Západoslovenská přilba je raně středověká kovová přilba typu Stromovka-Gnězdovo-Bojná, jejíž nejvýraznější analogie jsou spojovány s územím západního Slovenska, zejména s lokalitou Bojná. Dochovaný exemplář ze zámku Kozel představuje důležitý doklad konstrukce tohoto typu přilby, pravděpodobně z 9.-10. století.
Přilba ze sbírek zámku Kozel je dochována ve dvou fragmentech pod inventárním číslem KZ 3480 (původní č. 249/bč/134). Přilba byla snýtována z pěti částí a skládá se ze dvou nedotýkajících se čtvrt kulovitých zvonů, na středu spojených páskovým hřebenem se středovou kanelou, které jsou při spodní hraně navíc snýtovány lemem s očky pro uchycení barmice.
Zařazení a historický význam
V mobiliárním fondu zámku Kozel je uloženo malé torzo někdejší archeologické sbírky zámeckého muzea. Jedním z předmětů je kovová přilba typu Stromovka - Gnězdovo - Bojná, pravděpodobně z 9.-10. století.
Stejně jako k ostatním nálezům ze zámku Kozel se k němu nedochovaly žádné původní informace nebo dokumentace. Cílem textu je porovnat tento dochovaný kus s analogiemi a vypátrat pravděpodobné okolnosti, které mohly vést k jeho nálezu a následných osudů.
Klíčová slova raný středověk - miilitarium - přilba - zámek Kozel
Typ Stromovka-Gnězdovo-Bojná patří mezi konstrukčně výrazné raně středověké přilby. Jeho charakteristickými prvky jsou složený zvon, středový hřeben, spodní lem s prvky pro upevnění barmice a nánosník tvaru T.
Objev a původ přilby ze zámku Kozel
Archeologické sbírky na Šťáhlavsku
Ač se udává, že v období romantické archeologie byla tato věda záležitostí měšťanské inteligence (Sklenář 2017, 12), nelze zapomínat ani na významné přispěvatele z řad šlechty, kteří ve svých sídlech budovali malé sbírky starožitností. Tyto kolekce mohly být čistě soukromé a sloužily nanejvýš k osobní prezentaci majitele pro návštěvy jeho sídla nebo se zpřístupňovaly za určitých podmínek širšímu publiku.
Zámecké sbírky byly tvořeny různými typy předmětů, ale mezi nejatraktivnější exponáty patřily zbraně, zbroje a jejich části. Kolekce tzv. „starožitností“ se různě doplňovaly o dary a nákupy. Jedním ze zdrojů k rozšíření sbírek byly prvotní archeologické výzkumy.
Obec Štáhlavy se rozkládá 14 kilometrů jihovýchodně od Plzně na řece Úslavě. Jedná se oblast, která v minulosti patřila k hojně osídleným, neboť se zde nachází řada archeologických lokalit od období pozdní doby kamenné (Pilná - Kasl - Jíchová 2020).
Historické šťáhlavské panství bylo dominiem spravující 50 vsí a s vrchnostenským úřadem právě ve Šťáhlavech (Batěk 1967). Zmínky o prvních záměrných průzkumech máme nepřímo doloženy Františkem Xaverem Francem (1838-1910), který ve svém díle Šťáhlauer Ausgrabungen 1890 zmiňuje průzkumy, které inicioval hrabě Kristián Vincent z Valdštejna Wartenberga.
Výzkumy Františka Xavera France
„…v hořejším hradě bylo vše dávno již přehrabáno a později též, jak mně bylo sděleno, za Kristiána hraběte z Valdštejna-Vartenberka, jenž r. 1816 po Černínovi z Chudenic, panství šťáhlavské byl zdědil. V lesním zámku na Kozlu nalézá se aspoň z té doby slušná sbírka hrotů železných střel, pěkných dlaždic, částí zbroje apod. nálezů…“ (Franc 1988, 188).
K původním Valdštejnovým výkopům se však nepodařilo dohledat žádné zmínky nebo nějakou formu zápisků a lze předpokládat, že nemusela být v této romantické fázi oboru žádná potřeba, aby taková, byť jednoduchá forma dokumentace byla pořízena.
Naprosto zásadními průzkumy jak pro oblast Šťáhlavska, tak pro formující se českou archeologii byly průzkumy již zmíněného Františka Xavera France. Franc během svého působení ve službách Valdštejnů mezi lety 1871 až 1892 co by zahradník za zámku Kozel začal zkoumat především mohylová pohřebiště v okolí.
Ve své době si mimořádně podrobným způsobem vedl zápisy k jednotlivým průzkumům, které obsahovaly slovní popis i obrazovou dokumentaci nálezů a často i lokalit. Franc se věnoval především pravěkým lokalitám, středověké nálezy vč. ranějších fází se netěšily u něj srovnatelné pozornosti.
