Appeal to authority — český překlad a vysvětlení

Anglický pojem appeal to authority se do češtiny nejčastěji překládá jako apel na autoritu nebo argument autoritou. Latinský název tohoto argumentačního faulu zní argumentum ad verecundiam; používá se také označení ipse dixit.

Apel na autoritu vzniká tehdy, když je tvrzení považováno za pravdivé pouze proto, že ho vyslovila známá, uznávaná nebo údajně odborná osoba, aniž by byly uvedeny další přesvědčivé důkazy. Samotné odvolání na odborníka tedy nenahrazuje věcné odůvodnění tvrzení.

Český překlad pojmu appeal to authority

Dalšími názvy jsou Appeal to Authority, Argumentum ad verecundiam a Ipse dixit. V češtině se tento faul řadí mezi chyby v argumentaci a mezi chyby spočívající v důrazu na rozum.

Co znamená apel na autoritu

Mluvčí odkazuje na tvrzení autority a prezentuje ho jako důkaz pro pravdivost svého argumentu. Obchází obhájení pravdivosti samotného tvrzení a implicitně ho považuje za pravdivé právě z důvodu postavení autora.

Apel na autoritu je chybou spočívající v nadměrném spoléhání na názor odborníka, pokud chybí další přesvědčivé důkazy. Argument může působit důvěryhodně, protože se opírá o slavnou, vzdělanou nebo respektovanou osobu, ale bez jasného odůvodnění a relevantních důkazů zůstává logicky nedostatečný.

Jedná se o faul podobný apelu na anonymní autoritu, který se liší pouze v tom, že autorita není jmenována. Apel na anonymní autoritu často odkazuje na neurčitou skupinu, například na „vědce“, „lékaře“ nebo „historiky“, a vytváří dojem odborného konsenzu, i když žádný skutečný konsenzus nemusí existovat.

Logická forma argumentu

Obecný logický model apelu na autoritu lze vyjádřit takto:

1. Podle osoby E, která je odborníkem na oblast Y, je tvrzení Y pravdivé.
2. Proto je tvrzení Y pravdivé.

Formálněji se struktura argumentu obvykle popisuje takto:

1. Osoba L je autoritou v oblasti X.
2. Osoba L tvrdí, že tvrzení P je pravdivé.
3. Tvrzení P se však nachází mimo rozsah oblasti X nebo není doloženo dalšími důkazy.
4. Proto je tvrzení P pravdivé.

Chyba spočívá v tom, že odborné postavení osoby je použito jako náhrada za důkaz. To, že někdo má vysokou kvalifikaci nebo společenskou prestiž, samo o sobě neprokazuje pravdivost každého jeho tvrzení.

Jednoduché příklady

„Doktor Zima tvrdí, že globální oteplování je výmysl.“ Samotné slovo doktora Zimy bohužel nestačí pro potvrzení tohoto argumentu.

„Evropská unie musí dřív nebo později selhat - říkal to Václav Klaus.“ Ač se Václav Klaus vyjadřuje k Evropské unii sebečastěji, jeho samotné slovo žádný argument proti EU potvrdit nemůže.

„Richard Dawkins, evoluční biolog a možná nejvýznamnější odborník v tomto oboru, říká, že evoluce je pravdivá. Proto je pravdivá.“ Richard Dawkins o evoluci nepochybně mnoho ví a může přesvědčivě vysvětlit, proč je evoluce přijímána, ale jeho autorita sama o sobě evoluci pravdivou nečiní.

To, co podporuje evoluční teorii, je převaha důkazů ve prospěch této teorie, nikoli pouze jméno osoby, která ji zastává.

Falešná nebo nerelevantní autorita

Na falešnou autoritu se odvolává argument tehdy, když citovaná osoba není skutečným odborníkem na dané téma, přestože může být slavná, bohatá, vzdělaná nebo uznávaná v jiné oblasti. Odbornost v jednom oboru se automaticky nepřenáší do všech ostatních oborů.

