Yamaha Tracer 700 nebo Kawasaki Versys 650: kterou motorku vybrat?

Yamaha Tracer 700 a Kawasaki Versys 650 jsou čistě asfaltové silniční cestovní motocykly, nikoli cestovní endura určená do terénu. Oba stroje používají vzpřímenou jezdeckou pozici, vyšší zdvihy odpružení a silniční sedmnáctipalcová kola, jejich charakter je však odlišný: Kawasaki je především pohodlný cesťák, zatímco Yamaha je sportovněji zaměřená motorka, která potěší praktičností.

Yamaha Tracer 700 dává větší smysl jezdcům, kteří hledají lehký, obratný a dynamický stroj na svižné výlety a zatáčkovité silnice. Kawasaki Versys 650 je vhodnější pro vyšší postavy, delší cestování, jízdu ve dvou a každodenní použití, protože nabízí více prostoru, účinnější ochranu před větrem, pohodlnější podvozek a lepší brzdy.

Nejdůležitější rozdíl: sportovní Yamaha versus cestovní Kawasaki

Oba stroje spadají do stejné kategorie, ovšem zatímco Kawasaki Versys je cesťák, který potěší sportovními vlohami, Yamaha Tracer je sportovec, který potěší praktičností. U Yamahy dostanete modernější stroj na svižné výlety, u Kawasaki více prostoru i výbavy na delší cestování.

Souboj těchto dvou motorek je zároveň soubojem dvou koncepcí, a není to jen o věku a přesazení ojničních čepů. Versys je velká, pohodlná a dospěle působící motorka, která zvládne městské dojíždění, řádění za městem i dlouhou dovolenou ve dvou. Tracer je menší, lehčí a živější stroj, který vyniká snadnou ovladatelností a chutí zatáčet.

Co vlastně tyto motocykly nabízejí

Versys 650 byl vlastně první cestovní motocykl tohoto druhu prodávaný ve velkých počtech, protože u Yamahy TDM si ještě trh nebyl úplně jistý, co že to vlastně je, a Multistrada 1000 byla prostě Ducati, jichž se z principu nikdy nebude prodávat tolik jako japonských středopolařek. Až s Versysem začal ten opravdový boom silničáků na litých 17“ kolech, které úplně kašlou na nějaký offroad, ale berou si z něj to pohodlné sezení se vzpřímenou jezdeckou pozicí a lehce vyššími zdvihy odpružení.

Dá se říct, že Versys je tu už od nepaměti. Když pomineme exotickou Multistradu, jejíž šestistovková verze přišla v roce 2005, dá se říct, že je Versys jednou z prvních čistokrevně silničních cestovních motorek s architekturou cestovního endura. Tedy vyšší zdvihy, vzpřímený posez, ale k tomu silniční pneumatiky se sedmnáctipalcovými ráfky. Takže vlastně spíš takové cestovní supermoto než cestovní enduro, i když přesnější by bylo cestovní supermoto naháč.

Právě nahaté motorky jsou v 90 procentech dárci orgánů pro podobné stroje a ne jinak je tomu u Kawasaki, ta Versyse postavila na svém prodejním šlágru ER-6. Řadový dvouválec v trubkovém rámu doplněném o pěknou banánovou hliníkovou kyvku, nastavitelný podvozek s vyššími zdvihy, pohodlná oddělená sedla a originálně tvarovaná kapotáž se štelovacím plexi. Tenhle recept nejen, že je jednoduchý, ale taky veleúspěšný.

Rozměry, ergonomie a pozice za řídítky

Kawasaki Versys 650

Koncepční rozdílnost obou motocyklů je patrná na první pohled. Postavte je vedle sebe a hned vidíte, který z nich je tady ten starší, větší a usedlejší a který mladé nevyřáděné pako. Versys je prostě velká motorka, klidně by uvnitř mohla tepat nějaká devítistovka.

