Úmyslné vypalování porostu a obnova ekosystému

Úmyslné vypalování porostu není běžným ani obecně použitelným způsobem obnovy lesa. Obnova ekosystému po požáru závisí na rozsahu a intenzitě zásahu, vlastnostech stanoviště, zachování půdy, dostupnosti mateřských stromů a následné kombinaci přirozených procesů s cílenou péčí.

Oheň může na některých místech vytvořit podmínky pro přirozenou obnovu, ale zároveň může poškodit půdu, přerušit kontinuitu lesního prostředí, podpořit erozi a zlikvidovat část organismů i zdrojů semen. Proto je nutné rozlišovat mezi ekologickými účinky přirozeného požáru, řízeným managementem konkrétního stanoviště a neodborným vypalováním porostu, které může obnovu ekosystému výrazně ztížit.

Co znamená obnova ekosystému po požáru

Obnova lesa je proces nahrazování stávajícího, zpravidla dospělého lesa novým pokolením lesních dřevin. Obnova v pralesovitých a přírodních lesích probíhá samovolně ve stadiu rozpadu, tj. v procesu odumírání fyziologicky dožívajících stromů nebo na místě stromů zničených požárem, větrnými popř. hmyzími kalamitami nebo z jiných příčin.

Obnova porostů v hospodářských lesích je souborem pěstebních opatření, směřujících k vytvoření nového porostu na místě porostu starého, a to buď umělým nebo přirozeným způsobem. Obnova lesa patří k základním úkolům pěstování lesů a obnovní postupy a způsoby jsou i stěžejním hlediskem při vylišování hospodářských způsobů.

Proces obnovy lesních porostů lze popsat a hodnotit podle různých znaků. Základními jsou: způsob vytváření nového porostu, prostorové uspořádání obnovy, doba trvání obnovy, velikost obnovované plochy.

Úmyslné vypalování porostu jako zásah do ekosystému

Úmyslné vypalování porostu mění během krátké doby mikroklima, stav vegetace, povrch půdy i dostupnost organické hmoty. Takový zásah může odstranit část nadzemní biomasy, poškodit kořenové systémy a snížit množství semenáčků, které by jinak mohly využít přirozenou obnovu.

Na rozsahu následků se podílí především intenzita požáru, doba jeho působení, stav půdy, množství hořlavé hmoty a následné povětrnostní podmínky. Poškození nemusí být patrné pouze na povrchu, protože vysoké teploty mohou zasáhnout půdní organismy, kořeny i semennou banku.

V přirozených lesích setrvává veškerá hmota porostu stále na jednom místě. Zásoba porostu se v čase prakticky nemění. Může se měnit pouze její rozložení v kategoriích - hmota živá a hmota mrtvá (stojící, ležící).

Po požáru proto není vhodné automaticky odstranit veškeré dřevo a rostlinné zbytky. Současně však nelze ponechávat veškerou hmotu bez posouzení, protože její množství a stav mohou ovlivnit další vývoj porostu, riziko škůdců i bezpečnost území.

Přirozená, umělá a kombinovaná obnova

Obnova lesa může být přirozená, umělá nebo kombinovaná. Přirozená obnova lesa je vytváření nového porostu semennou obnovou nebo výmladností za přímé účasti mateřského porostu, a to vlivem přirozených procesů v lesním společenstvu.

Přirozená obnova semenná se uskutečňuje nalétnutím nebo opadem semen na vedlejší holou plochu nebo přímo pod mateřský porost. Semeno však musí zapadnout do příznivých podmínek, aby se zdárně vyvinulo.

Umělou obnovou, která je výsledkem přímé činnosti člověka, vznikají kultury. Uskutečňujeme ji výsevem semen nebo sadbou sazenic lesních dřevin. Volba obnovovaných dřevin nezávisí na mateřském porostu.

Kombinovanou obnovou zajišťujeme obnovu části porostu přirozeně, zbytku uměle. Přirozenou obnovou nelze zpravidla zdárně zajistit celou porostní plochu. Prořídlé je třeba doplnit uměle. I kultury zpravidla vyžadují vylepšování.

