Rozdíl mezi Moto Guzzi Stelvio 1200 a Stelvio 1200 NTX

Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX je cestovně zaměřená a lépe vybavená verze modelu Stelvio 1200. Základní Stelvio je lehčí, obratnější a vhodnější pro svižnou jízdu na silnici, zatímco NTX přidává výbavu pro dálkové cestování a občasný přejezd lehčího terénu.

Nejdůležitější rozdíl tedy neleží v motoru, ale ve výbavě, hmotnosti a zaměření obou verzí. Obě používají podélně uložený vzduchem a olejem chlazený vidlicový dvouválec o objemu 1151 cm3 s točivým momentem 113 Nm, avšak NTX má vyplétaná kola, padací rámy, vyšší plexištít, přídavné světlomety, kryt motoru, boční kufry a další cestovní prvky.

Co mají obě verze společné

Podélně uložený vidlicový dvouválec, chlazený vzduchem a olejem, je poznávacím znamením italské značky. Ten, který je uložen ve Stelviu, disponuje výkonem 105 koní a kroutícím momentem 113 Nm.

Převodovka má šest stupňů a je dobře poskládaná, spojka nevyžaduje pro ovládání nijak velké úsilí, sekundární převod obstarává - jak je u Moto Guzzi tradiční - kardan. Je jen na řidiči, jestli se chce kochat nebo závodit - motor mu umožní oba režimy bez jakéhokoliv přemáhání.

Agregát má výkon 105 koní, což sice dnes není hodnota, nad kterou by kdokoliv užasnul, ale také to není málo. Důležitý je hlavně průběh výkonu a samozřejmě točivý moment, který dosahuje maxima 113 Nm, a který krotí již zmíněná kontrola trakce - při známce prokluzu zadního kola se hodnota točivého momentu, přenášeného na zadní kolo, citelně sníží.

Obě verze patří především na asfalt a na rozbité silnice, případně na decentní šotolinu. U moderních cestovních endur je totiž kladen důraz především na ono „cestovní“, takže jde spíš o tourery, lišící se od klasických cestovních strojů snad jen jízdní pozicí a vyššími zdvihy - což pro suverénní jízdu v terénu opravdu nestačí.

Hlavní rozdíl: standardní Stelvio versus cestovní NTX

Oproti standardní verzi se model NTX liší především výbavou, která ho předurčuje pro dálkové cestování a občasný přejezd lehčím terénem.

Dostanete zde tedy vyplétaná kola, devatenáct palců vepředu a sedmnáct vzadu, padací rámy, deflektory na bocích nádrže, odvádějící vzduch od kolen řidiče, vyšší plexištít, přídavné reflektory, hliníkový kryt motoru a dvojici bočních hliníkových kufrů.

Hlavní stojan je již ve standardní výbavě. NTX má také účinnou ochranu proti větru a odolnost proti povětrnostním vlivům, jeho relativně vysoká hmotnost však zůstává důležitým omezením.

• Stelvio 1200: lehčí silniční zaměření, lepší obratnost a méně doplňkové výbavy.
• Stelvio 1200 NTX: vyplétaná kola, padací rámy, vyšší štít, mlhová světla, kryt motoru, kufry a cestovní ochrana.
• Obě verze: dvouválcový motor 1151 cm3, šestistupňová převodovka, ABS, cestovní ergonomie a rozvor 1535 mm.

Motor a charakter jízdy

Nastartování vám připomene, že pod sebou máte podélně uložený vidlicový dvouválec, klopný moment se nedá přehlédnout. Přehlédnout se ale dají vibrace, při posledním upgrade hnací jednotky byly potlačeny na rozumnou míru a setkáte se s nimi tak jen v nízkých otáčkách, při cestovní rychlosti vás už nic neruší.

Každopádně zvuk agregátu je uchu lahodící. Jsou lidé, kteří celodenní vibrování zbožňují a kvůli zvláštnímu charakteru pohonné jednotky si Moto Guzzi pořizují. Pokud však patříte k těm, kteří mají rádi plynulou jízdu, nejspíš vám bude vadit, že vám po celém dni v sedle trochu brní ruce.

Převodovka je přesná, rychlosti dobře odstupňované a zapracovalo se i na spojce. Stačilo brnknout na řadičku a rychlostní stupeň tam padnul přesně, lehce a řazení je tady opravdu zábavou.

Jedinou věcí, na kterou je třeba brát zřetel, je reakce motoru při prudkém podřazení, kdy je opět znát klopný moment. Nejde o nic dramatického a už vůbec ne o vadu, ale o vlastnost, na kterou si rychle zvyknete.