Také je o 20 kilo těžší než Yamaha. Mezi nohama svíráte velikánskou 21litrovou nádrž, před sebou máte velkou kapotáž zakončenou rozměrným plexi, které se sice hůře nastavuje, ale když to jednou uděláte, budete si pochvalovat jeho účinnost.

Řídítka jsou fajnově široká, stupačky mírně vepředu, ale ne nepříjemně, a sedlo velice prostorné. Mně akorát nevyhovuje jeho přílišná měkkost, nicméně v Kawě prý tuhle stížnost slyšeli poprvé, takže to bude asi jen problém mého pozadí. Pokud bude vybírat spolujezdec/spolujezdkyně, jednoznačně také ukáže na Kawasaki.

Tohle je jednoznačně z nejbližší konkurence nejdospělejší motorka. Pokud jste přerostli 180 centimetrů a plánujete trávit v sedle delší časové úseky než jen odpolední sklouznutí po práci a jednou za čas na víkend po Čechách, bude Versys to pravé.

Motorka je prostorná, pohodlná, ani po celém dni v sedle jsem se necítil nijak unavený a zničený. Sedlo je příjemné, je na něm dost místa, i když bych si ho možná přece jenom o pár centimetrů delší dokázal představit. Místo se na něm ale měnit dá a ani jeho výška není nijak přísná.

845 milimetrů je jen o centimetr víc než mají Tracer 7 a Tiger Sport 660 od Triumphu, takže ani prckové nejsou z jízdy na Versatilce předem vyloučeni. Nohy jsou i tak v příjemném úhlu a poloze, zároveň nehrozí otravné tahání stupaček po zemi v každém druhém vinglu. Řídítka mají taky příjemnou šířku i výšku, co se ergonomie týče, je to prostě fajn.

Yamaha Tracer 700

Yamaha je menší, a to o dost. Ne že by to byla úplně tříčtvrtka proti Kawě, ale chybí jí jakákoli odulost. Jako by designéři dělali veškeré plastíky přesně tak velké, jak musejí být, aby fungovaly, a ani milimetr navíc.

Stačí přehodit nohu přes sedlo a okamžitě víte, že jak je Kawasaki od první chvíle cesťák, v jehož útrobách najdete techniku ER-6, tak u Yamahy je zřejmé, že tady se stavělo na základě MT-07 a všechny ty krycí prvky byly přidávané až dodatečně. Berte to s nadsázkou, samozřejmě že to není emtéčko s kapotáží, ale pocitově ano.

Prostoru na palubě není na rozdávání, pro mých 174 cm je to úplně akorát. Nohy jsou sportovněji zalomené dozadu, sedlo je ve všech směrech štíhlejší a pro mou zadel příjemněji tužší, k řídítkům se musíte trošičku předklonit.

Výška sedla není nijak přehnaná, 835 mm, takže na motorku můžou hupsnout klidně i menší holčiny, ale kdo má přes 180 centimetrů, měl by být na pozoru. Yamaha je totiž drobnější postavy a po celém dni už to bylo na mé 183 centimetrů dlouhé schránce znát.

Většinu času jsem trávil se zadkem zaraženým o sedlo spolujezdce a nejhůř to odnášela kolena, která jsou sportovně zalomená. Na odpolední výlety bych to přežil, případně bych to zkusil vylepšit vyšším sedlem.

Design a vnímání stáří

Versys: osvědčená koncepce, která už zestárla

Versys je tady ve třetí generaci, ty první dvě připomínající Kyklopa byly výrazně sportovnější a až tahle začala dávat o dost větší důraz na komfort a celkově umírněnější projev. Proti tomu nemám nic, ale co nemůžu přejít bez komentáře, že ta třetí generace je tady už od roku 2015 a prostě ten věk začíná být znát.

Jsou to detaily, jako že světla nemají LED diody, plexi se nenastavuje nějakým sofistikovaným systémem nebo že přístrojovka už je docela oldschool. Analogový otáčkoměr s bílým ciferníkem se tu kombinuje s klasickým LCD displejem, jehož funkce se ovládají čudlíky po stranách.

