Auta s pohonem na zadní kola: princip, výhody, nevýhody a výběr

Auta s pohonem na zadní kola přenášejí výkon motoru na zadní nápravu, zatímco přední kola slouží především k řízení. Toto uspořádání umožňuje lepší rozložení hmotnosti a řidičům často nabízí přesnější ovládání i sportovnější jízdní projev.

Zadní pohon se nejčastěji objevuje u sportovních automobilů, výkonných limuzín, některých užitkových vozů a automobilů určených pro náročnější jízdní situace. Jeho hlavní přednosti vyniknou na suché vozovce a při dynamické jízdě, zatímco na sněhu a ledu vyžaduje vhodné pneumatiky, plynulou práci s plynem a zkušeného řidiče.

Jak funguje pohon na zadní kola

U automobilu se zadním pohonem je točivý moment motoru prostřednictvím převodovky, spojovacího hřídele a zadního diferenciálu přenášen na zadní kola. Přední náprava není poháněná a její hlavní úlohou je měnit směr jízdy.

Zadní náhon umožní mnohem lepší rozložení hmotnosti, takže je možné projet zatáčku trochu rychleji než s předním náhonem. Vozy s předním náhonem jsou řízená havárie - všechno vepředu, takže při protočení poháněné nápravy již není možné řídit.

Vozy se zadním náhonem se utrhnou ve vyšší rychlosti a navíc se dají snadno řídit i při jízdě bokem. Pokud řidič ví, že má zadní náhon a jede tak pomalu, jako by měl přední náhon, tak je v pohodě i v zimě.

Proč se zadní pohon používá

Zadní pohon odděluje řízení od přenosu hnací síly. Přední kola se tak mohou soustředit na změnu směru, zatímco zadní kola zajišťují akceleraci.

U vozidel s podélně uloženým motorem lze díky tomuto řešení dosáhnout vyváženějšího rozložení hmotnosti mezi nápravy. To je důležité hlavně u sportovních vozů a výkonných sedanů, u nichž se očekává přesné chování v zatáčkách a dobrá trakce při akceleraci.

Zadní pohon se proto tradičně spojuje se sportovními automobily nebo výkonnými limuzínami z vyšší třídy. Výkonný motor má naprostá většina zadokolek, protože se jedná o sportovní auta nebo výkonné limuzíny z vyšší třídy.

Výhody automobilů se zadním pohonem

Vyváženější jízdní vlastnosti

Jednou z hlavních předností zadního pohonu je možnost příznivějšího rozložení hmotnosti. Přední náprava nemusí současně přenášet hnací sílu i zajišťovat řízení, což může přispět k přesnějším reakcím automobilu.

Při průjezdu zatáčkou může mít zadokolka přirozenější jízdní projev než vůz s pohonem předních kol. Zadní pohon umožní mnohem lepší rozložení hmotnosti, takže je možné projet zatáčku trochu rychleji než s předním náhonem.

Sportovnější charakter

Řidič může u zadokolky lépe využít výkon motoru při akceleraci. Při přidání plynu se může měnit rozložení zatížení mezi nápravami, což zadní poháněné nápravě za určitých podmínek pomáhá přenášet výkon.

Vozy se zadním náhonem se utrhnou ve vyšší rychlosti a navíc se dají snadno řídit i při jízdě bokem. Právě tato vlastnost je jedním z důvodů, proč zadní pohon zůstává oblíbený u sportovních a řidičsky zaměřených automobilů.

Vhodnost pro výkonné motory

Zadní náprava může být pro přenos vysokého výkonu praktičtější než přední náprava, která by současně musela řídit. U výkonných automobilů tak zadní pohon pomáhá omezit zatížení předních kol a zachovat přesnější řízení.

Mezi automobily se zadním pohonem proto patří sportovní kupé, výkonné sedany, velké limuzíny i některé užitkové a obytné automobily.

Nevýhody a omezení zadního pohonu

Horší trakce na sněhu a ledu

Zadokolky jsou super, ale jen do doby než napadne sníh a začne mrznout. Speciálně starší modely s minimem elektroniky, ale zato s výkonným motorem, automatickou převodovkou a lehkým zadkem jsou v zimě vyloženě nebezpečné.

Pokud už se člověku povede vyhrabat se z parkovacího místa, tak stačí jedna chyba a z auta je neřízená střela. Sníh i led jsou pro zadokolky úplně v pohodě. Jen vedet jak na to.

