DIN EN 397 - ochrana před padajícími předměty Průmyslové ochranné přilby od společnosti uvex splňují normu DIN EN 397, podle které jsou určeny k tomu, aby ochránily uživatele před padajícími předměty. Ochrana při práci před mechanickými nárazy na hlavu chrání uživatele před možnými důsledky, jako jsou například poranění mozku a zlomenina lebky. Norma zahrnuje ochranu proti boční deformaci přilby a také ochranu uživatele před nebezpečnými poraněními hlavy. Obecně platí, že průmyslové ochranné prostředky odpovídající normě DIN EN 397 splňují následující základní požadavky na ochranné funkce: Závazné požadavky, Volitelné požadavky, Tyto požadavky musí splňovat všechny přilby certifikované podle normy EN 397. Tyto požadavky může splňovat přilba certifikovaná podle normy EN 397, nejedná se však o povinné požadavky.
Vertikální tlumení nárazu, velmi nízké teploty (-20 °C nebo -30 °C), odolnost proti proniknutí (proti špičatým a ostrým předmětům), velmi vysoké teploty (+150 °C), odolnost proti plamenům, elektrická izolace (440 V). Upevnění podbradního pásku: podbradní pásek se uvolní při minimálně 150 N a maximálně 250 N. Roztavený kov (MM), boční deformace. Přehled modelů EN 50365 - Elektricky izolovaná přilba pro práce na nízkonapěťových zařízeních. Ochrana před úrazy elektrickým proudem a pro zabránění nebezpečnému průchodu nebezpečného proudu tělem přes hlavu - Požadavky: Všechny přilby musí také splňovat požadavky podle normy EN 397. Ochrana proti střídavému napětí do 1000 V (st) nebo stejnosměrnému napětí do 1500 V (ss). Izolující přilby nesmí obsahovat žádné vodivé části. Větrací otvory (pokud tam jsou) nesmí umožnit neúmyslný kontakt s částmi pod napětím. EN 12492 - Horolezecká přilba: Ochrana před nebezpečím, ke kterým může dojít při horolezeckých aktivitách - Požadavky: Tlumení nárazu vertikální, čelní, boční, hřbetní, odolnost proti průniku, nosné zařízení (podbradní pásek se uvolní při min. 500 N), pevnost nosného zařízení, účinnost nosného zařízení: přilba nesmí sklouznout z hlavy.
Nosení ochranné přilby je na mnoha pracovištích pro bezpečnost práce životně důležité. Asi nejčastěji se s ochranou hlavy setkáte ve stavebnictví, které je právem považováno za pracoviště s největším počtem úrazů. Pokud na stavbě pracujete, nosíte ochrannou přilbu? A víte, kdo má jaké povinnosti? Provede vás tento článek. § 104 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ukládá zaměstnavateli v případě, že není možné odstranit nebo omezit riziko vyskytující se na pracovišti, povinnost poskytnou svým zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Rizikem může být např. Mohlo by vás zajímat: Ochranné přilby a pracovní helmy. Povinností každého zaměstnavatele je zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. To znamená, že pokud na základě vyhodnocení rizik na pracovišti bude mít zavedené jako opatření používání pracovní helmy, zaměstnanec je povinen to dodržovat. Zaměstnanec je navíc dle § 106 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce povinen dbát o bezpečnost a zdraví své i ostatních, kterých se jeho jednání dotýká. Odmítá-li zaměstnanec nosit ochranné prostředky obecně, může to pro něj být velmi problematické v případě pracovního úrazu, který se stal např. bez helmy i přesto, že její nošení je povinné. Ve stavebnictví se obecně doporučuje používat ochranné pracovní přilby, i když ne na každém je to vždy povinné. Opět to záleží na rizicích a přijatých opatřeních. Není-li na staveništi koordinátor BOZP a pracují-li na něm zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, platí, že jsou dle § 101 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce oba zaměstnavatelé povinni si mezi sebou vzájemně vyměnit informace o rizicích a přijatých opatřeních týkající se organizace práce a poskytování OOPP, a spolupracovat při zajištění BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Je-li na staveništi koordinátor BOZP, řeší problematiku nošení ochranné pracovní helmy koordinátor ve spolupráci se zhotovitelem. Zhotovitel je podle § 16 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. povinen nejdéle do 8 dnů před zahájením stavebních prací písemně informovat koordinátora o tom, jaké budou zvoleny technologické a pracovní postupy a jak jsou řešena rizika vznikající při těchto postupech, a to včetně přijatých opatření k jejich odstranění. Bude-li jedním z rizik např. pád předmětu z výšky, musí takovou informaci předat zhotovitel koordinátorovi BOZP. Pokud dojde k tomu, že na stavbě, kde hrozí pád předmětu z výšky, neplatí povinnost nošení ochranné přilby, může to nařídit sám koordinátor na základě svého zjištění. Je-li pro stavbu zpracován plán BOZP, mohou být požadavky týkající se používání OOPP, konkrétně ochranných přileb, řešeny přímo v něm. Plán může např. zmiňovat, že není možné dosáhnout bezpečnosti a ochrany pracovníků před pádem předmětu kolektivním způsobem, a proto je povinné nosit