Zlatá přilba patří k nejvýznamnějším dokladům vyspělosti sumerského zlatotepectví a klenotnictví. K vrcholům zlototepectví a klenotnictví patří „Meskalamdugova přílba“, zlatá přilba krále, soška „Kozla v křoví“, metr a půl vysoká a „Šperky královny Šubady“.
Meskalamdugova přilba je spojena s královským pohřebištěm v Uru, kde byly nalezeny také vojenské zbroje, náhrdelníky, záušnice, dýky a hudební nástroje. Tyto nálezy ukazují, že Sumerové dokázali spojit praktickou funkci ochranné výstroje s mimořádně náročným uměleckým zpracováním drahého kovu.
Sumerové a prostředí Mezopotámie
První historicky známý národ jsou Sumerové. Jejich země byla jižní Mezopotámie, dnešní Irák. Zabírali asi dvacetinu Iráku a nikdy nepřesáhli milion obyvatel. Zde v období od konce 4. tis. před naším letopočtem do začátku 2. tis. před. n. l. vzniklo a zaniklo asi deset sumerských městských států.
Mezopotámie (z řeckého Mesos - uprostřed a Potamos - řeka -> Meziříčí) je rozsáhlá nížina mezi tokem řek Eufratem a Tigridem, které se společně vlévají do Perského zálivu. Údolí, kterým obě řeky tečou, je značně úrodné, protože časté povodně přinášejí na zaplavená pole vrstvu úrodného bahna.
Člověk zde žijící se naučil obdělávat pole, čelit každoročním ničivým záplavám, budovat zavodňovací i odvodňovací kanály, vodní nádrže, chovat dobytek a už tuto úrodnou půdu neopouštěl. Našly se tu stopy člověka staré přes 30 000 let, které svědčí o pomalém, ale nepřetržitém postupu k civilizaci.
Již ve 4. tisíciletí se na území Mezopotámie rozvíjela první města a městské státy a začaly se objevovat první znaky civilizované společnosti, vzdělanosti, organizovaného náboženství a monumentální architektury. Právě na Blízkém východě se odehrál důležitý krok v dějinách lidstva - člověk lovec a sběrač se zde začal přeměňovat v člověka zemědělce.
Vznik městských států
První bezpečné zprávy říkají, že se v mezopotámské nížině už před pěti tisíci lety staré vesnice rozrostly natolik, že z nich vznikaly první známá města. První města zakládali Sumerové.
Protože zdejší obyvatelé již používali zavlažovací systémy, dokázali vypěstovat více potravin, a mohlo zde tedy žít více lidí ve větších komunitách - městech. Každé jaro přinášely řeky Eufrat a Tigris úrodné bahno a zemědělci museli budovat složitý systém kanálů, aby každoroční záplavy udrželi pod kontrolou.
To vyžadovalo promyšlenou organizaci a dobrou spolupráci mnoha lidí. Půda poskytovala v různých oblastech různou úrodu a společnost se začala diferencovat podle majetku do různých společenských tříd.
- zemědělci,
- řemeslníci,
- dělníci,
- obchodníci,
- první úředníci.
Komunity, v nichž se vydělili zemědělci, řemeslníci, dělníci, obchodníci a dokonce i první úředníci, již nemohly existovat bez určitých zákonů. Jinými slovy vznikly podmínky pro centralizované rozhodování.
Sumerská městská centra nebyla jednotnou říší v pozdějším smyslu slova. Sumerové nikdy nevytvořili jednotný stát, vždy žili na základě měst - Uruk, Ur, Lagaš, Larsai, nejjižnější Nippur. Mezi nejznámější sumerské městské státy patří Ur, Uruk, v němž žil opěvovaný hrdina Gilgameš, Kiš, Nippur, Erid, Lagaš, Umma a další.
Ur a královské pohřebiště
Nejpřístupnější a zároveň nejstarší sumerské město se jmenoval Ur. Leželo na březích laguny ústící do Perského zálivu a bylo ve 3. tisíciletí významným námořním přístavem, kterým procházel celý dovoz mědi.
V polovině 3. tisíciletí ovládl Ur velkou část Sumeru. Trosky Uru dokazují, že jsou skutečně troskami metropole: troskami výstavných chrámů a paláců, lidnatých ulic a mohutných opevnění.
Uvnitř hradeb Uru bylo nejméně 8 chrámů, 6 rozlehlých paláců, několik pohřebišť a skladů obilí. V královském pohřebišti v Uru byly nalezeny vojenské zbroje, zlacená přilba, náhrdelníky, záušnice, dýky a hudební nástroje - lyry.