Problémem může být především nízké zatížení zadní nápravy, zejména u některých starších vozů s těžkým motorem vpředu a lehkou zádí. Na kluzkém povrchu potom zadní kola snadněji ztratí přilnavost při rozjezdu nebo při prudkém přidání plynu.

Vyšší nároky na řidiče

U automobilu se zadním pohonem je důležitá plynulá práce s plynovým pedálem, správná volba rychlosti a schopnost reagovat na přetáčivý smyk. Zadokolka může při ztrátě trakce vyžadovat rychlejší a přesnější zásah než automobil s předním pohonem.

Se zadokolkou mají v zimě problém akorát začátečníci, kteří jsou odkojeni předohrabem z autoškoly. To, že je to též i o řidiči, to je jasné.

Vyloženému kopytu nepomůže na sněhu ani předokolka nebo čtyřkolka. A naopak fajnšmekr se zkušeností ze soutěží si poradí na sněhu i s prastarou zadokolkou bez všemožných asistentů.

Riziko přetáčivého smyku

Při přidání plynu v zatáčce mohou zadní kola ztratit přilnavost a zadní část vozu se začne stáčet ven ze zatáčky. Tento jev se označuje jako přetáčivý smyk.

Na suché vozovce může být přetáčivost součástí sportovního charakteru automobilu, na mokru, sněhu nebo ledu však může řidiče překvapit. Správná reakce vyžaduje zachovat klid, vhodně pracovat s volantem a nepřidávat plyn způsobem, který by ztrátu trakce dále prohloubil.

Stačí hodně uježděný sníh na parkovišti a auto na zimních kolech hrabe na místě ať děláte co chcete na jedničku i na zpátečku. Nepomůžou ani dva pytle písku v kufru - v lepším případě se musí auto ručně rozhoupat a vytlačit mimo problematický úsek.

Zadní pohon v zimě

Moderní zadokolky si v zimě mohou poradit podstatně lépe než starší automobily bez elektronických asistentů. Kontrola trakce a stabilizační systémy omezují prokluz poháněných kol a pomáhají řidiči udržet vůz ve zvoleném směru.

Jenže současně vyráběné zadokolky MB nebo BMW apod si už poradí s pomocí různých současně používaných elektronických asistentů s tím sněhem i v tom zmiňovaném 1% času. Kdo nevyzkoušel, nevěří.

Jako majitel éčkového mercedesu druhé generace nemohu souhlasit bez výhrad. Pokud má auto samosvor a nebo kontrolu trakce, tak je využitelné na 100% a nemusím nasadit řetězy na všech na místech, kde všechny předohraby nasazují řetězy.

Elektronika však nedokáže překonat fyzikální limity pneumatik. Dalo by se říci, že za určitých výjimečných situací "dojezdí" jakékoliv auto i s nejdokonalejším řidičem (poctivá ledovka, na kterou prší + ojeté letní gumy).

Pneumatiky a zimní výbava

Osobně, pokud bych měl takového "mastodonta", tak ho na zimu obouvám do pořádných gum - s "drapákovým" vzorkem i s tím, že to s nimi na "holé" silnici už nebude ve srovnání s "jemnými" gumami nic moc.

Potom by ani s tím hodně uježděným sněhem na parkovišti neměl být problém. A v nejhorším je možnost ještě řetězů, které jsou v horách občas i povinné.

Možnost pneu s hroty v Česku bohužel není legální.

Zadní pohon a přední pohon

Vozy s předním náhonem jsou řízená havárie - všechno vepředu, takže při protočení poháněné nápravy již není možné řídit. Tento názor vystihuje jednu z hlavních nevýhod předního pohonu: přední kola musí současně přenášet hnací sílu i měnit směr jízdy.

U předního pohonu se při prudké akceleraci může objevit prokluz předních kol nebo nedotáčivost. U zadního pohonu se může objevit přetáčivost, která vyžaduje jiný způsob korekce.

Nelze proto obecně říci, že jeden typ pohonu je za všech podmínek bezpečnější. Výsledek závisí na konstrukci konkrétního automobilu, stavu pneumatik, povrchu, rychlosti, elektronických asistentech a schopnostech řidiče.

Zadní pohon a pohon všech kol

Pohon všech kol (4x4) zajišťuje přenos síly motoru na všechna čtyři kola, což výrazně zvyšuje trakci na kluzkém povrchu, v terénu i na nezpevněných cestách. Vozy s pohonem 4x4 najdete mezi SUV, pick-upy i sportovními sedany.