ochrannou pracovní přilbu. Norma stanoví povinné a nepovinné požadavky na testování. Pokud jde ale například o větrání přileb, norma neřeší metodiku testování. Pouze stanoví minimální (150 mm2) a maximální (450 mm2) plochu větracích otvorů, pokud je jimi přilba osazena. Větrací otvory mohou být opatřeny prostředky pro uzavření, které při měření plochy musí být naplno otevřené, pokud konstrukce umožňuje jejich otevírání a zavírání. Při zkoušce musí přilba odolat nárazu vedenému shora na přilbu nasazenou na maketu hlavy, kdy síla přenesená nárazem nesmí být vyšší než 5.0 KN - tedy pro laika: když vám do hlavy bouchne pětisetkilové kladivo, přilba to musí vydržet. Zkouška se provádí tak, že na přilbu se nechá dopadnout kovový beran o hmotnosti 5 kg s polokulovou čelní plochou s poloměrem 50 mm (-+1mm) z výšky 1000 mm (+-5 mm), měřené od místa nárazu na přilbu ke spodní straně razníku beranu. Při testování proti průrazu se vrchol razníku beranu nechá dopadnout na přilbu nasazenou na maketu hlavy z výšky 1000 mm (+-5 mm), podobně jako při testování odolnosti tlumení nárazu. Přilba tedy musí nejen odolat, ale při proražení se vrchol (hrot) razníku nesmí dotknout povrchu makety hlavy. Tento požadavek tak logicky chrání budoucí uživatele proti zranění hlavy proniknutím předmětu skrz přilbu. Při zkoušce odolnosti proti plameni se rozumí, že po vystavení přímému plameni nesmí přilba hořet plamenem déle než 5 sekund po oddálení plamene od přilby. Postup provedení zkoušky pak určuje i velikost kužele plamene (45 mm +-5 mm) a tlak plynu v hořáku (3430 Pa +- 50 Pa). Z toho tedy vyplývá, že testovací hořák musí být pro tyto parametry seřiditelný. Testované místo na vnější skořepině přilby (která nesmí před zkouškou projít jinými testy) je vystaveno plameni hořáku na dobu 10 s a poté se zkontroluje výsledek - tedy zda testovaný kus poté dále nehořel déle, než požadovaných 5 s. Podbradní pásek se pak při testování musí udržet při působení síly 150 N na zkušební čelist, a nesmí vydržet větší zatížení než 250 N. Pokud by někdo chtěl rychlý převod Newtonů na kilogram, tak zhruba 10 N odpovídá 1 kg. Zmíněné hodnoty vychází z předpokladu, že pracovník na konstrukcích by se mohl o něco zachytit podbradním páskem a ten se tedy musí dostatečně včas uvolnit, aby se zabránilo udušení, respektive oběšení, postiženého. Zároveň se nepředpokládá prudká změna polohy těla nebo jeho pád, které by naopak mohly vést k nežádoucímu uvolnění podbradníku přilby. Zkoušky se provádí v normovaném klimatizovaném prostředí v teplotách -10°C a +50°C. Temperování pro účely testování probíhá v klimatizační komoře, která musí umožnit klimatizování na požadované teploty a to dobu alespoň 4h před testem. Posledním, a přesto velmi důležitým, testováním je čitelnost štítku přilby.
Newtonův zákon a pohybové síly
Anglický fyzik Isaac Newton vyjádřil tři základní pohybové zákony, které popisují vztah mezi pohybem tělesa a silami, které na toto těleso působí. Staly se základovým kamenem mechaniky a dynamiky. Uvedeme druhý z nich, tzv. Zákon síly. Pokud bychom od mince uvedené v předchozím případě prst neoddálili a stále ji tlačili vpřed (zelená síla), došlo by k tomu, že by se mince začala pohybovat stále rychleji. Neaplikoval by se 1. Newtonův zákon, ale aplikoval by se 2. Změna pohybu je úměrná hybné síle, která na těleso působí, a děje se ve směru přímky, podél níž ona síla působí. Síla F působící na těleso o hmotnosti m je přímo úměrná součinu jeho hmotnosti a zrychlení a. Tento zákon nám říká, že pokud působíme na těleso vnější silou a zvětšujeme ji, zrychlení roste. Zvětšujeme-li hmotnost, zrychlení klesá (při stejné síle). Pokud bychom chtěli u lehčího a těžšího tělesa dosáhnout stejného zrychlení, musíme na těžší těleso působit větší silou. Při udělování zrychlení musí tato síla překročit tzv. klidovou třecí sílu, což je síla o něco větší než třecí síla za pohybu. Jedna z nejčastějších situací, při které můžeme toto zrychlení pozorovat, je volný pád. Pokud padá koule vážící 1 kg a koule vážící 1000 kg, můžeme mylně předpokládat, že tíhová síla udělí těžšímu objektu větší zrychlení. Avšak 2. Protože umíme vypočítat tíhovou sílu (na každý kilogram působí přibližně 10 N), tak víme, že síla působící na lehčí kouli je 10 N a těžší je 10000 N. Vidíme, že zrychlení je stejné, takže lehčí i těžší těleso padají stejnou rychlostí. Z praxe víme, že tomu tak není. Pírko padá mnohem pomaleji než například kladivo. Odpor vzduchu hraje i další roli v uplatňování druhého Newtonova zákona. Pokud si vezmeme parašutistu, který vyskočil z letadla, působí na něj tíhová síla, avšak ve skutečnosti parašutista nejdříve zrychluje a potom se rychlost jeho pádu stabilizuje a nemění. Je to způsobeno tím, že čím rychleji letí, tím větší odpor vzduchu proti němu působí. V jedné chvíli je odpor vzduchu stejně velký jako tíhová síla, takže jejich výslednice bude nulová. Tehdy začne platit 1. Newtonův zákon.