Výhody a omezení přirozené obnovy

Přirozená obnova je během procesů přeměn a přestaveb preferovanou formou (pokud je možná). Přeměny a přestavby smrkových porostů je zpravidla možné realizovat pouze aktivním pěstebním přístupem.

Porost je k přirozené obnově od mládí připravován výběrem, tedy ponecháním nejschopnějších jedinců při současném odstraňování kmenů vadných, nemocných nebo jinak poškozených. Po celou dobu je udržováno a upravováno zastoupení těch dřevin, které se snažíme uchovat v budoucím porostu.

Přirozenou obnovu výmladností rozdělujeme na pařezovou a kořenovou. Někdy se uplatňuje také výmladnost kmenová.

Při pařezové výmladnosti vyrůstají výmladky z pařezu, který zbyde po pokácení stromu. Největší výmladností se vyznačují lípy, duby, jasan, olše, jilmy a javory, slabou buk a bříza, velmi slabou osika.

Kořenová výmladnost se dostavuje po poranění kořenů nebo poranění stromů. Největší je u osiky, topolu bílého a černého, jilmů a olše šedé.

V mládí rostou výmladky neobyčejně bujně, ale záhy v růstu ustávají a zahnívají od kořenů. Proto má kořenová výmladnost ještě menší hospodářský význam než výmladnost pařezová.

Výhody a nevýhody umělé obnovy

Založené kultury jsou rovnoměrné, optimálně husté a přehledné. Těžba dřeva je jednoduchá, lépe lze využít mechanizaci. Organizace práce při obnově je snadná a přehledná.

Umělá obnova lesů má však i své nevýhody. Na holých plochách je totiž omezena možnost výsadby stinných dřevin, vznikají převážně stejnověké a stejnorodé porosty (monokultury). Kultury jsou více než nárosty poškozovány zvěří. Umělá obnova je nákladnější než obnova přirozená.

Obnova po požáru a význam půdy

Úspěšná obnova ekosystému po požáru začíná ochranou půdy. Na rozsáhlých holinách po kalamitě dochází k dalšímu zvýšenému uvolňování CO2 a k zarůstání nevhodným typem vegetace.

Včasná obnova holin vhodnými dřevinami zabrání erozi a degradaci půd, obnoví se ukládání CO2 v lesích.

Velkoplošně obnažený povrch se může snadněji přehřívat a vysychat. Ztráta půdní struktury, organické hmoty a vegetačního krytu zvyšuje riziko erozních jevů a komplikuje uchycení dřevin.

Velké plochy těžeb jsou předurčeny pro využívání těžké techniky. Tato sebou často přináší škody na lesní půdě (zhutňování půd, poškozování vodního režimu, erozní jevy), škody na stojících částech porostů (mechanické poškození kmenů a kořenových systémů při pojezdech strojů), ale také např. škody na lesní cestní síti.

Prostorové a časové postupy obnovy

Podle prostorového uspořádání obnovy se vylišují tři základní techniky obnovních postupů:

• obnova clonná
• obnova holosečná
• obnova okrajová

Pro dosažení obnovních cílů je často nezbytné v jednom porostu použít dvou, příp. všech tří základních obnovních postupů v účelné prostorové a časové kombinaci.

Podle délky obnovní doby se rozeznává obnova krátkodobá (obnovní doba kratší než 20 až 30 let) a obnova dlouhodobá (obnovní doba nejméně 30 let).

Velkoplošné úmyslné vypalování porostu odporuje principu postupné obnovy, protože během krátké doby odstraňuje vegetační kryt na rozsáhlejší ploše. Při plánování obnovy je proto důležité zachovat prostorovou i věkovou pestrost a tam, kde je to možné, pracovat s menšími obnovními prvky.