Je pravdou, že vozidlo s pohonem na 4 kola bude zpravidla více univerzální, než auto s pohonem pouze na jednu nápravu. Týká se to stejně tak různých druhů povrchů, jako klimatických podmínek.

Když budeme mít ve voze pohon na 4 kola, dojedeme určitě dál, než bez něj. To však neznamená, že dojedeme vždy a do každého cíle.

Pohon na 4 kola zajišťuje s určitostí větší přilnavost k povrchu než pohon na jednu nápravu, ale pokud dostaneme smyk, což je bohužel možné, bude velmi náročné ho zvládnout.

Typy pohonu všech kol

Výrobci automobilů rádi píší v katalozích o možnosti nákupu různých typů vozidel s pohonem 4×4. Pod tímto určením se bohužel často rozumí systémy, které fungují velmi rozdílně.

Je proto dobré zjistit, co má prodejce v autosalónu vůbec na mysli, když mluví o „pohonu na 4 kola“.

Stálý pohon všech kol

Prvním druhem pohonu 4×4 je stálý pohon na čtyři kola, ve kterém je točivý moment vždy rozváděn na obě nápravy. Je to možné díky použití centrální rozvodové skříně.

Se stálým pohonem na 4 kola se setkáváme v takových modelech, jako Audi Allroad, Mitsubishi Lancer Evolution a Pajero, Toyota Land Cruiser nebo Land Rover Discovery.

Stálý pohon na 4 kola lze dále dělit na symetrický a asymetrický. Se symetrickou variantou se setkáváme ve voze Land Rover Defender, kde je točivý moment rozváděn na obě nápravy stejně.

V asymetrické variantě máme co do činění s distribucí točivého momentu mezi obě nápravy v závislosti na potřebách, a to pomocí mezinápravové rozvodovky nebo lamelové spojky.

Ručně připojovaný pohon

Druhým druhem pohonu 4×4 je pohon na 4 kola zapojovaný ručně. V tomto případě je jedna náprava poháněna nastálo, zatímco pohon druhé může být zapojován pomocí příslušné páky nebo tlačítka.

S tímto řešením se setkáváme například ve vozidlech Suzuki Jimmy, Jeep Wrangler nebo Nissan Patrol, kde je po celou dobu poháněná pouze zadní náprava a pohon přední můžeme zapojit dodatečně.

Tuto možnost bychom ale měli používat pouze v terénu. Na běžném povrchu nám bude takto fungující pohon na 4 kola spíše překážet, než pomáhat.

Automaticky připojovaná druhá náprava

Třetí druh pohonu na 4 kola je pohon druhé nápravy zapojovaný automaticky. Je to kompromisní řešení mezi stálým pohonem na 4 kola a pohonem 4×4 aktivovaným ručně.

S tímto řešením se setkáme například ve vozech Mitsubishi Outlander, Toyota RAV4, Volvo AWD, Suzuki SX4, Audi A3 nebo BMW X5.

Při této variantě je pohon nastálo a přímo převáděn na jednu nápravu, ale v případě potřeby je automaticky převeden pomocí lamelové spojky i na druhou nápravu.

Pro koho je zadní pohon vhodný

Zadní pohon se hodí především řidičům, kteří oceňují přesnější jízdní vlastnosti, sportovní charakter a možnost účinně využít výkon motoru. Vhodný může být také pro řidiče, kteří pravidelně převážejí náklad nebo používají automobil s příznivým zatížením zadní nápravy.

V běžném provozu může být zadokolka zcela bezproblémová i v zimě, pokud má kvalitní pneumatiky a řidič přizpůsobí rychlost stavu vozovky. Pokud řidič ví, že má zadní náhon a jede tak pomalu, jako by měl přední náhon, tak je v pohodě i v zimě.

Problém nastává hlavně tehdy, když řidič očekává chování předokolky, prudce přidá plyn nebo podcení sníh a led. U starších vozů bez kontroly trakce je potřeba počítat s větší citlivostí na chyby.

Pro koho může být vhodnější pohon všech kol

Pro řidiče, kteří pravidelně jezdí v horách, na chatě nebo v náročných zimních podmínkách, je 4x4 prakticky nezbytnost.

Vozidlo tohoto druhu se bude určitě hodit řidičům, kteří se často pohybují mimo vozovku, například když bydlí nebo pracují v horách či v lesích, anebo turistům, kteří pravidelně navštěvují vysokohorská lyžařská střediska.

Pohon všech kol však neodstraňuje potřebu správných pneumatik ani odpovědného způsobu jízdy. Ani čtyřkolka nezíská přilnavost tam, kde ji pneumatiky a povrch neposkytují.

