Sicilský žralok Vincenzo Nibali: cyklistická legenda z Messiny

Vincenzo Nibali je silniční cyklista z Messiny, který během kariéry vyhrál všechny tři Grand Tours, dvakrát Giro d’Italia a několik monumentálních klasik. Díky odvaze v kopcích, výjimečné technice a mimořádným sjezdům si vysloužil přezdívku „Žralok z Messiny“.

Sicilské město Messina čítajíc něco přes dvě stě tisíc obyvatel, zrodilo roku 1984 legendu silniční cyklistiky a velkého hrdinu pro obyvatele tohoto ostrova v Itálii. Vincenzo je majitel 52 profesionálních vítězství ve světovém pelotonu. Patří mezi ně vítězství na Grand Tour jako je Vuelta, Tour de France a také dvakrát opanoval Giro d´Italia.

Dětství na Sicílii a zrod přezdívky

Narážel na své kořeny ze Sicílie, kde jako malý zdolával své první kilometry. Jeho otec v nedávném rozhovoru s magazínem Rouleur odkryl, jak to všechno začalo: „Měl jsem pár kilo navíc a chtěl jsem je shodit, takže jsem manželku poprosil, jestli by mi k narozeninám nekoupila kolo. Zamiloval jsem se do toho a když Vincenzo vyrostl, začal jsem ho brát s sebou a hned mi bylo jasné, že je výjimečný.“

Netrvalo to dlouho a Salvatore Nibali přihlásil svého syna na první závod. Před jeho startem se dal do řeči s trenérem jednoho místního týmu, který tišil jeho nadšení, protože „každý táta říká, že jeho syn je rychlý.“ Jenže ne každý táta má za syna Vincenza Nibaliho. Ten totiž nechal všechny soupeře za sebou a tentýž trenér ho po závodě naháněl, aby ho získal k sobě do týmu.

V 16 letech už byla Nibalimu Sicílie malá, a aby mohl dále rozvíjet svůj talent, vydal se do Toskánska. Všude už si s sebou však nesl přezdívku „Žralok z Messiny“ odkazující na jeho domovské město, v jehož okolí se opravdu nacházejí žraloci. A když žralok ucítí krev, tak se nezastaví, to dokazuje Nibali už přes 10 let.

V sicilském přístavním městě jsou na svého rodáka pyšní a doufají, že jeho vítězství v Tour teď už nic nepřekazí. Neznají ho jinak než jako vášnivého cyklistu. „Znám ho odmalička. O nedělích vždycky jezdíval se svým otcem na kole,“ zavzpomínal sicilský taxikář.

První úspěchy a cesta mezi profesionály

Poprvé na sebe upozornil vítězstvím na juniorském italském šampionátu v roce 2002. Ve stejném roce skončil 3. na mistrovství světa v časovce v juniorské kategorii.

V dnešní době by po žralokovi sáhly top týmy pelotonu. Vincenzo si na své první profesionální angažmá musel počkat až do roku 2005, kdy ho zaměstnal tým Fassa Bartolo. Následně přestoupil do italského týmu Liquigas, kde se mimo jiné potkal i s Romanem Kreuzigerem.

„Když jsem začínal, vše co jsem chtěl, bylo jednou stát na startu Gira,“ vzpomínal dále Nibali. Tento sen se mu vyplnil přesně před 13 lety, když 12. května poprvé okusil atmosféru Grand Tour a hned se svými kolegy z Liquigasu slavil vítězství v týmové časovce.

O 3 týdny později dosáhl týmový lídr Danilo Di Luca na životní úspěch a získal pro sebe růžový trikot. Mladý Vincenzo dojel na konci druhé desítky, což pro něj byl velmi solidní výsledek.

V dalších letech soupeřil s českým talentem Romanem Kreuzigerem o pozici budoucí jedničky Liquigasu na etapové závody. V roce 2009 se začal prosazovat do pozice lídra na velké etapové závody a skončil na Tour 2. celkově v pořadí závodníků do 25 let za fenomenálním Andy Schleckem.

Roman Kreuziger o Nibalimu

Roman Kreuziger jezdil pár let s Vincenzem v jednom týmu, proto je jeden z nejpovolanějších pro hodnocení Nibaliho jako závodníka a člověka.