Podvozek, brzdy a ovladatelnost

Na to, jak Stelvio působí mohutně, je perfektně ovladatelné. Jak přední, plně nastavitelné USD vidlice Marzocchi, tak i zadní tlumič Sachs pracují perfektně a nemám potřebu se v továrním nastavení hrabat, přestože k tomu svádí dobře přístupné kolečko ovládání předpětí zadní pružiny.

Tlumení pobere většinu nerovností se stoickým klidem, pokud bych vůbec laboroval se zadním tlumičem, tak snad jen v případě, že bych vezl spolujezdce, jinak je to dle mého názoru zbytečné.

O tlumení předku se dokonale starají USD vidlice Marzocchi o průměru 45 mm, se zdvihem 170 mm. Jsou kompletně stavitelné, stejně jako zadní centrální tlumič Sachs se zdvihem 155 mm, u něhož lze snadno a bez nářadí nastavit předpětí pružiny kolečkem na levé straně stroje.

Přední brzda má k dispozici dva kotouče o průměru 320 mm a čtyřpístky, vzadu je dvoupístkový třmen a kotouč 282 mm. Součástí brzd je dvoukanálový systém ABS Continental, který je možno lehce odstavit tlačítkem na pravé rukojeti řidítek.

Charakteru Stelvia odpovídají plně i brzdy, přední čtyřpístky dokážou stroj razantně a zároveň citlivě zpomalit, zvlášť ve spolupráci s vypínatelným ABS. Potěší seřiditelná páčka a pancéřové hadice už v základu.

Hmotnost a chování v zatáčkách

Hmotnost stroje je 257 kg, ale rychle na ní zapomenete, motorka se krásně vodí a na změnu směru jízdy reaguje pohotově.

Na druhou stranu téměř tři metráky jsou prostě znát. Na místě se mi s ní pohybovalo celkem bez potíží, ale kufry zely prázdnotou a tak si myslím, že v plné polní bych to už moc nedávala.

Všechno ostatní už je jen o úhlu pohledu. V případě Guzzi asi tak nějak v tom smyslu, že Somik měří 200 cm a má víc než 100 kilogramů, tudíž tu hmotu zvládne, a nepřipadá mu, že by motorka měla takovou převahu, jakou má u Karla, který měří 172 cm a váží 73 kg.

Vybírejte tedy srdcem. Ale i podle toho, co v pohodě zvládnete. U motorek na dovolenou jde absolutně „až“ v první řadě o pocit jistoty a sžití se s mašinou.

Rozdíl ve výbavě kol a ochraně motocyklu

Standardní Stelvio 1200 je v jízdě obratnější, protože nenese tolik cestovního vybavení. Při porovnání dvou verzí bylo uvedeno, že právě kola dělají největší rozdíl a že standardní Stelvio je mnohem snazší přehazovat ze strany na stranu.

NTX přidává vyplétaná kola, která se hodí pro dálkové cestování a občasnou jízdu po lehčí šotolině. Padací rámy, hliníkový kryt motoru a boční kufry zase zvyšují ochranu a praktičnost při cestování.

Neznamená to však, že by se z NTX stalo plnohodnotné terénní enduro. Při pomalé jízdě na mokré trávě a rozbahněné cestě se neustále smýkalo zadní kolo a bylo velmi náročné udržet stroj ve svislé poloze.

Pokud tedy zvažujete, že si pořídíte cestovní enduro, rozhodujte se spíše podle toho, kde s ním chcete jezdit. Po rozbitých silničkách to se Stelviem zvládnete, do terénu však motocykl určen příliš není.

Komfort na dlouhé vzdálenosti

Jako u každého správného cestovního endura je zde kladen důraz na praktičnost a pohodlí. Praktická jsou například zrcátka, díky kterým máte slušný přehled o tom, co se za vámi zrovna děje, stejně tak i dvojitý přední světlomet.

Sedlo snese ty nejpřísnější měřítka, a nejen v části pro řidiče, ani spolujezdec zde není v roli chudého příbuzného. Plexištít funguje alespoň při mé výšce slušně i daleko za hranicí legálních rychlostí a řidítka jsou hezky široká.

Sedlo jak pro jezdce, tak i pro spolujezdce je příjemně široké a pohodlné pro cestování na delší trasy. Celková ergonomie posazu je pro jezdce opravdu příjemná, a to hlavně díky dobře umístěným stupačkám.

To vše také dolaďují široká řídítka, kterými se motocykl dobře vede. Tlačítka na levém řídítku se ovládaly bez jakýchkoliv problémů, i pro drobnou ruku byly snadno dostupné.

