1 Petr J. a kol. Mluvnice češtiny 2

Mluvnice češtiny 2, jejímž hlavním autorem je Jan Petr, je druhý svazek třídílné akademické práce věnované systému českého jazyka a zaměřuje se na tvarosloví. Vydalo ji nakladatelství Academia v Praze v roce 1986; svazek má 536 stran a jeho první vydání obsahuje také 3 obrázky.

Kniha podrobně zpracovává české formální tvarosloví, tedy systém slovních tvarů, jejich gramatické vlastnosti a vztahy mezi jednotlivými morfologickými kategoriemi. Patří k významným odborným příručkám české lingvistiky a je určena především čtenářům se zájmem o jazykovědu, bohemistiku, stylistiku a odborný popis češtiny.

Základní údaje o publikaci

Mluvnice češtiny jako třídílné dílo

Mluvnice češtiny je rozsáhlá akademická práce věnovaná systému českého jazyka. Třídílný soubor postupně zpracovává zvukovou stránku češtiny, slovní stavbu, tvarosloví a skladbu.

První svazek se věnuje fonetice, fonologii, morfologii a morfemice a tvoření slov. Druhý svazek zpracovává tvarosloví. Třetí svazek je zaměřen na skladbu.

Celý soubor vydalo nakladatelství Academia v Praze v letech 1986-1987. Mluvnice češtiny patří k významným odborným příručkám české lingvistiky a slouží jako zdroj pro hlubší studium gramatiky spisovné češtiny.

Tematické zařazení druhého svazku

Druhý svazek je věnován tvarosloví, tedy oblasti gramatiky, která popisuje tvary slov, jejich gramatické významy a jejich začlenění do systému českého jazyka. Tvaroslovný popis se soustředí na slovní druhy, jejich tvary a morfologické kategorie.

V širším rámci studia české gramatiky se tvarosloví propojuje s morfologií a morfematikou. Morfologie se zabývá stavbou a funkcí slovních tvarů, zatímco morfematika sleduje jejich vnitřní členění na morfémy.

Morfologie českého jazyka jako navazující studijní oblast

Problematika, kterou Mluvnice češtiny 2 podrobně zpracovává, odpovídá také obsahu univerzitního předmětu Morfologie českého jazyka. Předmět vymezuje morfologii a její základní pojmy, zabývá se morfematikou a morfonologií, funkční a formální morfologií, slovními druhy, morfologickými kategoriemi a vývojovými tendencemi v českém tvaroslovném systému.

Součástí tohoto zaměření jsou rovněž stylové, funkční a normativní aspekty morfologie češtiny a morfologický pravopis. Výuka se soustředí na morfologickou analýzu textu, na skloňování a časování v české spisovné normě a na vztahy k jiným jazykovým varietám.

Hlavní tematické okruhy

• vymezení morfologie a její základní pojmy;
• morfematika a morfonologie;
• formální a funkční tvarosloví;
• slovní druhy a kritéria jejich klasifikace;
• funkční, sémantická i formální charakteristika jednotlivých slovních druhů;
• morfologické kategorie;
• skloňování a časování v české spisovné normě;
• variantnost a stylová charakteristika morfologických prostředků;
• vývojové tendence v současném českém tvaroslovném systému;
• morfologický pravopis;
• morfologická analýza textu.

Takto vymezené oblasti umožňují číst druhý svazek nejen jako popis jednotlivých slovních tvarů, ale také jako součást širšího odborného výkladu o fungování českého gramatického systému.

Formální a funkční tvarosloví

Formální tvarosloví se zaměřuje na soustavu tvarů slov a na jejich formální vlastnosti. Sleduje, jak se jednotlivé slovní druhy tvarově realizují a jaké prostředky čeština používá k vyjádření gramatických významů.

Funkční tvarosloví naproti tomu sleduje úlohu jednotlivých tvarů v komunikaci, jejich významové a syntaktické funkce a jejich vztah ke konkrétnímu užití. S formální stránkou se proto propojuje sémantická i funkční charakteristika slovních druhů.

Významnou součástí odborného popisu je také sledování variantnosti a stylové charakteristiky morfologických prostředků. Jednotlivé tvary mohou být spojeny s různými funkčními oblastmi, jazykovými varietami nebo stylovými situacemi.