Ač se mezi jím vyzvednutými předměty vyskytují také militaria, žádný kus totožný se zkoumanou přilbou Francova dochovaná dokumentace nepopisuje.
Valdštejnové a kozelská sbírka
V průběhu 19. století byly Valdštejnové známí sběratelé starožitností. Jejich sbírky byly roztroušeny na zámcích, které vlastnily různé větve rodu. Různé Valdštejnské sbírky včetně kolekcí „starožitností“ se nacházely jednak na zámku Duchcově, v Mnichově Hradišti, v Praze a také na zámku Kozel u Šťáhlav.
Prvním valdštejnským majitelem zámku Kozel byl Kristián Vincent z Valdštejna - Wartenberga (1794-1858), který zdědil panství Šťáhlavy a Nebílovy včetně zámku Kozel tehdy nazývaný jako „Waldschloss“ v červnu roku 1816 po svém prastrýci Janu Vojtěchu Černínu z Chudenic (1746-1816).
Než však v roce 1832 Kristián zdědil hlavní rodinné panství v Mnichově Hradišti a přesunul svou pozornost tam, trávil zde určitý čas. Jak si poznamenal do svých pamětí, po jeho sňatku v roce 1817 pobýval léto každého roku na šťáhlavském panství a zimy pak především ve Vídni, jen málo v Praze.
Na Kozlu se také narodily některé z jeho dětí. V jeho pamětech i v různých činech, které jsou zdokumentovány např. ve vztahu k Českému muzeu (později Muzeu Království českého, dnešní Národní muzeum) je patrné, že měl zájem o historii a „starožitnosti“ (Goll 1898, 246).
Lze předpokládat, že v podobném pohnutí pramenil i pokyn prozkoumat nedalekou zříceninu hradu Lopata jak zmiňuje František Xaver Franc (Franc /Šaldová/ 1988, 188). K prvním výzkumům zde muselo dojít mezi lety 1816 až cca 1835, neboť Sommer v Topografii z roku 1838 zmiňuje: „…Zhruba půl míle uprostřed lesů se nalézá zřícenina hradu, obvykle označovaná jako starý hrad, která v tradici patřila rytíři Lopatovy. Zde se našly železné šipky, ostruhy, součásti kroužkové košile et…“ (Sommer 1838, 82).
Dále Kristián Vincent daroval Českému muzeu tři historické předměty - dva kamenné erby Václava Budovce z Budova s českými nápisy ze zříceniny hradu Zásadka a meč připisovaný Kryštofu Kolumbovi (Zap 1854, 45).
Na sklonku života navštěvoval Archeologický muzejní sbor a v roce 1852 byl zvolen prezidentem Českého muzea. Kristián Vincent byl z dnešního pohledu při nejmenším velmi zapáleným příznivcem historie a archeologie.
Další osudy sbírky
Druhým významným iniciátorem výzkumů na Šťáhlavsku byl Arnošt Karel z Valdštejna - Vartenberga (1849-1913), který podporoval F. X. France v jeho badání v okolí zámku Kozel.
Po krátké vojenské kariéře se věnoval svým historickým zálibám, např. sbíral archiválie a staré tisky. Sám na téma památek také publikoval. Věnoval také několik nálezů z kozelské sbírky do tehdy založeného vídeňského Naturhistorisches Museum.
Po odchodu France ze služby na zámku Kozel, podporoval Arnošt Karel další výzkumy v okolí př. ve Starém Plzenci, kde vedli výzkumy významné postavy západočeského muzejnictví Josef Strnad z Plzně nebo Bohuslav Horák z Rokycan.
Po jeho smrti zdědil šťáhlavské panství jeho bratr Adolf, který v roce 1920 daroval Kozelskou sbírku budovanou Francem za podpory Arnošta Karla plzeňskému muzeu (Macháček - Strnad 1926, 27).
Po předání sbírky muzeu v Plzni připravil Fridolín Macháček příspěvek do Sborníku městského historického musea v Plzni v roce 1926 obsáhlý popis jejího obsahu.
| Část sbírky | Počet předmětů |
|---|---|
| Pravěká část | 10367 kusů |
| Středověká část | 4420 kusů |
Ve středověké části se nacházelo 21 celých nádob, 550 střepů nádob, 2341 střepy dlaždic a kachlů, 5 kompletních kachlů, 1474 železných předmětů a několik z jiných materiálů tj. celkem 4420 kusů (Macháček 1926, 33-34).