„Vincenzo začal o rok dříve v italském týmu, ale měli jsme velmi mladou skupinu, s kterou Liqiugas dobře pracoval. Určitě jsem ho nebral jako konkurenta, ale spíše jsme se hecovali k lepším výsledkům. Za ty roky jsme si užili hodně blbostí a radostí na závodech a soustředěních.“

„Zůstali jsme dodnes v kontaktu, protože jsme spolu byli pět let a za tu dobu se z nás stali dobří kamarádi. I přesto, že byl z jihu ze Sicílie, nikdy nebyl ten žárlivý závodník, ale dokázal pomoct nám a my jsme mu to rádi pak opláceli. Dobře se s ním závodilo.“

„Vzpomínám si na Tour 2008, kde jsme si pořád přehazovali bílý dres mezi sebou a nakonec nám ho vyfoukl Andy Schleck. Klasické - dva se perou a třetí se směje. Vincenzo byl vždy ten, který v tréninku odvedl maximum. Můžu o něm mluvit jenom v dobrém a moc rád na ty roky s ním vzpomínám.“

Vuelta 2010: první vítězství na Grand Tour

V následující sezóně již vyhrál španělskou Vueltu před Petrem Velitsem a všichni tušili, že rodák z Messiny může dokázat velké věci.

Před Vueltou 2010 dostal důvěru Ital a v 26 letech ukázal ohromnou kvalitu. S výraznou pomocí ještě o rok mladšího Kreuzigera, který plnil roli superdomestika, postupně překonával všechny soupeře.

Do červeného se poprvé oblékl na konci 14. etapy, v jejímž konci se při pádu zranil dosavadní lídr Igor Anton a musel odstoupit. Rozhodující náskok si pak Nibali vytvořil v časovce v 17. etapě a před dotěrným Ezequielem Mosquerou ho uhájil až do Madridu, kde byl poprvé v životě korunován šampionem Grand Tour.

„Dostal jsem se do skupiny elitních jezdců, co můžou vyhrávat Grand Tour, ale jako člověk se nezměním. Slíbil jsem to sám sobě,“ řekl Cycling News po svém životním úspěchu.

Giro d’Italia 2013 a začátek nadvlády

Vůbec nejúspěšnější období kariéry zažil po přestupu do Astany v roce 2013, kdy se na jaře hned vydal na Giro a toužil před domácím publikem konečně uspět.

Dříve už dvakrát dosáhl na stupně vítězů - v roce 2010 skončil třetí zatímco jeho týmový parťák Ivan Basso podruhé ovládl celkové pořadí a o rok později nestačil na Alberta Contadora s Michelem Scarponim. Po pozdější diskvalifikaci Španěla se ještě posunul na druhé místo.

V roce 2012 pro změnu na Tour jako jediný vzdoroval nepřekonatelné dvojici Bradley Wiggins-Chris Froome, ale opět se musel spokojit se třetím místem.

Sezónu roku 2013 v Astaně odstartoval jak nejlépe mohl. Vítězil na italských silnicích a zakončil to prvním celkovým triumfem na italské Grand Tour, kde si poradil během 21 etap s Uránem a Evansem a nadělil jim 5 minut.

Na Giru 2013 bylo ovšem všechno jinak. Nibali od začátku dominoval a růžový trikot si oblékl po vydařené časovce na konci prvního týdne. Ve třetím týdnu, plném sněhu a těžkých stoupání, navíc Nibali stále sílil a urval pro sebe i 3 etapová prvenství.

Růžový dres udržel s přehledem a málem nakonec ukradl spurterům i ten červený, jenže Mark Cavendish v závěrečné etapě vyhrál všechny prémie i závěrečný sprint a těsně Itala porazil. Toho to ale nemuselo vůbec mrzet, protože získal svůj vysněný titul z největšího domácího závodu.

„Je to úžasné, neuvěřitelné… Bude mi pár dní trvat než si uvědomím, co jsem dokázal,“ emotivně líčil nový šampion.

Tour de France 2014: žlutý dres a dokončení sbírky

Další cíl byl jasný: Vyhrát Tour de France a stát se teprve šestým cyklistou, který zkompletoval sbírku všech tří Grand Tour. Bojovat chtěl na Staré Dámě hned v příští sezoně a od samého začátku prokazoval skvělou formu.

Pro další sezónu si vytyčil jako cíl Tour de France. Největší vyzyvatelé byli El Pistolero (Alberto Contador) a obhájce z roku 2013 Chris Froome. Jenže ani jeden z nich nedojel do Paříže a žralok z Messiny suverénně jel ve žlutém trikotu skoro celý závod a soupeře rozdrtil rozdílem třídy, kdy Jean-Christophovi Peraudovi nadělil přes 7 minut.

Ve druhé etapě ujel v závěrečném sjezdu celému pelotonu a do cíle přijel první o dvě vteřinky před zbytkem startovního pole. Hned druhý den závodu si tak na sebe oblékl žlutý trikot.

Svůj náskok navýšil na kostkách o 3 dny později a po pádech a následných odstoupeních Frooma a Contadora už nebylo pochyb o největším favoritovi. S touto rolí se ale Nibali popasoval bravurně, na nic nečekal a svým konkurentům se každým dnem vzdaloval.