Pionýrské dřeviny a přípravný porost

První příklad ukazuje postup obnovy lesa ve více fázích, kdy jsou na holinu nejprve vysázeny nebo se mohou i přirozeně rozšířit rychle rostoucí takzvané pionýrské dřeviny jako bříza a osika a s odstupem 5-10 let jsou pod kryt tohoto přípravného porostu vysázeny stínomilné dřeviny, buky a jedle, kterým se nedaří na volných otevřených plochách.

Přípravný porost může zmírnit nepříznivé podmínky na otevřené ploše a vytvořit prostředí pro další generaci dřevin. Náročná je zejména péče o porosty, kde se kombinují pionýrské dřeviny s pomalu rostoucími světlomilnými i stín snášejícími dřevinami.

Mnoho vlastníků a správců lesa to pokládá za palčivý problém vzhledem k chybějícím zkušenostem s takovými typy porostů a také vzhledem k nedostatku pracovníků, kteří by výchovné zásahy v mladých porostech prováděli.

Obnova smrkových porostů a druhová pestrost

Česká republika patří v Evropě k zemím s výrazně pozměněnou druhovou skladbou lesů, a to v důsledku intenzivního užívání lesů člověkem.

Změna druhové skladby lesů, dlouhodobě uplatňované konvenční pěstební postupy, jež homogenizovaly porostní strukturu, společně s dopady globální změny klimatu byly hlavní příčinou aktuálně doznívajícího velkoplošného rozpadu jehličnatých lesů v ČR.

Ten je svým rozsahem dosud zcela bezprecedentní a vyžádal si během osmi let (2015-2022) zpracování více než 163 milionů m3 nahodilé těžby.

Problémem však není smrk ztepilý coby dřevina, ale zastoupení, v jakém byl druhotně, působením člověka, v našich lesích rozšířen a posléze v několika generacích lesa převážně nevhodnými pěstebními technikami pěstován.

Proto může být smrk ztepilý tam, kde je stanovištně odpovídající dřevinou, racionálně navrhován i v cílové druhové skladbě budoucích smíšených lesů, tedy v porostech po přestavbě současných stejnorodých a stejnověkých porostů smrku.

Smrk může být v budoucích porostech dřevinou hlavní, vedlejší a přimíšenou, nebo jen vtroušenou, v závislosti na konkrétních stanovištních podmínkách a při zohlednění předpokládaného vývoje dopadů extremity a výkyvů klimatu.

Světlo, mikroklima a růstová diferenciace

Přirozená obnova smrku s bukovým kotlíkem v dospělém porostu. Přirozená obnova smrku s podsadbou buku pod dospělým porostem.

Výškový růst přirozené obnovy smrku ztepilého je prokazatelně závislý na intenzitě porostního světla.

Vědci předkládají v metodice uživatelům ucelený přehled o možnostech využití růstové a morfologické aklimace (reakce, přizpůsobení) přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla jako užitečného nástroje pro pěstování lesa, ale i pro uplatnění principů biologické automatizace v obnově a výchově lesa a pro podporu a posílení růstové diferenciace lesních porostů.

Metodika popisuje nové postupy pěstební práce s přirozenou obnovou smrku ztepilého, vycházející z nových poznatků o jejích potřebách a zároveň o potenciálu využití jejích přirozených vlastností pro širokou škálu aklimatizace k růstu ve velmi variabilních intenzitách porostního světla.

V neposlední řadě metodika přináší poznatky o ekologických podmínkách pro formování obnovy, zvláště z hlediska významu celkového porostního mikroklimatu a negativního vlivu přímého záření pro její formování a stejně tak o vývoji její hustoty a nástupu procesu autoredukce v příslušných růstových fázích.

Vnášení chybějících dřevin

Pěstební postupy využívající široké foto-morfologické plasticity přirozené obnovy smrku ztepilého se uplatní především v oblasti přestaveb stejnorodých a stejnověkých porostů s cílem umožnit smrku náležité odrůstání, ale současně zajistit patřičný růstový předstih ostatním dřevinám, typicky dalším stín snášejícím klimaxovým dřevinám jako je jedle bělokorá a buk lesní.

