Štěrk jako povrch cyklostezky: vlastnosti, sjízdnost, údržba a vhodné použití

Štěrk může být na cyklostezce vhodným povrchem, ale pouze tehdy, když jde o správně navrženou a zhutněnou štěrkodrť s funkční konstrukcí a odvodněním. Samotný volný nebo nestabilní kámen není totéž co kvalitní kalený štěrk a jeho vlastnosti se výrazně liší podle zrnitosti, způsobu hutnění, podloží, sklonu, zatáček i intenzity provozu.

Pro dopravní cyklostezky, které mají sloužit každodenní jízdě, rodinám s dětmi, silničním kolům, kočárkům nebo inline bruslím, bývá praktičtější zpevněný povrch použitelný bez ohledu na počasí. Kalený štěrk může dobře fungovat na rekreačních trasách a v citlivém přírodním prostředí, pokud je správně provedený a pravidelně udržovaný.

Co se na cyklostezce označuje jako štěrk

Ideální podkladní vrstva u silnic i železnic vypadá shodně - jedná se o tzv. štěrkodrť. Jde o směs hrubého kameniva, jemnějšího kameniva, písku až prachu, která je smíchaná v určitém vhodném poměru. Ten vychází zjednodušeně řečeno z principu, že hrubé kameny (odborně „zrna“) jsou vyplněny drobnějším kamenivem, mezery drobného kameniva jsou vyplněny ještě drobnějším kamenivem a takto dochází k vyplňování mezer až po nejjemnější prach.

Vzniká tak pevný prašný povrch, lidově nazývaný např. „šotolina“. Přenášení zatížení v tomto materiálu je zajištěno zejména hrubým kamenivem, nicméně drobné kamenivo vyplňující mezery je nezbytně důležité - bez něj by do této vrstvy zatékala z povrchu dešťová voda, která by podmáčela podloží, z podkladu by se naopak protlačila mezerami rozměklá zemina, kvůli čemuž by se celá vrstva zatlačila do podloží (tzv. „filtrační kritérium“).

V neposlední řadě drobná výplň mezi hrubšími zrny stabilizuje polohu hrubších zrn. Bez nich by bylo hrubé kamenivo sypké a nestabilní. Štěrkodrť je tak jedním funkčním celkem, kde každá frakce kameniva má svou nezastupitelnou funkci.

Rozdíl mezi kaleným štěrkem a volným štěrkem

Kalený štěrk tvoří zrna různých velikostí, která se po rozprostření a zhutnění vzájemně zaklíní a vyplní jemnějšími částicemi. Výsledkem má být relativně kompaktní povrch, po kterém lze jezdit na trekingovém, krosovém nebo horském kole. Volný štěrk naproti tomu zůstává sypký, kola se do něj boří a při brzdění nebo průjezdu zatáčkou může docházet k podklouznutí.

V podnětech k nové cyklostezce mezi Frýdkem-Místkem a Baškou se objevilo hodnocení, že „je tam hutněný štěrk“. Jiní uživatelé však povrch popsali jako „nestabilní štěrk vysypaný do trávy“, který je hrubý, prašný a pokroucený. Tyto rozdílné zkušenosti ukazují, že pro posouzení povrchu nestačí samotné označení „štěrk“.

Rozhodující je, zda byla správně provedena konstrukce stezky, zda byl materiál uložen v odpovídající vrstvě, zda byl dostatečně zhutněn a zda jsou vyřešeny krajnice, odvodnění a ochrana proti erozi. Ani kvalitní materiál nebude dlouhodobě fungovat, pokud voda odplavuje jemné částice nebo pokud se štěrková vrstva pokládá přímo do nevhodného podloží.

Jaké vlastnosti má štěrkový povrch

• Propustnost: voda může při správném návrhu rychleji pronikat do konstrukce a nezůstává v souvislé vrstvě na povrchu.
• Proměnlivá stabilita: zhutněná štěrkodrť je stabilnější než volný kámen, ale její stav se mění po dešti, mrazu, suchu a intenzivním provozu.
• Vyšší valivý odpor: jízda bývá fyzicky náročnější než na asfaltu, zejména na silničním kole nebo při jízdě do kopce.
• Citlivost na zatáčky: v obloucích může při nevhodné frakci nebo nedostatečném hutnění docházet k odsouvání materiálu.
• Prašnost: za sucha se při provozu uvolňují jemné částice, které znečišťují jízdní kolo i okolí.
• Snadná lokální oprava: výtluky a vyjeté koleje lze doplnit kamenivem, ale oprava musí odstranit i příčinu poškození.