Královské pohřebiště v Uru je důležité také proto, že zde byly objeveny předměty z drahých kovů a šperky mimořádné řemeslné úrovně. Byla zde pohřbena královna Šubad - čelenka ze zlatých listů.
Královské pohřebiště v Uru, panovník + další lid, který byl obětován - byla to čest provázet panovníka i na onom světě. Nálezy vojenské zbroje - zlacená přilba, náhrdelníky, záušnice, dýky, hudební nástroje - lyry.
Meskalamdugova zlatá přilba
Meskalamdugova přilba představuje jeden z nejvýraznějších předmětů, které dokládají vysokou úroveň sumerského zpracování zlata. Její označení spojuje přilbu s králem Meskalamdugem a s prostředím královských pohřbů v Uru.
K vrcholům zlototepectví a klenotnictví patří „Meskalamdugova přílba“, zlatá přilba krále, soška „Kozla v křoví“, metr a půl vysoká a „Šperky královny Šubady“.
Sumerská vojska se sestávala ze všech svobodných bojeschopných mužů, takže jakési milice. Vládci si vytvářeli vlastní ozbrojené družiny. Sumerské vojsko tvořila pěchota a válečné vozy (čtyřkolové a dvoukolové).
Kyj, měděná sekera, asi 2m dlouhé kopí, dřevěné štíty byly výzbroj pěchoty. V období Akkadu byly u části pěchoty zavedeny luky. Ochranu těla tvořily kožešinové suknice a přehozy, plstěné pláště a kuželové čepice z tvrdé kůže. Zámožnější bojovníci měli přilby z mědí a z drahých kovů.
Na válečných vozech bojovali především velitelé a zámožní mužové. Zlatá přilba proto mohla zdůrazňovat nejen ochrannou funkci, ale také společenské postavení svého majitele.
V případě Meskalamdugovy přilby však nejde pouze o běžnou vojenskou výstroj. Způsob zpracování, použití zlata a spojení s královským pohřebištěm ukazují na reprezentativní a symbolický význam předmětu.
Zlato, drahokamy a další materiály
Sumerové pracovali především s hlínou. Ta jim pomohla k realizaci jejich výtvarných představ. Všechno v Sumeru má vlastně počátek „v hlíně“. Z hlíny se vyráběly užitkové předměty, pracovní nástroje, stavěly se domy a chrámy, tvořily se sochy.
Kámen byl v mezopotámské naplavenině vzácností. Sumerové jej získávali především z Eufratu a Tigridu. Jinak si museli kámen opatřovat obchodem a válkou.
Hlavními materiály sumerských sochařů byly: tvrdá žula, křehký vápenec, měkký alabastr, těžce opracovaný diorit, drahý karneol a ještě dražší lazurit. Tyto materiály doplňovalo zlato, stříbro, drahokamy, dřevo a barvy.
Toto kombinování materiálů nám připadá nezvyklé, ale u Sumerů bylo stejně obvyklé jako u starých Egypťanů a Řeků. Kovové sochy a plakety odlévali Sumerové z bronzu a mědi, menší také ze zlata a stříbra.
Techniku lití ovládli už koncem 4. tisíciletí a později v ní dosáhli mistrovství. Zlato a stříbro se uplatňovaly také při výrobě šperků, ozdob, rituálních předmětů a součástí reprezentativního oděvu.
Sumerské zlatotepectví a klenotnictví
Sumerové byli národ tvůrců: nic nám to nedokazuje výstižněji než jejich výtvarné umění. Díla jejich sochařů a rytců reliéfů, jejich zlatotepců, klenotníků a samozřejmě jejich architektů, i když z těchto děl známe jen torza.
Co dnes známe ze sumerského výtvarného umění je přes svou torzovitost udivující - množstvím i úrovní. Desítky sumerských uměleckých děl snesou srovnání s tím nejlepším, co lidé vytvořili jindy a jinde.
Sumerské umělecké památky představují „dobrý průměr“. Výtvarná tvorba se uplatňovala na nádobách, pečetních válečcích, sochách, reliéfech, špercích, zbraních, hudebních nástrojích i předmětech uložených do hrobů.
Zlatotepectví a klenotnictví vyžadovaly znalost vlastností kovů, zkušenost s jejich zpracováním a schopnost kombinovat zlato s dalšími materiály. Sumerové používali zlato, stříbro, drahokamy, karneol, lazurit, jantar, sklo, dřevo a barvy.
Další významná díla sumerského umění
Dáma z Varky
Největší a nejstarší dílo sochařského umění Sumeru je slavná Dáma z Varky. Pochází asi z rozhraní mezi 4. a 3. tisíciletím a je z bílého alabastru.