Je třeba dbát o to, aby se vnášené dřeviny plně uplatnily v budoucích porostech a z dřevinné skladby nebyly růstovou dynamikou smrku vyloučeny či redukovány ve svém zastoupení, a aby nebylo omezeno ani jejich budoucí plné uplatnění v hlavní porostní úrovni z pohledu produkčního a z pohledu posílení stability lesa.

Úpravám druhové skladby lesních porostů se přizpůsobují i hospodářské způsoby a formy. Výrazně se zvyšuje využívání podrostního způsobu hospodaření a narůstá podíl přirozené obnovy.

Ovšem v řadě případů bude nutné kombinovat přirozenou obnovu s umělou, a to především tam, kde některé dřeviny z původní druhové skladby zcela chybí.

Obnova na kalamitních holinách

Bezprecedentní kůrovcová kalamita v roce 2020 zpomalila svůj nárůst, objemy kůrovcových těžeb (22 mil. m3) i celkově napadeného množství stromů (25 mil. m3) byly ovšem opět rekordní.

Podle údajů Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů byly od roku 2016 vykáceny lesní porosty na téměř 150.000 ha, přičemž v některých regionech šlo o zásadní úbytek celkové plochy lesů.

Jak ukazují výsledky mezinárodní konference Forest Future i celostátního semináře Lesní ochranné služby, úspěšná obnova lesů na kalamitních holinách je prioritním problémem, který současné lesní hospodářství musí řešit.

Efektivním způsobem obnovy kalamitních holin je využití přírodních procesů v kombinované obnově lesa (umělá i přirozená obnova), při které lze aktivně upravovat druhovou skladbu a tím zvyšovat potenciální adaptaci nově vznikajících porostů.

Zvolený poměr přirozené a umělé obnovy a cílových a přípravných dřevin musí vycházet z konkrétních přírodních a porostních podmínek.

Maloplošné kotlíky a prevence velkých holin

Třetí příklad demonstruje založení nových mladých porostů na malých ploškách, takzvaných kotlících, v okolních dospělých smrkových porostech.

Tímto postupem můžeme předcházet vzniku rozsáhlých holin v budoucnosti, pokud by došlo k rozpadu dospělého smrkového porostu ať již v důsledku napadení podkorním hmyzem, nebo větrné kalamity.

Maximální možná realizace obnovní těžby pomocí maloplošných mýtních a clonných prvků patří mezi základní principy přírodě blízkého hospodaření.

Přírodě blízké hospodaření

Pěstování lesů na biologických základech s uplatněním přírodě blízkých metod hospodaření je cestou, jak sblížit doposud rozdílné nahlížení všech zájmových skupin na podobu našich lesů.

Otázky plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesů (tedy funkcí ekologických a enviromentálních) jsou kladeny na jednu roveň. Při uplatňování přírodě blízkých principů hospodaření jdou společně ruku v ruce efektivní lesnické hospodaření a ochrana a tvorba zdravého životního prostředí a biodiverzity.

Můžeme říci, že druhově bohatá lesní společenstva s rozvinutou prostorovou a věkovou strukturou jsou přímo nositelem vysoké ekologické stability, tedy jsou neobyčejně odolná vůči negativnímu působení rušivým vlivům zvenčí, nepodlehnou působení škůdců, mají neobyčejnou schopnost regenerace a růstu a tím pádem schopnost trvalého plnění všech požadovaných funkcí lesa v krajině.

Základní principy přírodě blízkého hospodaření

• dosažení členité struktury porostů - mozaika věků, druhů a velikostí,
• tam kde je to možné a vhodné tak využívat přirozenou obnovu dřevin,
• ve dřevinné skladbě využívat přednostně stanovištně původních druhů,
• minimalizace introdukovaných druhů dřevin,
• maximální možná realizace obnovní težby pomocí maloplošných mýtních a clonných prvků,
• ve vhodných podmínkách postupný přechod k výběrnému způsobu hospodaření,
• ponechávání výstavků a části hmoty porostů na místě,
• výchovu porostů směřovat na cílové stromy,
• zajistit přiměřené stavy zvěře.