Nastavení výšky sedla a ergonomie

Úvodem bych asi měl říct, že nejde o žádného drobka, pro mé 172 centimetry výšky je to tak akorát. Teda tak akorát na hraně, aby se mi nerozbušilo srdce pokaždé, když mám parkovat - sedlo je 840 mm nad zemí, ve vyšší poloze, dá se jednoduše snížit ještě o 2 cm, nicméně je cestovatelsky široké.

Nečekejte však žádný šroub, děje se to pomocí čtyř gumových krytek, které jsou umístěny pod sedlem. Jsou ve tvaru písmene „L“ a pro snížení sedací části je stačí pouze otočit o 180 stupňů.

Můžete tedy mít výšku sedla buď 840 nebo 820 mm. Nastavitelná výška sedla pomocí gumových silentbloků patří mezi základní technické libůstky modelu.

Přístrojová deska, plexištít a praktická výbava

Kdesi za ohromnou nádrží se ukrývá přístrojovka. Ona se neukrývá, je vidět velmi dobře a je slušně čitelná, ať už se to týká analogového otáčkoměru, nebo digitálního displeje.

Přístrojovka odpovídá plně současným standardům, tedy se z ní dozvíte vše, co je třeba pro cestovní provoz vědět - aktuální rychlost, průměrnou a maximální spotřebu, stav paliva, čas, údaj o ujeté vzdálenosti, teplotu atd. Displej se ovládá tlačítkem na rukojeti, odpadá tedy ne příliš bezpečné šátrání po čudlu na palubce.

Na rukojeti je též vypínač ABS - kontrolu trakce lze deaktivovat za pomoci nabídky palubního počítače. Zásuvku na 12 V najdete vedle přístrojovky a druhou pod sedlem spolujezdce.

Ještě před jízdou je vhodné nastavit plexištít - jeho výšku ovládáte totiž manuálně a potřebujete k tomu obě ruce, nicméně nepotřebujete žádné nářadí. Mechanicky nastavitelný štítek lze nastavit pomocí křídlových matic v rozsahu 45 mm.

Nádrž a dojezd

No a bodejť by ne, když nádrž pojme úctyhodných 32 litrů paliva. K oněm dlouhým etapám láká navíc nejen velkorysý objem nádrže, ale i spotřeba, která po dobu testu nepřekročila 6 litrů na sto kilometrů.

To dává šanci na úctyhodný akční rádius přes 500 km. Uvedený dojezd podle výrobce činí 440 km z nádrže, přičemž skutečný dojezd závisí na rychlosti a jízdním stylu.

Jízda ve dvou

Ráda bych se ještě zmínila o pocitech spolujezdce. Vyzkoušela jsem se svézt jako baťůžek. Sedělo se mi příjemně i po půl hodině jsem nebyla nijak znavená.

Díky měkčímu nastavení odpružení jsem ani nenadskakovala při průjezdu po silničních nerovnostech. Jediné, co mi vadilo, byla rychlost nad 140 km/h, kdy na mě již nepříjemně foukalo a nepomohlo ani přenastavení plexištítu.

Sedlo snese ty nejpřísnější měřítka a ani spolujezdec zde není v roli chudého příbuzného. Pro dlouhé cestování je proto NTX díky kufrům a cestovní výbavě praktičtější, zatímco standardní Stelvio zachovává jednodušší a lehčí konfiguraci.

Jízda na dálnici a v zatáčkách

Na dálnici vede Stelvio svoji stopu přímo a bez vlnění. Do 160 km/h bylo svezení bezhlučné. S motocyklem můžete jet i vyšší rychlostí a stále si drží svoji stopu, avšak pak je to spíše otázkou rizika.

Průjezdy zatáčkami byly hladké, nepociťovala jsem žádné kroucení podvozku. Na to, jak je to těžká motorka, určitě překvapí všechny její vlastnosti.

Je jen na řidiči, jestli se chce kochat nebo závodit - motor mu umožní oba režimy bez jakéhokoliv přemáhání. Přesto je standardní Stelvio vhodnější pro jezdce, který ocení menší množství výbavy a ochotnější změny směru.

ABS a kontrola trakce

Aby toho závodění nebylo někdy až moc, o to se stará kontrola trakce ATC. Ovšem „střelce“ jistě potěší možnost tuto kontrolu deaktivovat.

Povrch silnice byl celý den mokrý a tak jsem si několikrát zkusila jít silněji do brzd, musím pochválit ABS a jeho nastavení, nijak mi do brzdění nezasahovalo a zafungovalo až v situaci, kdy jsem byla ve městě na dlažebních kostkách.