Uživatelé stezky mezi Frýdkem-Místkem a Baškou uváděli, že na silničním kole je povrch neprůjezdný a na horském kole otravný a nestabilní. Jiný cyklista naopak popsal jízdu na cyklokrosových pláštích jako bezproblémovou a povrch označil za sjízdný téměř pro každého kromě starých silničních kol s velmi úzkými plášti.

Rozdíl mezi těmito zkušenostmi souvisí především s typem jízdního kola, šířkou a vzorkem plášťů, rychlostí, počasím a konkrétním stavem povrchu. To, co je přijatelné pro horské nebo gravelové kolo, nemusí být vhodné pro silniční kolo, dětské kolo, kočárek nebo inline brusle.

Výhody štěrku na cyklostezkách

Menší zásah do území

Přírodní nebo štěrkový povrch může být vhodnější v lesích, chráněných územích, podél vodních toků a v krajinářsky citlivých lokalitách. V popisu cyklostezky mezi Gerlovou Hutí a Novou Hůrkou je uvedeno, že celková délka cyklostezky je 4,844 km, z toho je asfaltový povrch 3,219 km, kalený štěrk 1,625 km; šířka zpevnění je 3 m plus nezpevněné krajnice šířky 0,25 m.

V tomto případě je štěrkový povrch součástí kombinovaného řešení, nikoli náhradou asfaltu na celé trase. Cyklostezka vede také v souběhu s komunikací na samostatném pásu mezi elektrovodem a okrajem lesa a v části pokračuje po účelové lesní komunikaci.

U této cyklostezky se počítá také s využitím v zimě jako lyžařské běžecké trasy. Mostky na trase jsou dimenzovány na průjezd rolby používané k úpravě lyžařských stop. V takovém prostředí může štěrkový povrch lépe odpovídat celoročnímu a přírodnímu charakteru trasy než souvislý asfalt.

Nižší nároky na výstavbu a opravy

Štěrkové konstrukce lze obvykle opravovat lokálním doplněním materiálu, rozprostřením a opětovným zhutněním. Asfaltový povrch může být při správném provedení velmi komfortní, ale při zanedbané údržbě se objevují trhliny, výtluky a deformace, které vyžadují náročnější opravy.

Asfalt má ten problém, že když se nově položí je to dokonalý povrch a když se neudržuje, skončí jako tankodrom po kterém je za trest jezdit na čemkoliv. Stokrát radši přírodní povrch nebo štěrk, který je mnohem levnější, lehčí a ekologičtější průběžně udržovat.

Vhodnost pro rekreační a terénní cyklistiku

Štěrková stezka může být vhodná pro cykloturistiku, pokud vede atraktivním územím a její povrch odpovídá očekávanému způsobu využití. Cykloturistiku charakterizuje vedení trasy atraktivním terénem, blízkost turistických cílů a služby po trase, například restaurace.

Typickým uživatelem jsou rodiny s dětmi. Cesta není sama o sobě cílem, nicméně musí být pocitově příjemná a musí vést k zajímavým cílům. Důležité jsou proto doprovodné služby a informační systém.

Nevýhody a rizika štěrkového povrchu

Nižší komfort jízdy

Na hrubém nebo nestabilním povrchu se kolo více chvěje, řídítka vyžadují větší pozornost a jízda může být únavnější. Na silničním kole se špatně projíždějí úseky s hrubou frakcí, zatímco horské kolo obvykle zvládne povrch lépe, ale ani ono není imunní vůči hlubokým kolejím, volnému kamení nebo rozbahnění.

Na silničním kole to je neprůjezdné a na horském to je otravné a dost nestabilní. Naopak při jízdě na cyklokrosových pláštích byl stejný povrch popsán jako krásně sjízdný.

Riziko podklouznutí

Volné kameny se mohou při průjezdu zatáčkou odsouvat pod pneumatikou. Riziko se zvyšuje při vyšší rychlosti, prudkém brzdění, jízdě z kopce a na místech, kde se materiál soustředí do kolejí nebo na vnitřní stranu oblouku.

Jednu zatáčku jsem projel rychleji a v tom štěrku je to jak v bahně. U dětského cyklisty bylo popsáno, že mu kolo na štěrku ujelo a došlo k poranění kolena a lokte.