Vzájemnou kombinací těchto složek lze dosáhnout nebývalé pestrosti a kvality lesního prostředí, které pak zajišťuje vysokou stabilitu lesního ekosystému a tím také vysokou jistotu a stálost produkce.

Proč je problematická velkoplošná obnova

Jeho zásadní slabinou je skutečnost, že najednou a skokově zcela mění charakter prostředí na relativně velkých plochách a přeruší kontinuitu trvání lesního prostředí.

Holosečný hospodářský způsob v kombinaci s umělou obnovou lesa produkuje stejnověké a většinou také druhově ochuzené, nejčastěji jednoetážové lesní porosty.

Takovéto porosty mají sníženou schopnost odolávat působení negativních vlivů - větru, hmyzím škůdcům, houbovým onemocněním atp. a jsou predisponovány k vzniku významných škod.

Tento hospodářský způsob oproti přírodě blízkému hospodaření při mýtní těžbě vytěží paušálně celý lesní porost, bez ohledu na to, jestli všechny stromy již dosáhly plné mýtní zralosti a dochází-li k plnému využití produkčního potenciálu jednotlivých stromů.

Výchova mladých porostů

Základním nástrojem úpravy druhové a do jisté míry i prostorové skladby porostů je důsledná výchova.

S postupem času dochází k výrazné redukci počtu jedinců v porostu, a tedy i možnosti výběru. Pouze včasné prořezávky a probírky s kladným výběrem mohou významněji pozměnit charakter již založeného porostu a v případě jehličnatých porostů je to jedno ze základních opatření ke zlepšení mechanické stability.

Postupy uvedené v metodice jsou využitelné i ve smíšených porostech se zastoupením smrku ztepilého, a to i v porostech s bohatší porostní strukturou, kde jejich použití přinese další rozvoj růstové, strukturní a prostorové diferenciace.

Metodika také definuje pěstební postupy, kdy se účinně uplatňuje výchova přirozené obnovy horní porostní clonou obnovovaného porostu a naopak, kdy se tento efekt biologické automatizace z důvodů vysokých intenzit porostního světla (resp. vyšší otevřenosti horního porostního zápoje) vytrácí a kdy je třeba uplatnění pročistek.

Ochrana obnovy před zvěří

Vzhledem k současným nadměrným a opětovně dále narůstajícím stavům spárkaté zvěře v lesích se každá obnova lesa stává riskantním experimentem. Škody, které působí zvěř na lesních porostech jsou značné.

Potřeba chránit nově vznikající porosty je vysoká.

• Lesnické oplocenky - mechanická ochrana celých obnovních ploch pomocí drátěných oplocení.
• Individuální ochrany - mechanická ochrana jedné sazenice pomocí lesnických pletiv drátěných, plastových, případně za použití plastových tubusů.
• Chemická ochrana - použití repelentních nátěrových hmot, které se nanáší ručně či nástřikem na chráněnou dřevinu, případně v poslední době se stále častěji uplatňují pachové zradidla, kde se formou vhodně umístěných odparníků chrání obnovní plocha.

Mrtvé dřevo a ponechaná hmota

Hmota je především důležitá z hlediska koloběhu živin v lesním ekosystému, které se po období vázání v živé dřevní hmotě vrací do půdy a jsou připraveny pro další generaci lesa.

Neméně významným je mrtvé dříví jako životní prostředí pro mnoho druhů mikroorganismů, hub, hmyzu a na nich vázaných vyšších druhů živočichů, zejména ptáků.

Mrtvé dříví a jeho množství má také nezanedbatelný vliv na vodní režim lesních porostů.

V těchto lesích se podíl mrtvého dříví může pohybovat v rozmezí 20-40%. V lesích hospodářských je trvalý podíl mrtvé hmoty nepatrný, okolo 1 %.

