Martin Novák a cyklistika: od triatlonu k ultravytrvalostním závodům

Martin Novák je český sportovec, který spojil cyklistiku s triatlonem a později také s náročnými bikepackingovými závody. V jeho sportovní dráze se objevují silniční i terénní tréninky, dlouhé ultramaratonské podniky, závody na tisíce kilometrů a systematická příprava zaměřená na vytrvalost, regeneraci, taktiku i technickou spolehlivost.

Jeho pojetí cyklistiky stojí na kombinaci cestování, dobrodružství a dlouhodobého pohybu v sedle. Za největší specifikum extrémních závodů považuje především vysoké převýšení, dlouhé hodiny jízdy, omezený spánek a nutnost samostatně řešit jídlo, vybavení, počasí i technické problémy.

Martin Novák v triatlonu

Poděbrady - Dalším vavřínem se připomněl triatlonista TC Vajgar J. Hradec Martin Novák. Třiadvacetiletý vysokoškolák, jenž se již může letos pyšnit titulem mistra republiky v aquatlonu, se totiž v proslulém lázeňském městě Poděbrady stal akademickým českým šampionem. V Poděbradech byla úvodním závodem zahájena čtyřdílná série TriTour 2012, přičemž se zároveň jednalo o tuzemský akademický šampionát.

Martin Novák závod označil za zvláštní, protože z něho pobral rozporuplné dojmy. „Jsem samozřejmě rád, že jsem získal titul akademického mistra republiky, ale z několika věcí jsem naopak zklamaný," hovoří tak trochu s rozpaky.

Přímo nadšený byl po 700 metrech plavecké části, kdy z devatenáctistupňové vody Poděbradského jezera vylézal na páté pozici, avšak na vedoucího Petra Šlajse ztrácel pouhých 6,2 vteřiny. „Zaplaval jsem nejlépe za dobu, co se věnuji triatlonu. Měl jsem tím pádem výbornou výchozí pozici, jenže pak se to začalo kazit," předeslal Novák, přičemž myslel na události v třicetikilometrové cyklistické části.

Vše začalo hned při výjezdu z depa, kdy na cestě zůstala ležet Novákova spadlá tretra, pro niž se musel borec TC Vajgar vracet. Smůla pokračovala o pár kilometrů dál, neboť přísný rozhodčí viděl Novákovu jízdu v háku, za což mu udělil penalizaci. „Vůbec netuším, že bych udělal něco špatně, jel jsem stejně jako všichni ostatní," nechápal rozhodnutí sudího.

I kvůli této lapálii klesl na rovinatém okruhu, který měl otočku u známého motorestu v Kersku, jindřichohradecký závodník až na 14. místo. V závěrečném sedmikilometrovém běhu dělal Novák cokoliv možné, aby si pozici vylepšil. „Do běhu jsem dal všechno, předběhl jsem jedenáct lidí, ale na víc už jsem neměl," podotkl v cíli příliš skromně.

Přitom k smutnění nebyl důvod, vždyť v jednadvacátém ročníku Zepter International Triathlonu skončil třetí a hlavně stačil předběhnout všechny akademiky, čímž si zajistil český titul a tím zároveň nominaci na akademické mistrovství světa, které se uskuteční v závěru června na Tchaj-wanu.

Výsledky akademického mistrovství České republiky

Absolutní pořadí Zepter International Triathlonu

Výsledky a sportovní zkušenosti

V letošním roce jsme se s trenérem zaměřili na sbírání bodů z Evropských pohárů a nabírání potřebných zkušeností na mezinárodním poli. 6. místo je pro mě milým překvapením. V tak silné konkurenci to není až tak špatný výsledek, i když zbytek sezóny nebyl vůbec podle mých představ.

Po pravdě jsem letos od sebe čekal ohodně víc. Začátek sezóny se vyvíjel velice slibně, měl jsem zdravotní problémy, které mi hodně narušily přípravu, ale i přes to jsem zajel jeden z nejlepších závodů, kdy jsem skončil 3. na MČR v Brně. V Katachstánu jsem zajel kvalitně oba závody a vyjel si.

Za týden jsme udělali s Honzou Řehulou velký kus práce v plavání, ale i tak to nestačilo. Vydržel jsem pouze 2 ze 3 okruhů, pak jsem začal silně odpadávat a vylézal jsem na chvostu startovního pole.

Po roce jsem se viděl se svým trenerém Honzou Řehulou, který mě pozval na krátké soustředění na Špičák, kde jsme byli od úterka do pátka. Pak jsme se přesunuli na Lipno, kde jsem měl předzávodní soustředění s E-on Triathlon Teamem.