K největším dílům sochařského umění patří slavná „Dáma z Varky“, alabastrová hlava ženy v životní velikosti. Nejstarší ženská maska z Uruku, též - Dáma z Varky - z alabastru, má nasazenou dřevěnou paruku, oči vykládané drahokamy, hlava v životní velikosti.
Kozel v křoví
Soška „Kozla v křoví“ patří k nejznámějším dílům sumerského umění. Plastika Kozel v křoví: na soklu kozel na dvou nohách drží strom života.
K vrcholům zlototepectví a klenotnictví patří „Meskalamdugova přílba“, zlatá přilba krále, soška „Kozla v křoví“, metr a půl vysoká a „Šperky královny Šubady“.
Alabastrová váza z Uruku
Prvenství si však udržuje jedna z nejstarších: Alabastrová váza z Uruku. Sumerský umělec ji vytvořil asi ve 29. - 28. století. Zobrazil na ní ve třech pásech obětování bohům.
K bohoslužbám používali vázy s náboženskými motivy, nejstarší je „Alabastrová váza z Uruku“, zdobená jemným reliéfem zobrazujícím obětování bohyni Inanně.
Urská standarta
Jiným darem země, jehož Sumerové využívali k umělecké tvorbě, byl asfalt. Dělali z něj drobné i větší sošky, zejména figurky žen. Jinak používali asfaltu jako spojovacího materiálu na mozaikových obrazech, z nichž nejslavnější už známe: Mozaikovou standartu z Uru.
Urská standarta - tři pásy vykládaných postav - výjev ze života, nahoře panovník, zajatí nepřátelé, průvod. Sloužila pravděpodobně jako ozvučnice hudebního nástroje.
Oděv, šperky a společenské postavení
Sumerský oděv se skládal z bederní roušky nebo pláště bez rukávů, bohatší lidé nosili vlněné suknice. Zvlášť si potrpěli na čepice.
Šperky, čelenky, záušnice a zlaté ozdoby byly součástí oděvu a zároveň označovaly společenské postavení. V královských pohřbech se objevovaly zlaté listy, náhrdelníky, prsteny, náušnice, spony a další ozdoby.
Poklady královského pohřebiště v Uru ukazují, že sumerská společnost rozlišovala mezi běžnými předměty každodenní potřeby a předměty určenými pro panovníky, kněžstvo a další příslušníky vyšších vrstev.
Pečetní válečky a obrazový svět Sumerů
Hlína byla v Sumeru zároveň i materiálem ke psaní. Do hlíny byly otiskovány pečetě. Známe mnoho pečetí, ale ještě lépe známe jejich pečetní válečky.
Na některých najdeme rostliny, na jiných krásně vypracovaná zvířata (buvoly a antilopy). Postupně se obsahová stránka těchto rytin rozšiřovala a obohacovala.
Jsou na nich vyobrazeni bohové (An a Inana) a hrdinové (Gilgameš a Enkidu), zvířata z pastvin a stepí a náboženské představy (okřídlení i neokřídlení lvi, ptáci s lidským tělem, pozemští i nebeští býci, štíři v podobě mužů a vice versa).
Jsou na nich výjevy z bohoslužeb, bitev a lovů. Pečetní válečky tak představují důležitý pramen poznání sumerské kultury, náboženství, oděvu, společnosti i výtvarných představ.
Písmo a vzdělanost
Nyní ještě nejmenovaná civilizace s sebou přinesla největší přínos do budoucnosti lidstva. Byl jím vynález písma, ke kterému došlo na konci 4. tisíciletí.
První písmo bylo nejprve obrázkové, teprve na počátku 3. tisíciletí se přeměnilo v klínové. Písmo se objevilo kolem roku 3300, nejstarší záznamy byly objeveny v Uruku.
Písmo vzniklo z jednoduchých obrazců symbolizujících předměty a čísla. Psát však uměli pouze písaři. První texty, které lze číst a které jsou napsány v určitém jazyce, jsou v sumerštině.
Psali na hliněné tabulky. Nejvhodnějsím psacím materiálem byla hlína. Hlínu nabrali rukou, navlhčili ji, udělali z ní váleček, vyklepali ho do tabulky a psali rákosem.
Vytvořili postupně 2 000 znaků, ale postupně jejich počet zmenšovali spojováním podobných znaků. Nakonec používali asi 600 až 700 znaků. Z těch se pak vyvinulo písmo klínové.
Desky byly vypálené i nevypálené, dle důležitosti a charakteru záznamu. Hliněné obálky sloužili také jako pečetě. Písmo vzniklo z důvodů hospodářství (účty, vést dobře úřad).