Funkcí ale má víc než dost a nic nechybí, jsou tady spotřeby, palivoměr i ukazatel zařazeného kvaltu. Kawa už jsem za její přístrojovou desku vyplísnil, je sice funkční, ale zrovna krasavice to nebyla už v době své premiéry, natož v roce 2020.

Oproti Tracerovi jdou ovládací prvky víc ztuha, je tu jednoduchý budík, LEDky jsou jenom v zadním světle. Na druhou stranu má i po těch letech design pořád šmrnc a motorka nadělá hromadu parády. Trochu stará škola, ale pořád má co nabídnout.

Tracer: modernější a výraznější vzhled

Yamaha svého Tracera představila teprve před čtyřmi lety, tehdy ještě vypadal podobně jako devítistovka, ovšem pro letošní rok je tady nová generace, a i když jsou to vlastně jen dílčí kosmetické změny, které se odehrály na čumáku, je to prostě úplně jiná motorka.

Ten design je hodně sci-fi, nicméně i když nejste fanoušci moderny, musíte uznat, že tohle je prostě povedené. A naživo vypadá Yamaha vyloženě skvěle, zejména v téhle barevné kombinaci. Přitahuje pozornost, kamkoli s ní přijedete.

Pokud někdo preferuje moderní vzhled, bude mít jasno hned. Tracer působí svěžeji, zatímco Versys sice stále vypadá dobře, ale jeho věk se projevuje především v přístrojovce, osvětlení a některých detailech ovládání.

Výbava a praktičnost

Po stránce výbavy najdeme mezi oběma stroji rozdíly, ale je to o tom, že má každý něco. Co nemají, jsou ani vyhřívané hefty, ani nabíjecí zásuvka, to vše si musíte přikoupit, stejně jako centrální stojan.

To ale jen u Yamahy, protože Kawa jej v nabídce vůbec nemá, takže jej musíte řešit aftermarketem. O štelovatelném plexi již byla řeč, stejně jako o místě pro spolujezdce, jenž má na obou strojích k dispozici madla, u Kawy mohutnější a výše umístěná.

Navíc tady jsou i integrované úchyty pro příplatkové kufry, na Yamahu se musí držáky montovat. Když zůstaneme u Kawy, musíme ji pochválit za nastavitelnou spojkovou páčku, více bodů pro uchycení gumového pavouka a hydraulický štelovák předpětí zadní pružiny, u cestovní motorky velmi praktický.

Yamaha zase potěší kompletní LED výbavou, deflektory před páčkami či přípravou na uchycení GPS na hrazdičku řídítek. Tracer má také jednodušší nastavování plexi, které lze ovládat jednou rukou z místa řidiče.

Ochrana před větrem a vhodnost na dálkové cesty

Kawasaki Versys 650

Před sebou máte velkou kapotáž zakončenou rozměrným plexi, které se sice hůře nastavuje, dvojice matic zepředu, ale když to jednou uděláte, budete si pochvalovat jeho účinnost. Mně v nejvyšší poloze posílalo vítr až přes enduro helmu se štítkem, takže super, takhle si představuji ochranu proti povětří na cestovní motorce, u níž se očekává, že čas od času prostě najedete na dálnici a strávíte na ní pár stovek kilometrů.

Versys má lépe vymakanou aerodynamiku, takže bude jako opravdový cestovatel vhodnější. Plexi a celý předek jsou výrazně rozměrnější a základní štít celkem pěkně kryje tělo i ramena.

Musel jsem se sice vyrovnat s hlukem, protože i v nejvyšší poloze mi s výškou 183 cm šel vítr přímo do vrchu přilby, ale mám radost z toho, že tu nejsou žádné nepříjemné turbulence, rázy a hlava je při jízdě v klidu. Nižší jezdci na tom budou asi celkově lépe.