Výstavky - ponechávání stojících stromů na obnovovaných plochách po skončení těžeb, jedná se primárně o semenné výstavky, které mají za úkol doplňovat semenáčky na ploše ať už přirozeně obnovené, nebo spíše na ploše s obnovou umělou.

Takto ponechané stromy jsou důležité zejména pro hmyz a ptáky. Z hlediska posílení biodiverzity se uvádí alespoň 5 ks/ha s jejich ponecháním do úplného rozpadu.

Vývraty, mrtvé dříví - v celém průběhu existence porostu. Z hlediska zásad ochrany lesa pro jehličnaté porosty je potřeba zvážit stádium, ve kterém se hmota nachází a její rizika k dalšímu množení škodlivých činitelů.

Jako udržitelné a to jak z hlediska ochrany lesa, tak případně vzniklé újmy hospodaření, se jeví ponechávání hmoty v rozsahu okolo 5% zásoby porostu.

Rizika ponechané hmoty po požáru

Snad žádné z opatření přírodě blízkého hospodaření nevyvolává takové polemiky jako ponechávání hmoty ať už mrtvé či živé v porostech. V tomto případě jsou totiž zcela zřejmé jak klady, tak zápory a rizika.

V člověkem změněných kulturních lesích je však potřeba množství a podobu ponechané hmoty zvažovat. Týká se to především jehličnatých porostů s jejich náchylností na vznik výrazných hmyzích poškození.

Pro podkorní hmyz může být totiž ponechaná hmota živnou půdou s následnými škodami na ostatních částech stojícího inventáře. V těchto případech lze však za pomocí jednoduchých zásad a přijatých opatření rizika výrazně zmírnit.

U ponechávání mrtvé hmoty v listnatých porostech se s těmito riziky prakticky neshledáváme.

Odkornění, štěpkování a prořezávání

Jako prostředky pro bezpečné ponechávání hmoty v jehličnatých porostech lze využívat odkorňování, případně štěpkování hmoty.

V prvém případě jde o odkornění hroubí tak, aby kmen nebyl dále místem vhodným pro množení dřevokazného hmyzu, případně o jeho přímou likvidaci.

Štěpkování je možné využít všude tam, kde by ponechání těžebních zbytků znamenalo riziko. Ačkoli takto seštěpkovaná hmota již nemůže být hostitelem tak širokého okruhu organizmů, přece jen nelze pominout kladný vliv na stav a kvalitu nadložního humusu a lesní půdy.

Prořez kmenů je opatření zajišťující jednak oddělení kmene od fungujícího kořene a jednak polehnutí kmene na půdu. Tím se zkrátí období atraktivity hmoty pro škodlivý hmyz, ale také se zajistí optimální podmínky pro průběh její humifikace.

Požár, sukcese a aktivní péče

V příhodných podmínkách je pochopitelně vhodné pracovat i se sukcesními stadii obnovy lesa, pro obnovu velkoplošných holin po kůrovcových těžbách to však není široce použitelný koncept.

Neobhospodařování a bezzásahovost by v řadě případů vedly k oddálení vzniku funkčních porostů poskytujících požadované služby, jako je sekvestrace uhlíku, ochrana proti erozi či naplňování hydrické funkce.

Lesní ekosystém se určitě bez člověka obnoví, je ale otázkou, jak dlouho to bude trvat a k čemu pak člověku bude.

Les ponechaný svému osudu bude jiný, než na jaký jsme zvyklí. Výrazně větší je riziko pádu stárnoucích stromů a velkých větví.

V lese ponechaném ladem totiž nelze zajistit bezpečnost lidí ani jejich majetku a velkým reálným rizikem jsou i požáry.

To však neznamená, že každý požárem zasažený prostor musí být okamžitě kompletně odstraněn a uměle osázen. Zvolený postup musí vycházet z konkrétních přírodních a porostních podmínek.

Ekologické funkce obnoveného lesa

Lesní ekosystémy mají nezastupitelnou roli v reakci na změnu klimatu. Představují významný nástroj pro snižování dopadů změny klimatu díky své schopnosti pohlcovat CO2, vlivu na koloběh vody a působení na ochlazování krajiny.