Slovní druhy a morfologické kategorie

Jedním ze základních témat tvarosloví je klasifikace slovních druhů. Při jejich vymezení se uplatňují různá kritéria, která zahrnují hledisko funkční, sémantické i formální.

Popis slovních druhů proto nevychází pouze z jejich významu nebo pouze z jejich tvaru. Zohledňuje také jejich funkci ve větě, jejich gramatické vlastnosti a způsob, jakým vstupují do systému českého jazyka.

Morfologické kategorie představují soustavy gramatických významů vyjadřovaných prostřednictvím slovních tvarů. Jejich podoba a rozsah se liší podle jednotlivých slovních druhů, přičemž významnou roli hraje skloňování a časování.

Skloňování, časování a spisovná norma

Skloňování a časování patří k ústředním oblastem českého tvarosloví. Skloňování se vztahuje k tvorbě jmenných tvarů, zatímco časování se týká slovesných tvarů.

Výklad tvarosloví se vztahuje k české spisovné normě a zároveň sleduje vztahy k jiným varietám. Díky tomu lze jednotlivé tvary posuzovat nejen podle jejich formální stavby, ale také podle jejich normativního, stylového a funkčního zařazení.

Součástí studia jsou také vývojové tendence v českém tvaroslovném systému. Ty ukazují, že tvarosloví není neměnnou soustavou, ale oblastí, v níž se mohou proměňovat tvary, jejich užívání i jejich stylové hodnocení.

Morfologický rozbor textu

Morfologická analýza textu spočívá v určování slovních druhů, slovních tvarů a jejich morfologických kategorií. Zkoumá také způsob, jakým jsou gramatické vlastnosti vyjádřeny v konkrétním textu.

Práce s textem propojuje teoretické poznatky s jejich praktickou aplikací. Při rozboru je třeba sledovat formální podobu slov, jejich funkci, významové vlastnosti a vztahy k ostatním částem výpovědi.

Právě dovednost aplikace poznatků při práci s textem je jedním z požadavků na ovládnutí učiva morfologie českého jazyka. Morfologický rozbor tak představuje praktickou oblast, v níž se spojují formální, funkční i sémantická hlediska.

Souvislost s dalšími gramatickými oblastmi

Tvarosloví nelze zcela oddělit od ostatních částí jazykového systému. Významnou oblastí je souhra morfologie a syntaxe v české větě, protože slovní tvary často vyjadřují vztahy mezi větnými členy.

Studium morfologie proto navazuje na skladbu a zároveň z ní čerpá. Morfologické kategorie se v konkrétních větách uplatňují jako prostředky vyjadřování syntaktických vztahů a významové stavby výpovědi.

V širším pojetí české gramatiky se jednotlivé svazky Mluvnice češtiny doplňují: první svazek poskytuje základní popis zvukové a slovní stavby, druhý svazek se soustředí na tvarosloví a třetí svazek na skladbu.

Význam publikace pro studium češtiny

Mluvnice češtiny 2 představuje rozsáhlý odborný pramen pro studium českého tvarosloví. Její význam spočívá v systematickém zpracování gramatických tvarů a kategorií v rámci akademického popisu českého jazyka.

Dílo je určeno především čtenářům se zájmem o jazykovědu, bohemistiku, stylistiku a odborný popis češtiny. Využít je mohou také studenti při studiu morfologie, formálního a funkčního tvarosloví, slovních druhů, skloňování, časování a morfologického rozboru textu.

Pro studium morfologie se používají také další odborné příručky, například Příruční mluvnice češtiny, Akademická gramatika spisovné češtiny, Čeština - řeč a jazyk, Příručka k morfologii češtiny a Gramatické rozbory češtiny.

Bibliografické zařazení

Publikace je uváděna v odborné literatuře jako: PETR, J., a kol. Mluvnice češtiny. [Díl] 2, Tvarosloví. Praha: Academia, 1986. 536 s.

Ve studijním seznamu je zařazena vedle titulů zaměřených na obecnou gramatiku, formální tvarosloví, funkční tvarosloví, morfematiku a gramatické rozbory češtiny. V semináři může být zadávána ke studiu další literatura.

tags: #1 #petr #j #a #kol #mluvnice