Yamaha Tracer 700

Ochrana proti větru je slušná, ovšem to beru z pohledu sportovně laděné motorky, nikoli cesťáku. Pro opravdu dlouhé cesty by se hodilo větší plexi, které je sice lepší než to, které bylo na Traceru první generace, ale na to montované na Versyse nemá.

Boduje však jednoduchým způsobem nastavování za malé madlo, dostupným z místa řidiče - další důkaz, že je Tracer modernějším strojem. Můžete si z originální nabídky příslušenství koupit i plexi velké, ovšem to pro Kawu taky.

Na dálnici pak chvíli laboruju s plexi štítem, který na to jak je malý, funguje celkem obstojně. V nejnižší pozici to je jako na naháči, v nejvyšší už docela kryje tělo, ale dělá rámus do přilby. Takže je na mých 183 centimetrů ideální kompromisní pozice někde mezi.

Motory: dva dvouválce s odlišným charakterem

Na první pohled jsou ty motory vlastně skoro stejné - rozdíl je 40 cm3, tři kilowatty a čtyři newtonmetry, vše ve prospěch Yamahy. Taky tady nejsou žádné motorové módy na výběr, což mě jenom těší.

Jenomže zkušený motorkář ví, že potřebuje vědět víc. Yamaha má i při větším objemu menší vrtání a zákonitě tedy o dost vyšší zdvih, a má také vyšší kompresi plus maxima výkonu dosahuje při vyšších a maxima krouťáku zase při nižších otáčkách než Kawa.

Kawasaki má ojniční čepy přesazené o 180°, což je formát historicky typický pro většinu menších japonských dvouválců, zatímco Yamaha sází na modernější přesazení o 270°, což simuluje chování devadesátistupňové V2.

Motor Kawasaki Versys 650

Projev obou motorů je poměrně dost odlišný a zcela přesně vychází z toho, co bylo řečeno výše. Kawasaki má průběh výkonu velice lineární, i kvůli té mírné nadváze nejsou odpaly z místa nebo pružná akcelerace z nižších otáček tak dynamické, což ale u cestovně zaměřené motorky může být i kladnou vlastností.

Jakmile se přehoupnete do středního pásma, je to už naprosto v pohodě a i vytáčení vzhůru malému dvouválci sedí, byť cítíte, že prioritou vývojářů bylo právě to střední pásmo. Versys je točivější i svým finálním převodem, dálničního limitu dosahuje na šestku při necelých 6500 otáčkách.

Charakteristické pro tuto konfiguraci s ojničními čepy proti sobě jsou lehké „mravenčící“ vibrace, tady se vyskytující v oblasti kolem pěti tisíc otáček, při tom dálničním tempu už jste ale v pohodě a agregát běží klidně.

Co příliš nepotěší, je škubavější reakce při přechodu ze zavřeného do otevřeného plynu, a také je dvouválec takový hlučnější. Ve městě, v nízkých rychlostech, když se proplétáte kolonou, je občas protivné, že tradiční přechod zavřeno-otevřeno je na nízké kvalty hodně hrrr a člověk si musí dost dávat pozor na pravačku, jinak je jízda ucukaná.

Když pominu tohle, nedoporučuji trápit dvouválec otáčkami pod 3 000, to už se mu fakt úplně nelíbí, od té hodnoty je ale příjemný a zatahuje jemně, aby se ve středních otáčkách pěkně rozezpíval.

Versys zase boduje čistým lineárním projevem a chutí do otáček. Když ve středu otáčkoměru člověk otočí plynovou rukojetí, ozve se frrrrr a Versys je fuč. Do otáček jde motor s radostí a vůbec není problém ho v horách drtit do plna, furt se mu to bude líbit.

Motor Yamaha Tracer 700

Yamaha má motor, který dlouhodobě považuji ve třídě dvouválců do 700 kubíků za nejlepší - charakterní, silný, snadno ovladatelný. Poklonu ladičům musím vyseknout za reakci na plyn, tady je škubání pojem naprosto neznámý, a přitom toho nebylo docíleno za cenu otupění.