Od soboty do středy jsme odjeli na Šumavu s Eon Triatlon Teamem. V pondělí se k nám připojil Ivan Rybařík, kdy nám poskytl velmi zajímavou přednášku o zdravé výživě včetně ochutnávek a posléze nám ukázal, jak se jezdí na biku. Tréninová jednotka se každý den pohybovala okolo 4-5h, kdy jsem střídali.

Po vleklých zdravotních potížích jsem konečně mohl začít plnohodnotně trénovat. Moc jsme se s tím nemazali, po dvou dnech lehkého tréninku jsem odjel na plavecké soustředění SCM do Plzně, kde jsme naplavali za 5 dní cca 65km.

Včera při tréninku vlastní chybou jsem přelétl přes řídítka a šel rovnou na rameno. Dneska když jsem si nemohl ani obléknout tričko, tak jsem s donucením šel zase pozdravit mamku do nemocnice. Zlomené to není, ale velmi pohmožděné. Nejméně 3 týdny ruka v závěsu, snad za 10 dní už to půjde :).

Bikepacking a závod na 2020 mil

Dalším ze zkušených účastníků, kteří se chystají na speciální trasu 2020 mil je Martin Novák. I on má za sebou hned několik účastí na Mílích a zároveň už si vyzkoušel i pár obdobných závodů v zahraničí, takže může srovnávat.

Míle, ikdyž se to možná nezdá, jsou velmi náročné. Náročnost není ani tak v délce, 1000 mil je běžná délka bikepacking závodů, ale v najeté nadmořské výšce. Najet něco kolem 38 tis vyškových metrů za 14 dnů je opravdu dost. Je to jako si dát za 10 dní skoro 5 x Everest :-).

Na trati nejsou hluché místa, snad přejezd Moravou se dá považovat za odpočinek, ale jen úsek od Malá Moravka - Bystřice pod Hostýnem. Jinak je to pořád nahoru dolů. Toto vnímám jako velkou specifičnost tohoto závodu.

Jako výhodu vidím to, že celý závod je v nízké nadmořské výšce, "relativně" stabilní středoevropské letní počasí a možnost kontaktu s civilizací.

Cíle a přístup k dlouhému závodu

Je to jako na každém závodě. Před startem ty řeči jako: "cíl je dojet. , užít si to. , nezranit se. ". Ale jakmile se člověk postaví na startovní čáru, adrenalin prostoupí tělo, všechny tyto pionýrské sliby zmizí a nastupuje závodní tempo.

Člověk se nechá strhnout tou smečkou vlčáků a jede. Naštěstí se to po prvních 100 km uklidní a každý už jede za sebe. Já se snažím vždy vnímat závod jako cestu, jako dobrodružství a zároveň i jako možnost si to sportovně užít.

Takže jaké mám cíle? Dojet 2020 mil a umístit se. Už se moc těším!

Určitě jdu na 2020. Takto to mám nastavené. Minulý rok jsem vedl s kamarády rozhovor na téma, jak se někdo na CP2 rozhoduje, jestli pojede dál. Já bych takto jet nemohl, nikdy jsem ani takto neuvažoval.

Jsem nastavený od prvního kilometru a vše k tomu přizpůsobuji. Jinak bych to ani jet nemohl. Mimo jiné toto je další specifikum Mílí, že si člověk může trasu "zkrátit" a přesto je vítěz. To na jiných závodech nevídám.

Tréninková příprava

Určitě. Je to nutnost, pokud si to člověk chce užít a ne jen přežít. Hodně lidí to jde jen zkusit, dokázat si, že na to mají. Pokud je to ale chytne, chtějí se posouvat dál. A k tomu je nutná příprava.

První, co dělám, je cyklistický trénink. Jezdím vždy, když mohu. Snažím se najezdit km. Hodně času trávím na silničním kole, nebo gravelu. Postupně přidávám intervaly a intenzitu.

Jezdím třeba jeden kopec skoro v každém tréninku a na něm se snažím mít vždy lepší čas než minule. Využívám i moderní technické věci jako power meter, Garmin segment.

V zimě přidávám běžky a plavání (letos bohužel ne - Covid). Na jaro se snažím zařadit nějaké dlouhé ultramaratonské závody, kde si chci sám sebe otestovat a chci tělu udělat první šok, dostat ho pod tlak.

Řeším samozřejmě i výbavu, co povezu, kolik to váží, jaké kolo vzít ( HT, full, gravel ). A poslední dobou se už i dívám do mapy :)), podívám se na itinerář.

