sběratelů a majitelů
Na otázku, zda lze zjistit rok výroby jen podle čísla rámu, v diskuzích zaznívá: „Rok výroby mám na štítku rámu.“ a dále „Je možné, že někdo ve výrobe zabudol vyrazit jedno číslo na rám?“; odpovědi pak zahrnují i jiné faktory, jako je výměna motoru, repase a kombinace dílů z různých období. Zvláštní důraz se klade na to, že některé díly mohou být vyměněny za originálním vzhledem, což komplikuje identifikaci jen podle vzhledu.
Pokud jde o praktické kroky: zvláště u starších Stell a Stella-ji je možné zjistit rok výroby podle viditelných znaků motoru a rámu a porovnání s historickými zdroji. Některé vlákna uvádějí, že „motor bývalo u 207 skutečně viditelné shora vedle nalévacího hrdla oleje“, což může být vodítko při prohlídce a identifikaci.