Takhle prostě chcete mít naladěné vstřikování a zapalování, jemná reakce, ale ponechaný silný okamžitý zátah. Díky tomu, že jde o falešnou V2, není možné motor podtočit tak nízko jako v případě Kawy, ale o to silnější má potom nástup někde kolem tří tisíc, tomu zelená konkurentka prostě nemůže stačit.

Navíc když si přidáte, že je Yamaha o dvacet kilo lehčí a má o fous větší i silnější pohonnou jednotku, nemůže vám vyjít nic jiného, že po stránce dynamiky je to ona, kdo v tomto duelu bere první místo.

Nejvíce to poznáte na výjezdech z pomalejších zákrut, odkud Tracer doslova vystřeluje. Tedy, kdybyste přidávali pomalu, tak by vyjížděl rozvážně, jenže tenhle motor vás prostě vždycky vyblázní.

Má chuť jít za plynem, ale není ucukaný, má silný spodek, který nevyděsí, dynamický střed, který hodně pobaví i zkušeného a nechybí mu ani šťáva ve vrchní třetině otáčkoměru. Díky přesazení ojničních čepů navíc simuluje véčkový motor, takže k tomu všemu má i moc pěkný zvukový doprovod.

Motor při dálničním limitu točí cca 5700 otáček, má pořád dostatek síly pro předjíždění a po vibracích ani vidu ani slechu. Do čehokoli ten motor dají, tak je dobré.

Podvozek a ovladatelnost

Po stránce podvozkové spojuje oba motocykly použití oceli na rám, každý trochu jiného typu, a rozumná míra štelovatelnosti odpružení. Vpředu je možné nastavit si předpětí a odskok, Yamaha však používá klasickou vidlici a Kawasaki obrácenou.

Zadní centrála Kawy dovoluje upravit si pouze předpětí, zato hydraulicky, na Yamahu musíte s klíčem, dokážete ale sáhnout i na odskok. Kawa má kratší rozvor a delší závlek, Yamaha naopak. Další rozdíl je v šířce zadní pneumatiky, Versys používá užší 160, Tracer širší 180.

Podvozek Kawasaki Versys 650

Versys je měkčí, kterýžto pocit dělá i již zmíněné měkké sedlo, ale není to žvýkačka, na podvozek se můžete spolehnout i při náročnějších průjezdech. Já jsem se s tím po jihomoravských silničkách vůbec nemazal, a jak jsem si liboval na rozbitém povrchu, jak je to krásně komfortní jízda, tak na hladkém jsem nikdy nehudral, že teď bych potřeboval teda tužší.

Podvozek je jedním slovem dospělý. Není nijak rozpočtový, zadní péro má hydraulické ovládání předpětí vytažené pěkně do boku, přední USD vidlice můžete ladit na předpětí a útlumu, to vám třeba konkurence nenabídne.

Hlavně to ale funguje tak, že do toho vlastně ani není potřeba nějak sahat. Kvalitně fungující podvozek člověk prostě pozná. Tady funguje, i když ho tlačím v náklonu přes krásný asfalt, nerozhodí ho ani, když neubírám na rozbité silnici, a když se courám zapadlými vesničkami s pochybnou kvalitou asfaltu, nijak mě nechce vytrestat, protože je přitom všem dost pohodlný.

Optimální vyladění pro sportovně střiženou cestovní motorku. Proti tomu se gumový Tracer může jít zahrabat, nehledě na brzdy.

Podvozek Yamaha Tracer 700

Yamaha má svůj základní setup podstatně sportovnější. Stejně tak Yamaha není drncák, dokážete s ní bez problémů žít i na horších površích, a když přijde technický úsek s dobrým povrchem, je to hotová nirvána.

Takhle snadno a přesně by se snad motorka téhle kategorie ani neměla ovládat. Tracer oplývá lehkostí baletky a vrhá se do zatáček s takovou chutí, až mě to šokovalo.