To, že je Elon Musk slavný a bohatý, z něj například nedělá odborníka na fitness. Warren Buffettovy názory na investiční strategie mohou být relevantní a zaslouží si pozornost, ale samotný jeho názor nestačí k odmítnutí opačného argumentu.

Příkladem apelu na falešnou autoritu je tvrzení: „Kamarád mého bratrance je zdravotní sestra a říká, že očkování je nebezpečné. Očkovat se je obrovská chyba.“ Zdravotní sestra může mít určitou odbornou znalost medicíny, ale názor jediného pracovníka není dostatečným důvodem k odmítnutí opačných názorů a důkazů, zejména názorů odborníků specializovaných na danou oblast.

Podobný problém vzniká, když je názor slavné osobnosti použit k podpoře tvrzení, které nespadá do její odbornosti. Známý herec, sportovec nebo hudebník může být odborníkem na své povolání, nikoli však automaticky na politiku, medicínu, ekonomii nebo vědu.

Apel na prestiž

Někdy se tento typ argumentu označuje jako argument z prestiže. Vychází z přesvědčení, že prestižní lidé se nemohou mýlit.

Pokud je autorita citována především kvůli společenskému postavení, titulu, slávě nebo bohatství, může jít také o variantu apelu na snobství. Samotná prestiž není důkazem správnosti tvrzení.

Obtížné může být rozlišit apel na autoritu od apelu na většinu, pokud je citovanou autoritou skupina s vysokým společenským postavením. Tvrzení, že určitý názor zastávali „nejmoudřejší lidé historie“ nebo že ho podporují králové a královny, může být současně založeno na prestiži i na údajném souhlasu většiny.

Anonymní autorita

Apel na anonymní autoritu se objevuje tehdy, když mluvčí odkazuje na odborníky bez uvedení konkrétní osoby, instituce, studie nebo důkazů. Typická formulace zní: „Studie prokázaly, že lidé, kteří každý den vypijí sklenici vína, žijí déle, takže byste měli začít pít víno.“

Neurčité tvrzení o tom, že „studie ukázaly“ určitý výsledek, znemožňuje posoudit, jaké studie byly provedeny, jaká byla jejich metodika, zda se týkaly stejné otázky a zda existují také opačné výsledky.

Anonymní autorita je problematická také proto, že vágní tvrzení ztěžuje ověření údajného názoru i vyvrácení jeho argumentace.

Apel na zaujatou autoritu

Apel na autoritu může být chybný také tehdy, když má citovaná osoba zjevný zájem na určitém výsledku. Zaujatost může vyplývat z finančních pobídek, ideologického přesvědčení, osobních vztahů nebo přímého prospěchu.

Například výkonná ředitelka společnosti může tvrdit: „Jsem miliardářka a úspěšná podnikatelka, takže mi věřte, že akcie mé společnosti jsou podhodnocené.“ Skutečnost, že je bohatá a úspěšná, neznamená, že její tvrzení je nestranné; jako představitelka společnosti může mít finanční motivaci přesvědčit veřejnost, že její akcie jsou výhodnou investicí.

Podobně může být zaujatý odborník na výživu, jehož manžel nebo manželka vydal úspěšnou dietní knihu, pokud odborník prosazuje doporučení odpovídající zásadám této knihy.

Výběr menšinového názoru

Problematické může být také citování odborníka, který zastává menšinový názor, pokud je jeho postoj prezentován jako stejně nebo více důvěryhodný než převládající názor bez zohlednění širšího konsenzu a dostupných důkazů.

To, že odborník zastává menšinový názor, však samo o sobě neznamená, že jde o logický faul. Problém nastává tehdy, když je tento názor vybrán jednostranně, je zveličen jeho význam a jsou zamlčeny relevantní námitky, většina odborných stanovisek nebo celkový stav důkazů.

Příkladem je tvrzení: „Četl jsem knihu odborníka na výživu, který říká, že všechny sacharidy jsou škodlivé. Proto se jim úplně vyhýbám.“ Takový argument ignoruje širší odborný kontext a předpokládá, že jediný názor má větší váhu než ostatní relevantní názory a důkazy.