ABS funguje, ale doporučuji nepokoušet osud a nechat ho v klidu spát. U obou verzí je důležité počítat s vysokou hmotností a s tím, že při pomalém manévrování rozhoduje především zkušenost jezdce.

Údržba a servisní údaje

Uvedené servisní údaje pro Moto Guzzi Stelvio 1200 zahrnují výměnu motorového oleje po 10000 km, výměnu olejového filtru po 10000 km a výměnu převodového oleje po 10000 km.

Výměna zapalovací svíčky je uvedena po 10000 km, výměna vložky vzduchového filtru po 20000 km a seřízení ventilové vůle po 10000 km.

Pro koho je vhodné standardní Stelvio 1200

Standardní Stelvio 1200 dává větší smysl pro jezdce, který chce výrazné cestovní enduro především na silnici, ocení dobrou ovladatelnost a nechce vozit dodatečnou výbavu NTX.

Je vhodnější pro svižnější jízdu na asfaltu a v horských zatáčkách. Při porovnání dvou verzí bylo právě standardní Stelvio označeno za keener of the two bikes and much easier to throw around, protože nebylo zatíženo extra výbavou a jeho kola přispívala k ochotnějšímu ovládání.

• pro silniční cestování a svižné zatáčky,
• pro jezdce, který chce co nejméně dodatečné hmotnosti,
• pro ty, kteří nepotřebují kufry a padací rámy už z výroby,
• pro použití na asfaltu a rozbitých silnicích.

Pro koho je vhodné Stelvio 1200 NTX

Stelvio 1200 NTX je vhodnější pro dálkové cestování, jízdu ve dvou a situace, kdy se hodí lepší ochrana motocyklu a jezdce. Jeho výbava předurčuje model pro dlouhé etapy, horské silnice a občasný přejezd lehčího terénu.

Vyšší plexištít, deflektory, padací rámy, kryt motoru, přídavné reflektory a hliníkové kufry z něj dělají praktičtější cestovní nástroj. Za tuto praktičnost se však platí vyšší hmotností a horší manipulací na místě.

• pro dálkové cestování,
• pro jízdu s kufry a ve dvou,
• pro jezdce, který chce ochrannou výbavu již v základu,
• pro asfalt, rozbité silnice a lehkou šotolinu,
• ne pro pravidelnou jízdu v těžkém terénu.

Srovnání s BMW R 1200 GS

Ve srovnávacích údajích má Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX výkon 75.2 kW, točivý moment 113 Nm, pohotovostní hmotnost 272 kg a nádrž o objemu 32 l. Moto Guzzi Stelvio 1200 má výkon 77 kW, točivý moment 113 Nm, pohotovostní hmotnost 281 kg a stejný objem nádrže 32 l.

BMW R 1200 GS uvádí výkon 92 kW, točivý moment 125 Nm, pohotovostní hmotnost 244 kg a nádrž o objemu 20 l. Má také delší zdvihy odpružení, 190 mm vpředu a 200 mm vzadu, zatímco u Stelvia 1200 jsou uvedeny hodnoty 170 mm vpředu a 155 mm vzadu.

Charakter modelu

Moto Guzzi Stelvio NTX je motorka s charakterem v tom nejlepším slova smyslu - je technicky vyspělá, zajistí posádce jak dostatek pohodlí, tak i patřičný přísun emocí a přitom nemáte pocit, že jste na ní jaksi přebyteční.

Jde o mašinu, která vás nepřestane bavit po první sezóně a u které budete ještě za čas objevovat, co všechno dovede. A že toho dovede hodně.

Stelvio není jen průsmyk. V Mandellu pojmenovali své cestovní enduro s poetikou sobě vlastní - stroj nese jméno nejvyššího silničního průsmyku východních Alp, Passo di Stelvio, ve výšce 2758 m.n.m.

Stelvio je motocykl, který si musíte buď zamilovat, nebo jít o dům dál. Jde o cestovní enduro, které má styl a duši, a o stroj, na který se vás budou kolemjdoucí ptát.

Přímé srovnání v praxi

Rozdíl mezi Moto Guzzi Stelvio 1200 a Stelvio 1200 NTX lze shrnout jednoduše: standardní Stelvio je rozumnější volba pro silniční jízdu a lepší ovladatelnost, zatímco NTX je vybavenější varianta pro dálkové cestování, jízdu ve dvou a občasnou šotolinu.

tags: #rozdil #mezi #moto #guzzi #stelvio #1200