Takové zkušenosti samy o sobě neprokazují, že každý štěrkový povrch je nebezpečný. Ukazují však, že návrh povrchu musí zohlednit rychlost, směrové vedení, sklon, rozhled a očekávané uživatele.

Prašnost a znečištění kola

Jemné částice se při suchém počasí dostávají do vzduchu a ulpívají na rámu, řetězu, kazetě, brzdách a odpružení. Kolo může být po jízdě pokryté prachem a abrazivní materiál může zvyšovat opotřebení pohyblivých částí.

Štěrk kterým to vysypou je totál hnus pro řetěz, vidlici, atd. Kolo je po jízdě kompletně šedé jak kdyby projelo vápenkou.

Horší použitelnost pro některé uživatele

Štěrkový povrch je problematický pro inline brusle, některé typy kočárků, dětská kola s úzkými pneumatikami a silniční kola. Pokud je stezka součástí městské nebo příměstské dopravní infrastruktury, může být volba štěrku v rozporu s očekáváním uživatelů, kteří potřebují spolehlivý povrch pro každodenní dojíždění.

Dopravní cyklistiku charakterizují krátké vzdálenosti, nenáročný terén, zpevněný kryt, osvětlení a těsná blízkost zástavby. Jejím primárním cílem je sloužit denní dojížďce.

Proč samotný železniční štěrk není vhodným podkladem

Štěrkové lože železničního svršku se vždy pokládá na nosnou podkladní vrstvu. Nemůže tedy být ani po případném zrušení tratě podkladní vrstvou pro cyklostezku! Jedná se o úplně jiný typ kameniva, který má úplně jinou funkci.

Na rozdíl od štěrkodrtě jde o jedinou velikost (frakci) kameniva, a to 32/63 (tedy kameny, které propadly sítem o velikosti od 3,2 do 6,3 cm). Funkce tohoto kameniva spočívá v tom, že železnice na rozdíl od silnic nemá povrchový odtok vody, proto hrubé kamenivo bez výplně jemnějším kamenivem, pískem a prachem rychle propustí vodu do podpovrchového odvodnění.

Další funkcí je úprava kolejí, což se historicky provádělo ručním (dnes strojním) podbíjením. Sypké a málo stabilní kamenivo frakce 32/63 se velmi snadno odkopává, přisypává a rozhrnuje, což významně usnadňovalo směrové a výškové úpravy koleje.

Jeho výrazně nižší stabilita (oproti hutnější a těžší štěrkodrti) byla vyvážena tím, že zatížení vlaků se vlivem velké plochy pražců natolik dobře roznese, že se přiměřeně silná vrstva kameniva 32/63 pod pražci nedeformuje a je tak obdobně stabilní jako štěrkodrť.

Proč je staré drážní lože problematické

Na drtivé většině rušených tratí není „povrchem“ pro položení krytu cyklostezky ona štěrkodrť, ale právě kamenivo 32/63, které bylo desetiletí součástí železničního svršku. Za ta desetiletí se mezery mezi kameny štěrku také naplnily, ale bohužel nikoliv drobným štěrkem, ale blátem, zbytky vyhnilých dehtovaných dřevěných pražců, shnilým listím a obecně vším, co zrovna přinesl vítr, voda, nebo co upadlo z železničních vozů.

Jinými slovy drážní štěrk není rozhodně štěrkodrť, ale spíše směs nevhodného hrubého kameniva, prosycená humusovitým materiálem a různorodým odpadem, včetně úkapů nafty a olejů z provozovaných drážních vozidel. U kolejí pamatujících parní provoz není nouze o zbytky uhlí, popele a škváry.

Naprostá většina „levných“ drážních cyklostezek se v ČR staví tak, že se jaksi kouzelně prohlásí staré štěrkové lože za „štěrkový podklad“, o němž se jaksi předpokládá, že „když unesl lokomotivu, unese i cyklistu“. Jedná se o fatální omyl, který má své důsledky.

Správný postup při využití bývalé železniční tratě

Jak tomu zabránit? Jednoduše - veškerý starý štěrk frakce 32 / 63 odvézt jako odpad, dostat se na původní podkladní vrstvu štěrkodrtě (pokud je ještě použitelná) a na ní (nebo místo ní) založit novou vozovku.