Člověk se přitom nemusí vůbec snažit, v podstatě nemusí ani hýbat rameny, ale jenom kroutit hlavou po směru silnice. Tracer i na tenhle minimální impulz reaguje s obrovskou chutí a jistotou, až brzy naleznete jeho limity v podobě dlouhatánských hlásičů náklonu.

Člověk sedí jako pecka, přitom brousí stupačky po zemi. Ale to hlavní, co mě na tom bavilo, a byla to příjemná změna, že tady člověk pro 100% zábavu nemusí tlačit na pilu.

Přeci jenom je to totiž sportovně-cestovní stroj, takže jeho podvozek má své limity, které se při tvrdé jízdě brzda-plyn projeví. Na zatáčkovité silnici ale Yamaha působí lehčeji, ochotněji a bezprostředněji než Kawasaki.

Brzdy: jasná výhoda Kawasaki

Yamaha Tracer 700

Rozdíly jsou i v brzdách, i když vlastně opačné, než byste čekali. Yamaha montuje o fous menší přední kotouče, menší gyroskopický efekt rovná se snadnější zatáčení, zato je vybavuje těmi svými známými čtyřpístky.

Ovšem svou funkcí jsou tyhle brzdy docela zklamání. Nejsou vyloženě špatné, jen prostě čekáte víc a porovnání s Versysem Traceru situace vůbec neulehčuje.

Sedmistovka s legendárními čtyřpístkovými Yamaháckými třmeny by si zkrátka zasloužila větší nástup i účinek. On vlastně styl stop and go nejde aplikovat ani díky brzdám, které byly bohužel zklamáním.

Navíc se Tracer při brždění hluboko do zatáčky hodně rovná, takže je ideální jen tak sedět v pohodlí Tracerova správně tuhého sedla a v poklidu svižným tempem plynout po silnici.

Kawasaki Versys 650

Nevím totiž, jak to Kawasaki dělá, ale všechny modely, na které montuje tyhle dvoupístky od Nissinu, brzdí prostě skvěle. Síla, citlivost, a přitom fakt jen pouhopouhé plovoucí dvoupístkové třmeny.

Obyčejné plovoucí dvoupístkové Nissiny s 300mm kotouči fungují spolehlivě. K brzdám tu nemám jedinou výtku.

Rozdíl v brzdách je proto jedním z nejpřekvapivějších výsledků srovnání. Yamaha má sportovnější motor a podvozek, ale právě Kawasaki poskytuje při zpomalování větší jistotu, lepší cit a silnější účinek.

Jízda ve městě, na okreskách a na dálnici

Město

Ve městě potěší Yamaha lehká ovladatelnost, nízká váha, lehký chod ovládacích prvků a dobře reagující motor. Díky menším rozměrům se snadno protahuje kolonou a při manipulaci na místě je příjemně nenáročná.

Kawasaki působí ve městě větším a těžším dojmem. Její rozměry poskytují více komfortu na otevřené silnici, při pomalém manévrování však Yamaha působí bezprostředněji a snadněji.

Ve městě, v nízkých rychlostech, když se proplétáte kolonou, se u Versyse projeví méně uhlazená odezva na plyn. Při cukání v nízkých rychlostech je občas protivné, že člověk musí dávat dost pozor na pravačku.

Zatáčkovité okresky

Tracer se vrhá do zatáček s velkou chutí a jistotou. Jeho lehkost je patrná okamžitě a jezdec nemusí motorku do směru složitě přesvědčovat.

Versys není nejhbitější hysterické supermoto, je to ale krásně vyvážené. Nemusím do řídítek nijak tlačit, aby motorka zatočila, nemusím lézt po sedle jako opičák, prostě jedu a zatáčím.

A když už zatočím, motorka jede v nastoleném směru jak má a nenechá se jen tak vyhodit z rytmu. Komponenty kluky v hospodě neoslní, ale co, když to funguje.