V této době byly Francovi tabule nezvěstné, takže v meziválečném období to byl nejkompletnější známý popis sbírky. V roce 1959 však autorky článku Mohylové pohřebiště na Hájku u Šťáhlav, okres Plzeň zmiňují: „Sbírka, ač nebyla úplná - některé význačné předměty si Waldstein ponechal - obsahovala tehdy 10.367 předmětů“ (Jílková - Rybová - Šaldová 1959, 54-55).
Naráží tak na skutečnost, že po znárodnění po roce 1948 byly skutečně zapsány místní Kulturní komisí do tzv. černých knih jako předměty i archeologické nálezy, které se v té době nacházely stále mezi movitým vybavením zámku Kozel (Inventář zámku Kozel tzv. „černá kniha“, nedat., 11).
Ač jsme vzhledem k situaci v roce 2020 nemohli dokončit podrobný průzkum archivního materiálu k Arnoštu Karlovi z Valdštejna a tudíž nemůžeme jednoznačně prokázat, zda se dochoval nebo nedochoval záznam o nálezu nebo daru přilby, tak je zde velká pravděpodobnost, že přilba patří do konvolutu oněch „význačných předmětů“, které nebyly součástí daru Adolfa Valdštejna Plzeňskému muzeu v roce 1920.
Můžeme však uvažovat nad tím, že pokud by nález učinil F. X. Franc, byl by natolik významný, že by se pravděpodobně objevil v jeho dokumentaci. Připustit ovšem za dané znalosti věci musíme i možnost, že přilba pochází mimo region Plzeňska či mimo oblast České republiky.
Konstrukce západoslovenské přilby
Základní části
Vnější obvod přilby činil okolo 65 cm, což je údaj kvůli fragmentárnosti odhadnutý, nicméně velmi pravděpodobný. Rozměr od týlového okraje k čelu (bez nánosníku) činí 41,5 cm. Výška přilby včetně nánosníku je 21,5 cm, šířka taktéž 21,5 cm.
Váha větší části přilby činí 669 gramů, fragment pravé části zvonu 34 gr., dohromady tedy 703 gramů. Fragment zvonu byl dle evidenční karty systému CastiS nezáměrně odlomen při ohledávání přilby dne 4. 5. 1984.
V místě čela je napevno přinýtován nánosník tvaru T s reliéfní výzdobou. Základní nosný díl vytváří lem z jednoho kusu, který tvoří spodní lem přilby a začátek i konec se potkávají v místě čela pod nánosníkem.
- zvon přilby tvoří dvě nedotýkající se čtvrt kulovité části;
- středové spojení zajišťuje páskový hřeben se středovou kanelou;
- spodní lem obsahuje očka nebo tunýlky pro uchycení barmice;
- čelo chrání nánosník tvaru T;
- jednotlivé části jsou spojeny nýty.
Výroba a nýtování
Pravý díl je na konci v síle materiálu rozklepán a levý konec byl přes něj přeložen. V tomto místě byly spojeny nýtem, jehož hlavička čtvercového tvaru o rozměrech 4×4 mm je dosud na přilbě dochována a přidržuje vedle dalších 4 nýtů s kruhovou hlavičkou nánosník k lemu.
Nacházejí se zde ještě dva otvory po dalších dvou vypadlých nýtcích a tři otvory, jak je patrné z rentgenového snímku. Lem byl tedy spojen přes nánosník celkem sedmi nýty, z nichž je pět dochovaných.
Lem v narovnaném tvaru měl podobu pásku, který byl ca 7 cm od obou konců rozšířen ve spodní části, a byly v něm proraženy a propilovány obdélné otvory. Následně byl lem podélně přes střed těchto otvorů zahnut, čímž došlo k vytvoření jednotlivých závěsů či tunýlků pro uchycení barmice.
Vzhledem ke kapkovitému rozšíření těchto tunýlků byl díl ohýbán pravděpodobně přes nějakou kulatinu. Čtvercové otvory na obou stranách lemu nejpravděpodobněji sloužili k upevnění podbradního řemínku.
Tloušťka materiálu
Přilba působí subtilním dojmem, což podporuje i síla použitého plechu a tedy i její menší hmotnost. Obě části tak byly vyrobeny z plechu vyklepaného do síly stěn nejčastěji 1-1,9 mm.
Levý fragment zvonu má stěnu silnou při spodním okraji mezi 0,25-1,5 cm, v horních partiích byly naměřené hodnoty mezi 0,2-1 mm. Jiný fragment tohoto dílu, stále uchycený do konstrukce přilby v místě pravého spánku vykázal na svém zlomu hodnotu 0,19 mm.
