Petr Vakoč a cyklistika: od silničního pelotonu ke gravelu

Petr Vakoč patří mezi nejvýraznější české cyklisty své generace. Po úspěšné kariéře v profesionálním silničním pelotonu, během níž závodil po boku mistrů světa a absolvoval Tour de France, se rozhodl opustit World Tour a vydat se za novými výzvami v terénu.

V říjnu 2021 profesionální silniční kariéru ukončil, na kole však zdaleka neskončil. Nejprve se věnoval horským kolům a maratonským závodům, později našel své místo v rychle se rozvíjejícím světě gravelu, kde dnes kombinuje evropské i americké závody.

Silniční kariéra po boku světových hvězd

Petr Vakoč je český profesionální cyklista jezdící za belgický tým Alpecin-Fenix. Mezi jeho největší úspěchy patří vítězství v druhé etapě závodu Kolem Polska 2014 a druhé místo na Mistrovství Evropy v silniční cyklistice do 23 let v Olomouci v roce 2013.

Do roku 2011 jezdil za tým ASC Dukla Praha. Následně jezdil ve švýcarském Centre mondial du cyclisme a postupně se propracoval do nejvyšších pater profesionální cyklistiky.

Jezdil po boku mistrů světa. Mathieu van der Poel či Julian Alaphilippe byli jeho týmoví parťáci. Užíval si komfortu, jehož se dostává jezdcům World Tour, elity cyklistického světa.

Dvaatřicetiletý rodák z Prahy dvakrát absolvoval Tour de France. Když byl na startu v létě 2021, přispěl k etapovému triumfu Mathieu van der Poela a jeho etapám ve žlutém trikotu.

Pro Petra Vakoče šlo o víc než jen splněný sen. Na Grande Boucle se vrátil po pěti letech, když v mezidobí musel překonat trable po málem fatální nehodě.

Návrat po těžké nehodě

Při tréninkovém kempu v Jihoafrické republice jej srazilo nákladní vozidlo. Návrat k vrcholové cyklistice proto nebyl jednoduchý a vyžadoval dlouhou fyzickou i psychickou práci.

„Bylo to zpečetění cesty návratu. Tři úžasné týdny. Ale současně jsem cítil, že chci vyrazit za novým dobrodružstvím. Zatímco hlava chtěla závodit, srdce si přálo zvolnit a vyrazit na novou cestu,“ popisoval okamžiky po nejprestižnějším závodě a poslední sezoně v profesionálním silničním pelotonu.

Tour byla úžasná a završila mou cestu k návratu po zranění z roku 2018 (na soustředění v JAR po srážce s autem), která nebyla rozhodně lehká.

Po Tour jsem si začal říkat, co bude dál a cítil jsem, že jsem připraven vydat se na nové dobrodružství. Představa, že budu příští rok dělat něco jiného, mě nadchla víc než pokračovat v profesionální kariéře.

Vítězství na Czech Tour 2015

Jeho největším triumfem z etapového závodu tak navždy zůstane vítězství na Czech Tour 2015.

„Czech Tour jsem v sezoně 2015 nejel prvně. Debutoval jsem už o tři roky dříve. V další sezoně jsem vyhrál etapu i bodovací soutěž. Celkově jsem byl čtvrtý,“ vyprávěl český cyklista, jenž tehdy v dojezdu na Svatém kopečku porazil Leopolda Königa, nynějšího ředitele závodu, či Juliana Alaphilippa, hvězdu Tudoru a dvojnásobného mistra světa.

„Ještě jsem byl v devo týmu Etixxu. Hodně důležitý okamžik pro sebevědomí,“ vybavil si.

A pak přišel ročník 2015. „Byl jsem už součástí týmu Quick Step. Lídrem na sprinty pro Czech Tour byl Fernando Gaviria. Já a Zdeněk Štybar jsme byli určeni na celkové pořadí.“

„V nejtěžší etapě pak odjel Zdeněk s Honzou Bártou jezdícím tehdy za Boru. Mým úkolem bylo hlídat situaci zezadu. Počítali jsme, že Zdeněk vyhraje. Jenže ve finále jsme ho dojeli, protože z té čelní skupiny vypadl.“

„Já se dotahoval na špici na hranici sil. Ve Šternberku jsem bojoval s křečemi. Musel jsem si sáhnout na úplné dno. Byl jsem totálně vyčerpaný. Ale skupinu jsem dojel.“

„Tu třetí etapu tehdy vyhrál Leo König. Já byl ve skupině s Honzou Bártou a posunul se do čela závodu o šest sekund. Poslední etapu pak vyhrál Štyby a já udržel vedoucí dres,“ popisoval cestu k triumfu na Czech Tour.