Dálnice

Versys je vhodnější na delší dálniční přesuny díky větší kapotáži, účinnějšímu plexi, prostornější ergonomii a klidnému projevu motoru. Dálničního limitu dosahuje na šestku při necelých 6500 otáčkách, přičemž při tomto tempu agregát běží klidně.

Tracer zvládá dálnici bez problémů. Motor při dálničním limitu točí cca 5700 otáček, má pořád dostatek síly pro předjíždění a po vibracích ani vidu ani slechu.

Na dlouhé cestě se ale u Yamahy dříve projeví menší prostor a sportovně zalomená poloha nohou. Pro krátké až středně dlouhé přesuny je příjemná, při celodenním cestování má Kawasaki jasnou výhodu.

Jízda ve dvou a přeprava zavazadel

Pokud bude vybírat spolujezdec nebo spolujezdkyně, jednoznačně také ukáže na Kawasaki. Sedlo je prostornější, madla jsou mohutnější a výše umístěná a celkový prostor na palubě je výrazně větší.

Versys je univerzální motorka, která zvládne městské dojíždění, řádění za městem i dlouhou dovolenou ve dvou. Díky 21litrové nádrži a tomu, že na motorku můžete naložit 212 kilogramů, se hodí i pro delší cestování.

Na Kawasaki jsou k dispozici integrované úchyty pro příplatkové kufry, na Yamahu se musí držáky montovat. Tracer je proto praktičtější jako lehký cestovní stroj na výlety, zatímco Versys lépe zvládne plnou cestovní zátěž.

Spotřeba, dojezd a každodenní použitelnost

Za jeden den jsem na novém Versysu najel přes 300 kilometrů převážně v horách a parádně si to užil. Protože jsme jeli sportovně, dostal jsem spotřebu na 5,3 litru, v případě klidnějšího použití ale nebude problém se dostat pod pět litrů.

I díky 21litrové nádrži a tomu, že na motorku můžete naložit 212 kilogramů, si Versys potvrdil pověst univerzální motorky, která zvládne městské dojíždění, řádění za městem i dlouhou dovolenou ve dvou.

Tracer těží z nižší hmotnosti, menších rozměrů a živějšího motoru. Ve městě a při kratších výletech je proto méně namáhavý, snadněji se ovládá a nabídne více bezprostřední zábavy.

Spolehlivost koncepce a stáří modelu

Versysův recept nejen, že je jednoduchý, ale taky veleúspěšný. To nejlépe dokládá fakt, že se do něj od začátku pořádně nesáhlo. Základ koncepce zůstává, v Japonsku se jen čas od času něco malého poladilo a spolu s tím se měnil i vzhled.

Jedna z těch větších inovací přišla pro sezónu 2015. Versys dostal mnohem líbivější vzhled, o pět koní silnější motor, lepší ochranu před větrem a také lepší tlumiče.

Na Versysu je vidět věk především v přístrojovce, osvětlení, nastavování plexi a některých detailech ovládání. Mechanický základ však stále funguje přesvědčivě a podvozek nepůsobí jako levná nebo nedospělá komponenta.

Tracer je novější, modernější a celkově působí více dotaženým dojmem. Jeho slabší stránkou zůstávají především brzdy, menší rozměry a omezenější aerodynamika při opravdu dlouhých cestách.

Pro koho je vhodná Yamaha Tracer 700

• Pro jezdce, kteří dávají přednost svižné a zábavné jízdě.
• Pro menší a středně vysoké postavy.
• Pro začátečníky a jezdce, kteří ocení nízkou hmotnost a snadnou manipulaci.
• Pro každodenní dojíždění a odpolední výlety.
• Pro ty, kteří chtějí silnější a charakternější motor.
• Pro jezdce, kteří tráví většinu času na zatáčkovitých silnicích.

Tracer je sportovně-cestovní stroj, jehož největšími přednostmi jsou motor, lehkost a ovladatelnost. Na pomalejších i rychlejších okreskách dokáže nabídnout hodně zábavy bez nutnosti jezdit neustále na hranici možností.