Ve svém současném stavu však lesy nedokáží tento potenciál plně naplňovat. Pro udržení či zvýšení schopností lesů snižovat dopady na probíhající změny klimatu je nutná jejich adaptace, jež by měla být dosažena především zvýšením jejich druhové, věkové, genetické a prostorové pestrosti.

Ta povede zároveň ke zvýšení biodiverzity a stability lesních ekosystémů.

Snahou a cílem přírodě blízkého lesnického hospodaření, nebo lépe využití přírodě blízkých lesnických opatření, je tvorba takových lesních porostů, které jsou schopny poskytovat nejen trvalou a vyrovnanou produkci dříví, ale také trvale naplňovat ostatní mimoprodukční funkce.

Produkční a mimoprodukční funkce lesa

• Produkční funkce: dřevní (dřevo, vegetativní orgány, kůra, pryskyřice, silice atd.), nedřevní tzv. externality (plody ke konzumaci, léčivé rostliny, houby atd.).
• Mimoprodukční funkce: ochranné a ekologické (půdoochranné, vodohospodářské, vzduchoochranné), kulturně-naučné (přírodoochranná, vědecká, výchovná, institucionální), zdravotně-hygienické (rekreační, pobytová, zdravotní).

Obnova jako dlouhodobý proces

Jedním ze základních problémů lesního hospodářství je úprava druhové skladby, která se má v souladu s tendencemi ekologicky orientovaného pěstování lesů postupně přibližovat skladbě původních lesních ekosystémů.

Jde především o redukci zastoupení smrku a zvýšení podílu listnatých dřevin. K žádoucímu cíli - lesům s druhovou skladbou zhruba 60 procent jehličnanů a 40 procent listnáčů - bude možné dospět až v dlouhodobém časovém horizontu, prakticky až po uplynutí celé jedné doby obmýtní, tedy asi za sto let.

Nástrojem k tomu je i ustanovení lesního zákona o povinné výsadbě minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin (hlavně listnáčů a jedle) při obnově lesních porostů.

Obnova lesa znamená vyvrcholení práce lesníka. Sklízí les, který vypěstovali jeho předchůdci, a současně také zakládá nový les pro budoucí generace.

Při těžbě stromů musí každý lesník především dbát na zachování zdravých přírodních podmínek pro nastupující les, který se začíná kontinuálně vyvíjet na místě toho starého.

Praktický rámec obnovy po úmyslném vypálení

1. Posouzení území: vyhodnotit rozsah a intenzitu požáru, stav půdy, zachované stromy, zdroje semen a riziko eroze.
2. Ochrana půdy: omezit další narušování povrchu a zachovat ty části organické hmoty, jejichž ponechání nepředstavuje bezpečnostní nebo ochranné riziko.
3. Podpora přirozené obnovy: využít mateřské stromy, přirozené zmlazení a druhy z blízkého okolí, pokud jsou stanovištně vhodné.
4. Doplnění umělou obnovou: prořídlé plochy a chybějící dřeviny doplnit sadbou nebo výsevem.
5. Vytvoření pestré struktury: kombinovat různé věkové, druhové a prostorové prvky namísto zakládání stejnorodých porostů.
6. Ochrana mladých dřevin: podle potřeby využít oplocenky, individuální ochranu nebo repelenty.
7. Následná výchova: provádět prořezávky a probírky s ohledem na růstovou diferenciaci a budoucí stabilitu.
8. Práce s mrtvým dřevem: ponechat vhodnou část hmoty pro biodiverzitu a koloběh živin, přičemž u jehličnanů zohlednit riziko škodlivých činitelů.

Pro pozitivní změnu našich lesů je nutný aktivní přístup lesních hospodářů, který je nutno podporovat legislativními i finančními prostředky.

Pro vznik zdravých a odolných lesů je potřeba spojit vědecké poznatky s legislativními, ekonomickými a dalšími motivačními nástroji.

tags: #umyslne #zapalovani #porostu #obnova