Jednoduché, ale má to zásadní háček - v takovém případě vzniká značné množství kontaminovaného odpadu, jehož odvezení a likvidace posouvá takovou cyklostezku daleko za hranici nové cyklostezky „na zelené louce“.

U nových stezek, trasovaných např. okrajem pole, odkopáváme pouze čistou ornici, která rozhodně není odpadem, ale je naopak zákonem chráněným a cenným materiálem, který se převeze a rozhrne na jiné pole.

Větší část délky drážní cyklostezky Nezamyslice - Morkovice se pár let po dokončení dočkala kompletně nového povrchu. Projevuje se zřejmě důsledek „recyklace“ zcela nevhodného drážního štěrku v podkladu.

Odvodnění štěrkové cyklostezky

Odvodnění je základní podmínkou správné funkce jakékoliv dopravní stavby. Dělí se na povrchové odvodnění (příkopy, rigoly a propustky) a podpovrchové odvodnění.

Voda je jedním z hlavních činitelů, které rozhodují o životnosti štěrkové stezky. Pokud se hromadí v konstrukci, změkčuje podloží, odplavuje jemné částice a vytváří koleje nebo výtluky. Pokud po povrchu teče soustředěný proud, může vzniknout erozní rýha a následně dojít k rozrušení celé šířky stezky.

U železničních tratí je třeba myslet na skutečnost, že odvodnění bylo mnohdy špatně udržované a částečně nefunkční už v době jejich provozu. Po letech chátrání při zastavení veškerého provozu většinou přestává odvodnění zcela fungovat.

Běžným standardem „drážních stezek“ je to, že se původní odvodnění drážního tělesa neobnoví, nebo se obnoví, nicméně neprováděním údržby velmi rychle zanikne jeho funkčnost.

Mezi Nezamyslicemi a Morkovicemi čekají na „drážní stezce“ cyklisty občas i bahenní lázně. Po bývalém odvodnění traťového tělesa už není ani památky.

Eroze a doplňování výtluků

Dotaz týkající se cyklostezky Ploučnice upozornil na situaci, kdy v úseku mezi Benešovem nad Ploučnicí a Františkovem nad Ploučnicí došlo vlivem eroze k odplavení konstrukčních vrstev cyklostezky.

Pokud je do vzniklých prohlubní dosypán pouze jemný štěrk, funguje opravené místo jako past na cyklisty, kteří jsou po najetí do tohoto zpomalovacího pásu nepříjemně překvapeni. Stejným způsobem jsou opravovány i vzniklé prohlubně v místech, kde jezdí vozidla a prohlubně vznikají přirozeně jejich provozem po místní komunikaci.

Neměla by být konstrukční vrstva drobného štěrku pouze konečnou povrchovou úpravou. V některých případech je drobná drť využívána i jako náhrada podkladové vrstvy pod konečným povrchem.

Údržba cyklostezky v místech, kde je povrch „kalený štěrk“, probíhá průběžně celý rok. Údržbu realizuje Správa a údržba silnic Ústeckého kraje (SÚS), ve spolupráci se starosty přilehlých obcí.

U poškození vlivem deštivého počasí se řešení může protahovat, zejména pokud byla cyklostezka postavena z dotačního titulu. V uvedeném případě se řešila možnost nahradit povrch ze stávajícího kaleného štěrku asfaltem.

Štěrk v zatáčkách, na svazích a u vody

Štěrkový povrch je citlivější na směrové vedení než asfalt. V ostrých nebo pravoúhlých zatáčkách musí cyklista výrazněji zpomalit, jinak hrozí ztráta stability. Pokud je navíc povrch čerstvě položený, nedostatečně zhutněný nebo navlhlý, může se chovat jako hlubší sypká vrstva.

U cyklostezky mezi Frýdkem-Místkem a Baškou byla kritizována kombinace pravoúhlých zatáček a nestabilního štěrku. Objevily se také námitky proti tomu, že trasa vede průsekem přes les tam a zase zpět k mostu do Bašky, místo aby byla vedena přímo podél Ostravice.

Jiný názor upozornil na to, že trasa může být ovlivněna vlastnickými a správními poměry v území. Uvedeno bylo, že část území spravuje Povodí Odry a přes některé pozemky zřejmě nebylo povoleno stezku vést.

Vedení podél řeky může být atraktivní, ale současně vystavuje stezku povodním, podemílání břehů, nánosům bahna a odplavování konstrukčních vrstev. Volba trasy proto ovlivňuje nejen délku a pohodlí, ale také náklady na stabilizaci a údržbu povrchu.