Technika, řemesla a zemědělství
Rozvoj měst přinesl také převratné změny společenského, politického a hospodářského života. Rozvinula se směna výrobků, obchod a zemědělská výroba.
S rozvojem hlavního odvětví-zemědělství se rozvíjela i řemesla. Nejstarším řemeslem bylo hrnčířství, následovalo stavitelství, výroba zbraní a nástrojů, stavba člunů a vozů a nakonec zpracování kovu.
Vynalezli násobilku, dělení a uměli vypočítat různé objemy a obsahy. K různým objevům také dospěli v geomterii. Také vynalezli kolo.
V rozvoji kovoprůmyslu se vedle mědi a bronzu uplatňovalo také zlato a stříbro. Kovové sochy a plakety odlévali Sumerové z bronzu a mědi, menší také ze zlata a stříbra.
Náboženství a význam zlata
Sumerové si vymysleli asi 1 000 Bohů, 50 hlavních a 7 velkých. Měli lidskou podobu a sídlili na Nebi. Pomáhali anebo mohli škodit.
Nejhlavnější trojice bohů: AN - bůh nebe a otec dalších božstev, jeho syn ENLIL - bůh ovzduší, ENKI (EA) - bůh a pán země.
Další božská trojice: INNANA (Ištar) = plodivá síla, láska, válka; ŠAMAŠ = slunce; SÍN = měsíc.
Sumerské náboženství prostupovalo veřejným i soukromým životem. Zlato, drahokamy a další vzácné materiály se proto používaly nejen jako ozdoby, ale také při výrobě předmětů spojených s kultem, pohřbem a reprezentací panovníka.
Zikkuraty a chrámová architektura
Syntézou techniky a umění byla v Sumeru architektura. Ze sumerské architektury nás nejvíce uchvacují díla, která vynikají monumentálností. Jsou to především stavby, kterým se říká zikkuraty.
Jsou to skutečně umělé hory, vystupující z nekonečné pouště. Jejich stavitelé neměli možnost využívat žuly, vápence či mramoru, a tak byly zikkuraty vytvořeny z hlíny, asfaltu a rákosí.
Zikkuraty se vyvinuly z chrámů na umělé terase. Prototypem je Bílý chrám v Uruku, který pochází z přelomu 4. a 3. tisíciletí.
Později převládaly trojstupňové zikkuraty, tj. chrámové stavby na třech umělých terasách. Takových zikkuratů se dochovalo asi 10.
Nejlepším se stal Nanarův zikkurat a Innanin zikkurat v Uruku. Tento sloužil k uctívání Innany, bohyně Měsíce, lásky a plodnosti a který měl tři terasovitá patra.
Všechny stupně zikkuratu tvořily mohutnou stavbu s nepálených cihel spojených jílem a asfaltem. Výstavba těchto monumentálních staveb vyžadovala nesmírné množství práce.
Hudba a další projevy kultury
Z hudebních nástrojů se zachovaly harfy, zbytky lyr a na vyobrazení se vyskytuje řada dechových nástrojů a množství bubínků.
Jiným darem země, jehož Sumerové využívali k umělecké tvorbě, byl asfalt. Jinak používali asfaltu jako spojovacího materiálu na mozaikových obrazech, z nichž nejslavnější už známe: Mozaikovou standartu z Uru.
K nejcennějším přínosům sumerské kultury patří jejich psaná díla-modlitby, hymny, eposy, nářky, poezie, přísloví. Sumerská přísloví byla napsána před více než 3 500 lety a jsou pozoruhodně blízká našim.
Také eposy jako je sumerský „Epos o Ziusurdovi“ vyprávějící o potopě světa jsou podobné biblickým příběhům. Epos o Gilgamešovi je epos řešící věčnou otázku nesmrtelnosti.
Zánik Sumeru a pokračování jeho kulturního dědictví
Sumerové tak zmizeli z dějin, ale nezmizelo co Sumerové vytvořili. V polovině 18. stol. př. n. l. se Sumer stal součástí Starobabylónské říše.
V polovině posledního tisíciletí před n. l., když mohutná perská říše se spojila s říší sumerskou a akadskou, asyrské s babylonskou, tvořila se v Evropě nová moc - Řecko.
Sumerský jazyk, písmo, náboženské představy, městská organizace, technické znalosti, umění a literární tvorba ovlivnily další mezopotamské civilizace. Sumerové byli národ tvůrců a jejich kulturní dědictví se zachovalo v dílech z hlíny, kamene, kovu, zlata a drahých kamenů.
Doklady o životě Sumerů a jejich umění jsou uloženy v muzeích, především v Bagdádě, Paříži a Londýně.