„Nejlepší obrana je útok,“ opakoval staré pravidlo známé napříč všemi sporty. Jeho neustálá ofenziva mu kromě ohromného náskoku přes 7 a půl minuty vynesla i další 3 etapové úspěchy a do Paříže dojel jako neohrožený král Staré Dámy.

Nibali se tímto triumfem zapsal do historie a jako jeden z mála zvítězil na všech třech Grand Tour během kariéry. Svůj žlutý trikot poté daroval matce posledního italského vítěze Tour, Marca Pantaniho, který v únoru 2004 zemřel na předávkování kokainem.

Giro d’Italia 2016: další růžový dres

Na Grand Tour od té doby triumfoval pouze jednou a to na Giru 2016, kde mu cestu za vítězstvím opět usnadnil pád velkého konkurenta.

V životní formě jedoucí Steven Kruijswijk měl před 19. etapou náskok 3 minuty před druhým Estebanem Chavesem a čtvrtý Nibali ztrácel přes 4 a půl minuty. Jenže v jednom ze sjezdů Kruijswijk spadnul a se zlomeným žebrem dojel téměř 5 minut za prvním Nibalim a jeho náskok se rázem rozplynul.

Skvělé nohy prokázal Žralok i v poslední horské zkoušce, přesvědčivě porazil nového lídra Chavese a na poslední chvíli získal růžový dres pro sebe.

Nibaliho síla v kopcích a sjezdech

Celou kariéru se mohl spolehnout na svůj motor v nohách, ale taky na vynikající techniku na kole a taky výtečný sjezd z každého kopce. Několikrát takto svým soupeřům zavařil a dostal je pod tlak.

„Jednou jsem s ním byl na závodech, kde si ho všiml profesionální trenér. Ptal se: 'Kdo je jeho otec?' Chtěl vědět, co jsem s ním udělal, že jede tak skvěle. Hlavně ve sjezdu. Vypadal, jako by s kolem tvořili jedno tělo,“ řekl Nibaliho otec.

Například mu fenomenální sjezd pomohl i při monumentu Milano - Sanremo 2018. Jeho schopnost riskovat ve sjezdech se stala jedním z nejvýraznějších rysů jeho závodního stylu.

Monumentální vítězství na Lombardii

Svůj zrak dále upnul na klasiky, na nichž měl do té doby spíše smůlu. Tu prolomil už dříve na Lombardii 2015, kde si po skvělém útoku v konci předposledního stoupání a dechberoucím výkonu ve sjezdu osamoceně dojel pro první triumf z Monumentu.

O dva roky později ovládl Lombardii podruhé, opět po dlouhém samostatném úniku. Sedmnáct kilometrů před cílem setřásl Thibauta Pinota a neohroženě se vydal za vítězstvím.

„Když má svůj den, tak toho proti Nibalimu moc nezmůžete. Zkoušel jsem se ho držet, ale bylo to na mě moc,“ obdivoval Nibaliho sílu jeho francouzský soupeř.

Milán-San Remo 2018

Ačkoli za svou oblíbenou klasiku vždy označoval Liege-Bastogne-Liege, svůj další velký úspěch získal na druhém italském Monumentu, Milán-San Remo, kde v roce 2018 nastoupil na Poggiu, vzdálil se všem soupeřům a s drobným předstihem před spurtery protnul i cílovou pásku.

Přestup do Bahrajnu a závěr kariéry

Vincenzo byl také u zrodu týmu z Bahrajnu, kde s ním jednu sezónu závodil i Ondřej Cink.

31-ročný Sicílčan, ktorý je víťazom všetkých troch Grand Tours a monumentu v Lombardii, podpísal s tímom zmluvu a stal sa prvou akvizíciou sympatického plánu.

Taliansky borec, ktorý túto sezónu vyhral Giro v drese Astany, na Tour bol ako domestik pre Fabia Aru a teraz je v brazílskom Riu na LOH, od roku 2013 hájil farby Astany. Predtým jazdil s Petrom Saganom v tíme Liquigas - Cannondale.

Na závěr kariéry ho čekala štace v americkém týmu Trek - Segafredo a výsledky už nebyly tak zářivé jako vždy. Byl ale platným členem týmu.

Letos v listopadu oslaví už 36. narozeniny a jeho stále nesplněným snem je medaile z Olympijských her, které byly letos kvůli pandemii koronaviru odloženy na příští rok. To bude pro Žraloka z Messiny pravděpodobně poslední šance bojovat o cenný kov pod čtyřmi kruhy.

Po konci kariéry zůstal u cyklistiky

Nibali i po skončení kariéry nezanevřel na cyklistiku úplně. Je ambasadorem kol Scott a také cyklistického oblečení Q 36.5.

Když bychom zhodnotili jeho kariéru, tak určitě můžeme říct, že byla úspěšná.

tags: #sicilsky #zralok #cyklistika