Brány, zúžení a bezpečnost provozu

Na některých štěrkových cyklostezkách se používají ocelové zábrany u vjezdů. Jejich účelem je zabránit vjezdu aut, motorek a čtyřkolek.

Na trase mezi Frýdkem-Místkem a Baškou byly kritizovány brány, které podle uživatelů vytvářejí zúžení a umožňují průjezd nejvýše jednomu kolu. Jiný názor uvádí, že podobné brány jsou i na dalších úsecích cyklostezek v okolí a že jejich účelem je zabránit vjezdu motorových vozidel.

Pokud je zúžení umístěno v zatáčce, ve svahu nebo na místě s omezeným rozhledem, může být problémem bez ohledu na druh povrchu. Při návrhu je nutné zohlednit průjezd jízdních kol s přívěsy, nákladních kol, handbiků a dalších širších prostředků.

Štěrk podle typu cyklostezky

Dopravní cyklistika

Dopravní cyklistika charakterizují krátké vzdálenosti, nenáročný terén, zpevněný kryt, osvětlení a těsná blízkost zástavby. Trasa nemusí být nijak zajímavá, nevyžaduje žádné služby pro cyklisty ani informační systém.

Jejím primárním cílem je sloužit denní dojížďce. Důležitá je její bezpečnost, uživateli jsou občané při běžné dojížďce do zaměstnání, škol, za kulturou, na nákupy atd.

Pro tuto kategorii je vhodnější povrch, který zůstává sjízdný za deště, nevyžaduje výrazné zpomalování v každé zatáčce a umožňuje používání různých typů jízdních kol. Zpevněný povrch je důležitý také pro provoz v ranních a večerních hodinách.

Cykloturistika

Cykloturistiku charakterizuje vedení trasy atraktivním terénem, blízkost turistických cílů a služby po trase, například restaurace. Cesta není sama o sobě cílem, nicméně musí být pocitově příjemná a musí vést k zajímavým cílům.

Pro cykloturistiku může být dobře provedený štěrkový povrch vhodný, zejména pokud je trasa vedena lesem, krajinou nebo podél vodního toku. Typickým uživatelem jsou rodiny s dětmi, takže povrch nesmí být příliš hrubý, hluboký ani nestabilní.

Zážitková trasa

Zážitkovou trasu charakterizují např. viadukty, mosty, tunely, galerie - toto můžou nabídnout některé zrušené tratě např. v Alpách. Jinou možností jsou záměrně vybudované technicky náročné úseky pro sportovní cyklistiku (singletracky s umělými překážkami atd.).

Typickými uživateli jsou sportovci a sportovní týmy, nebo cyklisté vyhledávající prožitek z vlastní jízdy (adrenalinový zážitek). Pro uživatele těchto stezek je vlastní jízda cílem.

Volba povrchu podle uživatelů

Asfalt, beton nebo štěrk

Asfalt poskytuje po položení hladký a rychlý povrch, který vyhovuje silničním kolům, inline bruslím, kočárkům i každodennímu dojíždění. Jeho slabinou je citlivost na nedostatečnou údržbu, kořeny, mráz, vodu a deformace podloží.

Na zpevněném povrchu se projedou i bruslaři. U městské cyklostezky A2 v Praze bylo plánováno položení nového asfaltu na úseku dlouhém asi 1,1 kilometru, protože trasa slouží nejen cyklistům, ale také lidem, kteří zde chodí pěšky nebo běhají.

Beton může být alternativou v místech, kde asfalt není povolen z důvodu ochrany přírody. V Havířově byl podobný případ popsán tak, že asfalt nebyl povolen v přírodní památce a regionálním biocentru, přičemž se později zvažoval pevný povrch z betonu.

Štěrk může mít výhodu v přírodních lokalitách, při kombinaci s běžeckým lyžováním nebo tam, kde je důležitý méně urbanizovaný charakter trasy. Není však automaticky ekologičtější nebo levnější v celém životním cyklu, pokud vyžaduje časté dosypy, opravy po dešti a obnovu odvodnění.

Údržba štěrkové cyklostezky

Údržba musí zahrnovat nejen doplňování kameniva, ale také kontrolu celé konstrukce. Pravidelně je třeba sledovat stav krajnic, příkopů, propustků, rigolů, mostků, zatáček a míst, kde se povrch opakovaně rozpadá.