Vyvážený přístup spočívá v uvedení stanoviska odborníka, v posouzení jeho argumentů a v porovnání jeho názoru s převládajícími názory a dostupnými důkazy.

Příklady z vědy a veřejné debaty

„Brilantní William Jenkins, nedávný laureát Nobelovy ceny za fyziku, jednoznačně tvrdí, že virus chřipky bude do roku 2050 prakticky ve všech svých podobách pod kontrolou. Názor tak velkého člověka nelze ignorovat.“ V tomto případě autorita ve fyzice sama o sobě nezaručuje správnost předpovědi týkající se virologie a budoucího vývoje infekčních nemocí.

„Politika Spojených států vůči pevninské Číně byla jistě chybná, protože známá herečka Shirley MacLaineová tehdy uvedla, že o ní má vážné pochybnosti.“ Hereččin názor nemůže sám o sobě prokázat správnost politického hodnocení.

V minulosti bylo slovo autority často považováno za významné, například slovo kněží. Ve vědě se však samotné autoritě nepřikládá rozhodující význam; důležitost se klade především na fakta a důkazy.

Autority musí své tvrzení doložit stejně jako kdokoli jiný. Ani uznávaný odborník nemá z titulu svého postavení právo na automatické přijetí každého výroku.

Apel na autoritu v reklamě

Reklamní kampaně jsou na tomto typu argumentu často založeny. Známí sportovci, hudebníci nebo herci doporučují výrobky a jejich popularita je v odpovídajícím kontextu využita jako důvod, proč by spotřebitelé měli tyto výrobky používat.

Reklama často vybírá autority nebo slavné osobnosti, které odpovídají obrazu výrobku nebo cílovému publiku. Tím zvyšuje účinnost reklamy a vytváří dojem kvality či žádoucnosti výrobku.

Sportovní značka může například využít známého sportovce jako tvář svých výrobků a spoléhat na jeho popularitu i na předpokládanou odbornost ve sportu. Tato skutečnost však sama o sobě neprokazuje kvalitu konkrétního výrobku.

V reklamě na dětské vitaminy může vystupovat osoba se stetoskopem, která výrobek doporučuje. Takové zobrazení má vyvolat dojem, že jde o pediatra a že výrobek je bezpečný a nutričně vhodný. Ať už je tato osoba skutečným pediatrem, nebo hercem, při placeném doporučení ji nelze považovat za nezaujatý zdroj.

Kdy není odvolání na autoritu logickým faulem

Citování stanoviska autority není samo o sobě faulem. Faulem se stává až tehdy, když mluvčí tvrdí, že stanovisko je pravdivé právě a pouze proto, že pochází od autority.

O faul by se přestalo jednat ve chvíli, kdy by mluvčí tvrzení fakticky obhájil a doložil ho patřičnými důkazy. Odborný názor může být legitimním podkladem argumentu, pokud je doplněn vysvětlením, důkazy a odpověďmi na relevantní námitky.

Odborníci a autority poskytují ve svých oborech cenné názory a za jinak stejných podmínek bychom jim měli věřit, pokud sami nedokážeme dospět k závěru založenému na bezpečnějších důvodech.

Za autoritu lze považovat člověka, kterého jako odborníka v daném oboru obecně uznávají jeho kolegové, pokud tito kolegové zastávají podobný názor. Rozhodující je však konkrétní odbornost, relevance k danému tvrzení a kvalita důkazů, nikoli pouze titul nebo společenské postavení.

Rozdíl mezi legitimním a chybným argumentem autoritou

Nelegitimní argument má podobu: „Můj švagr nesouhlasí s radou právníka, protože slyšel jiný názor od svého oblíbeného politického komentátora.“ Politický komentátor nemusí mít odborné znalosti v dané oblasti práva a jeho názor může být zatížen politickou zaujatostí.