„Quick Step jezdí pokaždé na vítězství, v každé etapě. Jednorázovky a etapová prvenství jsou doménou týmu. Celkové pořadí jen výjimečně. Takže když se podaří někde ovládnout etapák, je to super úspěch.“

„Pro jezdce představuje triumf v etapáku nejrychlejší možný způsob, jak se posunout v hierarchii. Musím přiznat, že párkrát jsem během kariéry v klíčových okamžicích zaspal. Tady jsem využil příležitost, která se naskytla.“

„A šlo o velký zážitek. Pak jsem dostal více možností. Měl jsem šanci být na některých závodech v pozici lídra,“ líčil Petr Vakoč.

Náročnost závodu a atmosféra domácího publika

Závodění před domácím publikem si užíval. „Rád jezdím v prostředí, kde mám velkou podporu a u silnice je hodně fanoušků. Pozitivní tlak mi vyhovuje.“

„Z hlediska kopců šlo o hodně náročný závod. Není pochopitelně srovnatelný s alpskými, ale na naše poměry jsou stoupání hodně náročná.“

„Paradoxně tyto závody, kde je méně týmů z World Tour, bývají hodně tvrdé. Většinou se jedou od první etapy totální bomby, protože se mladí chtějí ukázat.“

„Tehdy šlo o závod na rozmezí klasikářského a vrchařského. Hodně se mi líbila etapa přes Svatý kopeček a také v Dolanech. Aktuálně jsou v itineráři ještě větší kopce.“

Rozhodnutí opustit profesionální silnici

Středeční jednorázovka Giro del Veneto v Itálii bude posledním závodem v profesionální kariéře Petra Vakoče. V červenci mu bylo teprve devětadvacet, přesto v úterý nečekaně oznámil: Končím!

Odcházet přitom nemusel. Vítěz Brabantského šípu nebo Czech Tour na stole měl návrh nové smlouvy v týmu Alpecin-Fenix. Ale rozhodl se jít jinou cestou.

„Měsíc zpátky třeba jen pět lidí, hlavně moji nejbližší. Ale poslední dobou už jsem řekl více lidem. Definitivní rozhodnutí jsem udělal asi před měsícem.“

V týmu to věděli všichni? „V první chvíli jen šéf, se kterým jsme řešili kontrakt na příští rok. Řekl jsem mu, že si nejsem příliš jistý, jestli chci pokračovat. A jak plynul čas, tak jsem čím dál víc věděl, že u mě už přišel ten správný čas na konec.“

Souboj hlavy a srdce

„Já to nikdy neměl v hlavě nastavené tak, že chci jezdit, dokud to půjde. Říkal jsem si, že budu jezdit tak do třiceti.“

„Vždycky jsem měl hodně zájmů i mimo kolo a podvědomě jsem věděl, že chci v životě zkusit i nějaké nové projekty.“

„Hodně jsem přemýšlel. Byl to souboj hlavy a srdce. Hlava by pořád chtěla závodit a srdce cítilo, že je čas vydat se jinou cestou a trošku zvolnit.“

„Bylo složité to finální rozhodnutí udělat, ale jsem přesvědčen, že je správné.“

„Peníze nejsou všechno. Je pravda, že si příští rok na 99 procent nevydělám to, co bych měl jako závodník. Ale cyklistika se určitě nedá dělat kvůli penězům.“

„U mě nad vším zvítězily nové výzvy. Navíc jsem měl pocit naplnění, spokojenosti a taky chuť odejít v tom nejlepším.“

Od silnice k horským kolům

Následně prožil rok v prostředí horských kol, kde se soustředil na maratonské soutěže. Start nové epochy však nebyl ideální.