• odstranění nánosů bahna a listí;
• oprava výtluků a kolejí;
• doplnění vhodné frakce kameniva;
• rozprostření materiálu do celé poškozené plochy;
• opakované hutnění;
• čištění příkopů a propustků;
• oprava podemletých krajnic;
• odstranění vegetace prorůstající konstrukcí;
• kontrola povrchu po přívalových deštích a povodních.

Samotné dosypání jemného štěrku do hlubší prohlubně nemusí být správnou opravou. Pokud nebyla odstraněna příčina poškození, voda prohlubeň znovu vymyje nebo se jemný materiál zatlačí do podloží.

U dlouhodobě poškozených úseků může být nutné odstranit část konstrukce, doplnit nosné vrstvy, obnovit odvodnění a povrch znovu zhutnit. V opačném případě se opakované opravy mění v krátkodobé zásahy bez trvalého výsledku.

Právní a provozní souvislosti

Chodec může využít komunikaci označenou jako cyklostezku, pokud se v okolí nenachází alternativa. Cyklostezka není vozovka, ale pozemní komunikace.

Současně však nelze předpokládat, že každá cyklostezka je automaticky vhodná pro všechny uživatele. Povrch, dopravní značení a konkrétní režim provozu mohou omezovat používání inline bruslí, motorových vozidel nebo jiných prostředků.

U cyklostezky mezi Frýdkem-Místkem a Baškou se objevila také otázka, zda je trasa oficiálně otevřená, protože na místě byla cedulka „Průjezd stavbou na vlastní nebezpečí“. Při používání nedokončené stavby nelze její dočasný stav zaměňovat za konečné parametry hotové stezky.

Jak poznat dobře provedený štěrkový povrch

Dobře provedená štěrková cyklostezka má rovný a kompaktní povrch bez hlubokých kolejí, výrazných volných kamenů a ostrých hran. Při běžné jízdě se kolo výrazně neboří, povrch se při brzdění nerozjíždí a v zatáčkách se nevytvářejí nánosy kameniva.

Stezka by měla mít stabilní krajnice, které se nepropadají do trávy. Voda nesmí stát na povrchu ani téct po celé délce trasy. Příkopy a propustky musí být průchodné a po dešti by neměly vznikat nové erozní rýhy.

U nového úseku je důležité posoudit také stav připojených cest, které mohla poškodit těžká technika. Pokud je napojení rozježděné, bahnité nebo prudce výškově zalomené, může být nebezpečné i v případě, že samotná stezka má odpovídající povrch.

Co zohlednit před návrhem štěrkové cyklostezky

1. Určit cílové uživatele: jiný povrch potřebuje každodenní dojíždění a jiný rekreační horská trasa.
2. Posoudit podloží: štěrková vrstva nesmí být položena na podmáčenou nebo nestabilní zeminu bez vhodné konstrukce.
3. Navrhnout odvodnění: příkopy, rigoly a propustky musí odpovídat sklonu, délce i očekávaným srážkám.
4. Zvolit správnou frakci: povrch musí obsahovat odpovídající poměr hrubého a jemného kameniva.
5. Materiál zhutnit: bez hutnění zůstává povrch sypký a rychle se deformuje.
6. Přizpůsobit trasu: ostré zatáčky, prudké sklony a úzká místa zvyšují nároky na stabilitu povrchu.
7. Počítat s údržbou: štěrk není bezúdržbové řešení a musí se obnovovat po dešti, mrazu a intenzivním provozu.
8. Vyhodnotit alternativy: v dopravně zatíženém úseku může být vhodnější asfalt nebo beton.

Cyklostezky je třeba vnímat jako plnohodnotné dopravní stavby, které mají své návrhové parametry a svou logiku technického řešení. Cyklista vážící řádově desítky kilogramů má úplně jiné požadavky na trasu než vlak, vážící řádově stovky tun.

Je tedy zřejmé, že trasování vhodné pro cyklostezku není většinou použitelné pro železnici, ale i opačně vhodné trasování železnice může být zcela nevhodné z hlediska potřeb cyklistů.

Štěrk na cyklostezce není sám o sobě ani dobrým, ani špatným řešením. O jeho použitelnosti rozhoduje druh kameniva, konstrukce vrstev, hutnění, odvodnění, sklon, směrové vedení, údržba a především to, komu má stezka sloužit.

tags: #povrch #cyklostezky #sterk