Legitimní argument má podobu: „V právní věci se obrátíte na zkušeného a uznávaného právníka, který se specializuje na oblast práva související s vaším případem. Právník vysvětlí, jak soudy v podobných věcech rozhodovaly, a poskytne radu založenou na dlouholetém studiu a praxi.“

V prvním případě je názor založen na nerelevantní autoritě. Ve druhém případě se opírá o osobu s odborností přímo vztahující se k řešenému problému, přičemž její stanovisko je vysvětleno a zasazeno do právního kontextu.

Rozdíl mezi faulem a praktickým spoléháním na odborníky

Je důležité nezaměňovat podřízení se názoru odborníka v určité otázce s logickým faulem apelu na autoritu. Logický faul je chybou v usuzování, zatímco využívání důvěryhodných odborníků jako praktické pomůcky je běžnou a často rozumnou heuristikou.

Odmítání rad legitimních odborníků může změnit zdravý skepticismus v popírání. Kriticky myslící člověk přijímá fakta předběžně, protože vždy existuje možnost, že se určitá autorita mýlí.

Není nerozumné přijmout informaci jako předběžně pravdivou, pokud pochází od důvěryhodných autorit. Rozumnost takového přijetí závisí na tvrzení, na jeho mimořádnosti a důležitosti i na důvěryhodnosti a relevanci citované autority.

Pokud vám průvodce řekne, že Vatikán byl založen 11. února 1929, a vy tuto informaci přijmete jako pravdivou, nedopouštíte se logického faulu. Nejde totiž o argumentační situaci a není nerozumné spolehnout se na informaci od osoby, která je pro daný kontext relevantním zdrojem.

Apel na autoritu se týká především tvrzení, která vyžadují důkazy, nikoli každého běžného použití odborných informací. Rozhodující je, zda je autorita použita jako rozumný zdroj poznatku, nebo jako jediná náhrada za důkaz v argumentu.

Jak apel na autoritu rozpoznat

Rozpoznání apelu na autoritu začíná tím, že si všimnete citovaného odborníka, skupiny nebo instituce a položíte si několik otázek.

• Má citovaná osoba nebo skupina odbornost právě v řešené oblasti?
• Je tvrzení podloženo také důkazy, vysvětlením nebo logickým odůvodněním?
• Existuje mezi odborníky konsenzus, nebo v dané otázce panuje významný spor?
• Je uvedena konkrétní osoba, instituce, studie nebo jiný ověřitelný zdroj?
• Není citovaná autorita slavná pouze v jiné oblasti?
• Nemá citovaná osoba finanční, politický nebo osobní zájem na přijetí určitého závěru?
• Není menšinový názor prezentován jako obecně přijímané stanovisko?
• Nejde pouze o tvrzení, že „odborníci říkají“, bez uvedení toho, kteří odborníci a proč?
• Je názor odborníka představen přesně, nebo je jeho stanovisko zveličeno?
• Reaguje argument na opačné důkazy a relevantní námitky?

Pokud je celý závěr založen pouze na autoritě a ostatní důkazy chybějí, je namístě podezření na apel na autoritu. Pokud je autorita relevantní, její názor je zastoupen přesně a argument obsahuje také věcné důvody a důkazy, nemusí jít o logický faul.

Další důležité rozlišení

Citování autority může být v některých případech součástí induktivního argumentu, pokud se účastníci diskuse shodnou, že konkrétní autorita je v daném kontextu platným zdrojem. Ani tehdy však samotná shoda nenahrazuje posouzení důkazů, zejména u důležitých nebo mimořádných tvrzení.

Správný přístup nespočívá ani v bezmyšlenkovitém přijímání autorit, ani v automatickém odmítání všeho, co říkají. Je třeba posoudit odbornost, relevanci, míru shody mezi odborníky, možné zájmy autority a kvalitu důkazů.

Praktické pravidlo lze vyjádřit takto: autoritu je vhodné vyslechnout, její tvrzení ověřit a podle možností posoudit důkazy, které je podporují. Zpochybňovat autority neznamená odmítat odborné znalosti; znamená to rozlišovat mezi oprávněným odborným doporučením a tvrzením, které se snaží uniknout dokazování pouze díky prestiži svého původce.

tags: #appeal #to #authority #cesky #preklad