Podobně je tomu u pravé části zvonu, kde se při spodním okraji vyskytnou hodnoty mezi 0,2-1,5 mm a v horní partii, v místě defektu na čelní straně 1,1 mm. Nutno zde podotknout, že hodnoty pod 1 mm byly naměřeny u některých zlomů a úlohu zde sehrály pravděpodobně i korozní činitele.
Ztenčování plechu od středu k okrajům může být způsobeno i technikou hloubení (Brožek 2021, 70-71, obr. 4.23-4.24). Materiál na hřebeni byl vyroben z plechu silného 1,5 mm, stejně jako lem.
Nánosník
Nánosník tvaru T, jehož délka břevna činí 13 cm a výška 2,1 cm je vyroben ze silnějšího výkovku. Vzhledem k nanýtování k lemu lze změřit jen jeho okrajovou část, která je však viditelně rozklepána k okraji do 0,1 cm a směrem ke středu je větší.
Svislá část kryjící nos, dlouhá 7,8 cm a široká 1,8 cm má sílu materiálu 0,2 cm na levé straně, 0,3 cm na pravé straně a 0,25 cm při spodním okraji.
Barmice, podbradní řemínek a ochrana obličeje
Spodní lem přilby nebyl pouze zpevňujícím konstrukčním prvkem. Jeho rozšířené části s obdélnými otvory vytvářely závěsy či tunýlky pro uchycení barmice.
Čtvercové otvory na obou stranách lemu nejpravděpodobněji sloužili k upevnění podbradního řemínku. Konstrukce tak umožňovala nejen zavěšení ochranného prvku po obvodu krku, ale také stabilizaci přilby na hlavě nositele.
V místě čela je napevno přinýtován nánosník tvaru T s reliéfní výzdobou. Svislá část nánosníku kryjící nos představuje další charakteristický prvek této konstrukční skupiny.
Souvislosti s raně středověkým vojenstvím
Zámecké sbírky byly tvořeny různými typy předmětů, ale mezi nejatraktivnější exponáty patřily zbraně, zbroje a jejich části. Přilba proto mohla být v historické sbírce uchovávána jako mimořádně zajímavý kus militaria i bez přesně zaznamenaného nálezového kontextu.
Pokud by se přilba dostala do Kozelské sbírky během jeho života, buď jako výsledek náhodného nálezu z okolí, darem nebo případně záměrným romantickým bádáním, je tu vysoká pravděpodobnost, že by o způsobu jejího nalezení nebyla provedena žádná zmínka.
Je pak otázkou, zda jí mohl znát Franc z původní staré sbírky a zahrnul ji pod označení „části zbroje“, když hodnotil první pokusy o výzkum na hradě Lopata.
Nezbývá než doufat, že další archivní průzkumy v budoucnu přinesou informace o jejím původu.
Rozdíl mezi západoslovenskou přilbou a novověkými přilbami
Raně středověká přilba typu Stromovka-Gnězdovo-Bojná patří do zcela jiné historické i technologické skupiny než vojenské přilby první světové války nebo moderní motocyklové přilby. Její konstrukce je založena na nýtovaných plechových částech, hřebeni, nánosníku a možnosti zavěšení barmice.
Vojenské přilby z první světové války vznikaly jako odpověď na rozsáhlá poranění hlavy způsobená dělostřeleckou palbou. Zatímco západoslovenská přilba chránila hlavu v podmínkách raně středověkého boje, moderní ocelové přilby byly navrženy především proti střepinám a účinkům výbuchů.
Ještě na bojiště první světové války také vojáci vstupovali pouze s čepicemi na hlavách. Ovšem hned první zkušenosti z bojů na podzim roku 1914 ukázaly, jak důležitá bude pro vojáka pevná, v tomto případě kovová ochrana hlavy.
V rakousko-uherské armádě byly přilby v masovém měřítku zaváděny zhruba od půlky první světové války, šlo o ocelové přilby německé konstrukce, které se od elegantních francouzských lišily především svým důrazem na funkčnost.
Proč je západoslovenská přilba důležitá
Dochovaný kus ze zámku Kozel je významný především kombinací konstrukčních znaků, rozměrů a způsobu spojení jednotlivých částí. Přestože jeho přesný původ není znám, jeho typologické zařazení umožňuje zasadit jej do širšího okruhu raně středověkých přileb spojovaných s typem Stromovka-Gnězdovo-Bojná.
Nejasný nálezový kontext současně ukazuje, jak důležitá je pro archeologii původní dokumentace. Bez údajů o místě nálezu, okolnostech objevu a případných doprovodných předmětech lze původ přilby určovat především srovnáním konstrukce, tvaru a technologických detailů.
Přilba ze zámku Kozel proto představuje nejen konkrétní raně středověký předmět, ale také doklad proměn archeologického sběratelství, zámeckých kolekcí a postupného formování odborné dokumentace militarií.