Náklady a technická složitost

Ve srovnání s předním pohonem bývá konstrukce zadního pohonu složitější, protože vyžaduje samostatné řešení přenosu síly na zadní nápravu. U některých vozů se používá spojovací hřídel, zadní diferenciál a další součásti, které mohou vyžadovat servis.

U pohonu všech kol je technická složitost ještě vyšší. Nelze skrývat, že náklady na pořízení vozidla s pohonem na 4 kola jsou výrazně vyšší, než v případě aut s pohonem na jednu nápravu.

Vozidla s pohonem 4×4 jsou také mnohem náročnější a tím i dražší na údržbu. Častěji se budeme také stavovat u benzínek, a to zejména pokud zvolíme vozidlo se stálým pohonem na všechny čtyři.

Automobily s tímto pohonem jsou totiž těžší a mají tudíž i větší „žízeň“. Vyšší budou také náklady na případné opravy.

Budeme používat složitější mechanismus, který stejně jako každá jiná část vozidla podléhá opotřebení a dříve nebo později bude mít poruchu.

Rozhodnutí o koupi vozidla s pohonem na čtyři kola musí mít proto jiné opodstatnění než ekonomické.

Jaké automobily se zadním pohonem se objevují na trhu

Výběr zadokolek je širší než nabídka několika tradičních značek. Zadokolky pořád jsou. Ale musíte je krom MB a BMW hledat jinde.

Třeba Chrysler 300, Dodge Charger, Chevrolet SS, Cadillacy ATS, CTS, CT6 atdKdo chce zadokolku najde. No problem.

Mezi historické a dnes méně běžné automobily se zadním pohonem patřily také Ford Sierra, Ford Capri, Ford Scorpio, Opel Omega, Opel Senator, Volvo řady 700 a 900, Volvo S/V90, Tatra T613/700, Moskvič, Volha, Čajky M-13 a M-14, ZILy a ZISy.

Na českém trhu se objevovaly také automobily jako Peugeot 505, Renault 21, Citroën CX Break nebo sportovní a malosériové modely. Peugeot 505 byl nejzajímavější, protože nabízel turbobenzín s pohonem zadních kol.

Příklady moderních a ojetých zadokolek

Výkonné sedany a kupé se zadním pohonem zastupují například Ford Mustang, BMW 335i, Mercedes-Benz C63 AMG, BMW řady 1 nebo Nissan Cedric. Zadní náhon se ale objevuje také u obytných automobilů a některých užitkových vozů.

Na co se zaměřit při výběru ojeté zadokolky

Při výběru ojetého automobilu se zadním pohonem je důležité ověřit stav pneumatik, zadní nápravy, diferenciálu, spojovacího hřídele a převodovky. U výkonných modelů je vhodné věnovat pozornost také stopám po časté sportovní jízdě nebo úpravách.

Zkontrolovat je třeba rovněž rovnoměrnost opotřebení pneumatik, stav podvozku, případné vůle v zavěšení a funkci elektronických asistentů. U automobilu, který má být používán v zimě, je důležitá také dostupnost kvalitních zimních pneumatik.

Pamatujme si ale, že bychom se měli raději vyhýbat nabídkám na koupi vozidel s pohonem 4×4 za pár tisíc. Nízká cena zpravidla znamená, že zanedlouho po koupi necháme hodně peněz v autoopravně.

Stejná opatrnost je namístě také u levných zadokolek s výkonným motorem. Nízká pořizovací cena nemusí znamenat levný provoz, zejména pokud má automobil zanedbaný servis, opotřebený diferenciál nebo nákladné závady podvozku a převodovky.

Bezpečná jízda se zadním pohonem

• Používejte pneumatiky odpovídající sezóně a jejich stav pravidelně kontrolujte.
• Na sněhu a ledu pracujte s plynem plynule a vyhněte se prudkým změnám směru.
• Počítejte s tím, že zadní kola mohou při akceleraci ztratit přilnavost.
• Nezaměňujte přítomnost elektronických asistentů za možnost ignorovat stav vozovky.
• Při jízdě v zimě přizpůsobte rychlost nejen počasí, ale také konkrétnímu automobilu.
• U starších vozů bez asistenčních systémů počítejte s výrazně vyššími nároky na řidiče.

Pokud řidič ví, že má zadní náhon a jede tak pomalu, jako by měl přední náhon, tak je v pohodě i v zimě. Kdo nevyzkoušel, nevěří.

tags: #auta #s #nahonem #na #zadni #kola