Větší jezdec by si měl před koupí ověřit ergonomii, protože kdo má přes 180 centimetrů, může po celém dni pociťovat menší prostor, sportovně zalomená kolena a omezené místo na sedle.

Pro koho je vhodná Kawasaki Versys 650

• Pro vyšší a urostlejší jezdce.
• Pro cestování na delší vzdálenosti.
• Pro jízdu ve dvou.
• Pro jezdce, kteří požadují dobrou ochranu před větrem.
• Pro ty, kteří chtějí komfortní podvozek na rozbité silnice.
• Pro motocyklisty, kteří ocení silné a dobře dávkovatelné brzdy.
• Pro uživatele, kteří hledají jednu motorku pro město, výlety i dovolenou.

Versys je dospělá motorka, která vůbec nepůsobí dojmem střední třídy, tedy mašiny, kterou brzo ojezdím, začne mě limitovat a já budu muset jít dál k něčemu plnotučnému.

Kdo hledá mašinu pro každý den, je urostlejší a nebere střední třídu jen jako přestupní stanici, ten tady najde všechno, co ke svému jednostopému životu potřebuje.

Silné a slabé stránky v přímém srovnání

Alternativy ve stejné třídě

Konkurenční Suzuki V-Strom 650 stojí to samé, za verzi XT si připlatíte desítku. A za 210 se aktuálně prodává i Honda NC750X s dvouspojkovým automatem DCT, která však jde trochu jinou cestou, za verzi s běžným řazením dáte 185.

Mezi konkurenty musíme zařadit ještě CFMOTO 650MT, které výrazně boduje cenou pod hranicí 150 tisíc včetně turistické výbavy, a vršek této třídy bychom s přimhouřenýma očima ohraničili BMW F 750 GS v základu za čtvrt milionu korun.

V uživatelských srovnáních se vedle Yamahy Tracer 7 / 700 a Kawasaki Versys 650 často objevují také Suzuki DL 650 V-Strom, Honda CB 500X a Triumph Tiger 800 XR.

Cena a poměr hodnoty

Jelikož stojí úplně stejných 210 tisíc, za testovanou Kawu v barevném provedení SE dáte 215, ale bílá nebo khaki je za 210, je jen na vás, kterým směrem vás to táhne.

Tahle cena je mimochodem úplně v normálu. Yamaha přináší za podobné peníze modernější vzhled, lehčí konstrukci a lepší motor, Kawasaki nabízí větší prostor, lepší ochranu před větrem, pohodlnější cestovní charakter a výkonnější brzdy.

Rozhodování proto není založeno na tom, která motorka je obecně lepší, ale na tom, zda jezdci více vyhovuje sportovní lehkost Traceru, nebo cestovní dospělost Versyse.

Verdikt podle způsobu používání

Na odpolední výlety, svižné okresky, městské dojíždění a pro menšího nebo středně vysokého jezdce je lepší Yamaha Tracer 700. Její motor má více charakteru, motorka je lehčí, ochotněji zatáčí a působí moderněji.

Na dlouhé cesty, dálnice, jízdu ve dvou, převoz zavazadel a pro vyšší postavy je lepší Kawasaki Versys 650. Nabízí více prostoru, lepší ochranu před větrem, komfortnější podvozek, účinnější brzdy a univerzálnější využití.

Dokonce už se mi i začíná líbit ten jeho design z Marsu, hlavně ale nejsem žádný extra cestovatel, takže by mě jeho malost zatím moc neštvala. Kdybych směřoval svoje ježdění ale spíš k poznávání a najíždění kilometrů po zahraničí, šly by dost možná moje peníze na účet zelených.

Dobrou zprávou ale je, že ať už se rozhodnete jakkoli, chybu s nimi rozhodně neuděláte.

tags: #yamaha #tracer #700 #nebo #kawasaki #versys