Před premiérou na Cape Epic si zlomil klíční kost. „Doktoři mi dovolili po týdnu sednout na kolo a krátce potom už jsem mohl jezdit na kole venku.“

„Jenže nakonec se objevily komplikace. Trvalo dlouho, než se vše zahojilo. Problémem nebyla samotná zlomenina. Možná nějaký utlačený nerv, možná vnitřní otok,“ krčil rameny Petr Vakoč.

Na debut v etapovém závodě bikerů na území Jihoafrické republiky si musel počkat. Nakonec Tour de France bikerů absolvoval dvakrát.

Jednou bral sedmé, podruhé osmé místo v absolutním pořadí.

Proč si Petr Vakoč oblíbil gravel

Po zkušenosti s horskými koly se vrhnul za podpory osobních partnerů do světa gravelu. Gravel kombinuje rychlost silniční cyklistiky s jízdou po nezpevněných cestách a umožňuje závodníkům trávit dlouhé hodiny v přírodě.

„Není to tak vzdálené od silnice, třeba Strade Bianche je tomu hodně podobné. Jsou to závody, kdy se pořád něco děje, pořád se jede doraz.“

„Myslím, že gravel je přesně typ závodů, které mi hodně sedí.“

Gravel jako rychlá jízda v přírodě

Gravel podle Vakoče nabízí spojení rychlého závodění, technických úseků a pobytu mimo běžný silniční provoz.

„Ohromný! Čím dál tím víc lidí tomu přichází na chuť. Člověk jede na téměř silničním kole, dostane se na silnice i rozbité cesty.“

„Při závodě může strávit skoro celý den v přírodě, bez aut, a přitom jede relativně rychle.“

„V Americe zaznamenává gravel obrovský progres, v Evropě taky. Hodně jsem se v tom našel.“

Výsledky na gravelových závodech

Petr Vakoč jezdí úspěšně etapáky jako třeba Sahara Gravel, kde byl celkově druhý a vyhrál jednu etapu.

Připsal si triumf v závodě Gravel World Series The Gralloch, La Monsterrato nebo v prestižním podniku The Traka 200.

Už začátkem června se v USA blýskl druhým místem na jednom z největších gravelových závodů světa - Unbound Gravel v Kansasu.

Formu má, což dokázal nedávným čtvrtým místem ve Finsku, a hlavně vítězstvím na Gravel Adventure v Polsku.

V sezoně 2024 měl tak konzistentní formu s šesti pozicemi na stupních vítězů, že vyhrál Světový pohár!

Americké závody a rodinné zázemí

Podívá se do krásných míst po celém světě. Hlavně do USA, kam se rád vrací a kde je gravel nesmírně populární.

„Když bych chtěl kombinovat americký i evropský kalendář, tak se to rozhodně nedá objet všechno. Velkých závodů už je hodně a člověk musí vybírat.“

„Zatím to mám nastavené tak, že chci kombinovat gravel a horská kola.“

„Teď mě čeká v Americe závod v Leadville na 100 mil s velkým převýšením, to bude další výzva. Je to nejprestižnější závod v Americe.“

Do Ameriky ho táhne i rodinné pouto. „Ano, oba bráchové jsou v Americe, tak se vždy snažím spojit příjemné s užitečným. Třeba teď za mnou brácha přiletí do Colorada.“

V jednom období měl před sebou ještě dva bikové a asi pět gravelových závodů, včetně mistrovství Evropy a mistrovství světa v gravelu.

Gravel spojuje silničáře, bikery i cyklokrosaře

Gravel láká i řadu silničářů. „Třeba Američan Stetina, který dlouho jezdil na silnici za Trek. Ten je výborný.“

„Jak jsem jel gravel ve Finsku, tak vyhrál Lotyš Skujinš, který stále jezdí skvěle i na silnici (naposledy na MS v Glasgow skončil 8. - pozn. aut.).“

„Je to takový mix lidí ze silnice, MTB a cyklokrosu.“

Loňské mistrovství světa jela řada skvělých silničářů včetně van der Poela. Pro disciplínu je to jen dobře.

Vlastní projekt bez profesionálního týmu

V současnosti si Vakoč svou gravelovou kariéru organizuje samostatně. Letos je sám sobě manažerem, sám si shání sponzory, sám řeší logistiku, přesto dosahuje krásných výsledků.

„Všechno si řeším sám po své ose, je to takový můj vlastní projekt. Sám si vše financuji, sháním sponzory, řeším materiální podporu, dělám kalendář, zařizuju cesty.“

„Prostě úplně všechno.“

„Dají se náklady z části pokrýt třeba z prize money?“ „To určitě ne, někde ani prize money nejsou. Jen díky sponzorům to dokážu pokrýt.“

Tento způsob fungování se výrazně liší od prostředí World Tour, kde měl jezdec k dispozici týmové zázemí, sportovní vedení, mechaniky, logistiku i podporu při závodech.

Proč mu profesionální silnice nechybí

Na otázku, zda mu nechybí svět profesionální cyklistiky, odpověděl: „Ani moc ne. Já jsem si silniční kariéru užil a vytěžil z ní, co jsem chtěl.“

„Rád se na nějaké závody podívám v televizi, ale teď jsem objevil jiný svět a moc se mi to líbí.“

Silnice je už definitivně minulostí. Petr Vakoč však nadále závodí na kole a jeho sportovní kariéra pokračuje v jiné podobě.

Mentální příprava, výživa a další projekty

Po ukončení profesionální kariéry chtěl své zkušenosti využít také mimo samotné závodění.

„Láká mě oblast mentální přípravy, kterou jsem dennodenně aplikoval během svého návratu po zranění. Rád bych v této oblasti pomohl jiným.“

„A taky ve zdravé výživě, kterou jsem hojně využíval a mám s ním dost zkušeností.“

Už během silniční kariéry se věnoval projektu zaměřenému na praktickou výživu pro aktivní lidi. Při cestách mezi závody nebo tréninkovými kempy mu chyběla snadno dostupná sportovní strava.

„V letadle nebo při cestách autem to není moc reálné. Dumal jsem o zdravém pokrmu, který by člověk mohl mít u sebe,“ vyprávěl Vakoč.

Ve svých aktivitách chtěl pokračovat i po odložení závodního kola. „V tuto chvíli mu věnuji volný čas mezi závody, ale rozhodně máme ambice, aby z toho časem byla plnohodnotná pracovní náplň. Baví mě to, zdravý životní styl mě naplňuje.“

Petr Vakoč a další směřování

Na kole chce jezdit i nadále. „To určitě. Ještě nemám úplně přesné plány, ale lákají mě závody v terénu, možná maratony nebo gravel biky.“

„Nějaké závody bych rád jezdil a uvidíme, co se namane. Brácha žije dlouhodobě v Americe, tak kdyby se nějaká možnost objevila tam, měl bych u něj zázemí.“

„Ale je to předčasné, ještě nemám jasno. Každopádně se chci držet ve formě. Užiju si volno a budu spřádat plány na budoucnost.“

Je tedy možné, že bude Petr Vakoč i příští rok někde bojovat o stupně vítězů? „Možné to je, i když už nemyslím na nějakou profi kariéru. Ale bylo by to jinde než na silnici.“

„A taky bych rád ještě jel nějaký závod před českými fanoušky, abych se rozloučil.“

Reakce cyklistického světa

O svém rozhodnutí informoval také řadu bývalých týmových kolegů a lidí z cyklistického prostředí.

„Z českých kluků to věděl Štyby od mistrovství světa, Honzovi Hirtovi jsem to řekl na Lombardii. Věděl to i reprezentační trenér Tomáš Konečný.“

„Než jsem to oznámil na sociálních sítích, pár lidem jsem to napsal. Třeba šéfovi Quick Stepu Patricku Lefeverovi. Ten mi hned psal zpátky, že mi přeje štěstí v dalších etapách života.“

Julian Alaphilippe věděl, že Vakoč o konci uvažuje, ale finální rozhodnutí se dozvěděl až později. „Mluvili jsme spolu, popřál mi štěstí. Mrzelo ho, že se už nebudeme vídat v pelotonu, ale říkal, že se dál budeme vídat mimo něj.“

„To mi udělalo velikou radost. Stejně jako reakce od dalších závodníků i fanoušků. Všem moc děkuju za slova podpory.“

tags: #petr #vakoc #cyklistika