Ten jsem vždy ostatním záviděl, jak mají trasu závodu napsanou na papíru a přilepenou na rámové trubce. Na to jsem byl vždy lenivý. Prostě jsem do závodu šel a jel na pocit. Ne vždy to ale bylo dobré.

Taktika, tempo a regenerace

Vyhrát Míle většinou znamená moc nespat, držet tempo, ale nebývá čas na odpočinek. Vydrží tělo takový zápřah i víc než dva týdny v kuse?

Myslím, že důležité je znát své tělo, vědět, co vydrží. Pravidlo jedna jsou ztrátové časy, ty se dohnat nedají (rada Honzy a má čistou pravdu). Počítá se jen čas, kdy se pohybuješ a to ještě dopředu.

Pravidlo dvě - odpočinek regenerace. Mně stačí čtyři hodiny spánku na tak dlouhou vzdálenost. Takže optimální plán je 20 hod jízdy a 4 pauza. A tomu se vše přizpůsobuje od nákupu jídla , až po balení spacáku.

V praxi se mi to ale moc nedaří. Toto je třeba bod, ve kterém určitě mám ještě hodně co zlepšovat. Ti nejlepší jsou schopni na těchto závodech být v sedle první dny 23 hod 45 min!! 3 dny v kuse.

Někdo zase jezdí 2 dny nonstop a pak má spánek. Každý jezdí, jak mu to sedí. Mně jízda bez spánku nesedí, mám pak halucinace, nevnímám trasu a okolí, jsem pomalý a celkový efekt je slabý.

Odhad času a práce se ztrátou

Určitě. Vím kolik jsem schopen na takovou vzdálenost ujet a kolik potřebuji regenerace. Také vím, jaké je průměrné tempo na těchto závodech 12-13 km/hod. Takže spočítat se to určitě dá.

Ale nějak jsem to nikdy nedělal, mám svou dávku km, kterou chci ujet za den. A také pořadí.

Jednou se mi stalo na závodech, že jsem hned první den měl krizi, zdravotní problémy. Musel jsem zůstat stát, propadl jsem se někde na 100. místo.

Po pár hodinách jsem byl fit. Sedl jsem na kolo a jel tak dlouho, dokud jsem nebyl kolem 30. místa. Pak jsem teprve zastavil a dál si spánek. Musel jsem dohnat ztrátu, veškeré plány šly stranou. Cíl byl docvaknout se.

Fyzická zátěž a zdravotní obtíže

O tělo se nebojím. Cítím se dobře. Znám ty bolesti, které přijdou - první den pravé koleno, druhý den levé, ale pravé už nebolí a tak se postupně ozve celé tělo.

I pověstný zadek (postrach všech). Po pár dnech přejde. Zadek je samostatná kapitola. Milión rad, milión mastiček a nevím čeho ještě.

Mně pomohla tato rada - hygiena 2x denně a co druhý den čisté bib shorts.

Technické problémy a bezpečnost

A technika? To je bohužel věc, které se obávám. Jsou věci, které člověk vyřeší sám, ale jsou bohužel technické závady, které tě mohou zastavit. Je to prostě sport.

Přivítal bych, pokud v polovině závodu (Nová Sedlica), bude možnost technické podpory. Že si budeme moci do tohoto místa poslat vybavení, které si budeme moci sami na kole vyměnit (pláště, kazety, řetězy, brzdové destičky, lanka, dráty. ).

Výběr vybavení a rozložení nákladu

Jsem už starý vlčák, nejezdím na risk. Chci dojet, chci si to užít. Vím co potřebuji a co ne. Nepotřebuji mít ráno kávu, takže vařič neberu :)).

Vím, ale že potřebuji, aby mi nebyla zima, takže oblečení beru, bude i péřovka, znám se. Jídlo vozím na 2 dny (dvě dunajské klobásy). Pár náhradních dílů.

Spacák do 0 st., žďárák, mini karimatku a to je vše. Taky řeším, kde budu mít věci uložené, tak aby mi nepřekážely, ale byly po ruce.

Minimum na řídítka, minimum pod sedlo, na záda nic. Snažit se vše dát do rámu - rámová brašna. I tak mi to udělá pár kilo navíc.

Váhu řešíme všichni. Jednou jsem na startu viděl dvojici, která měla na rámové trubce přilepenou duši a v zadní kapse dresu větrovku a banán.

Nedalo mi to a zeptal jsem se: "nechybí vám něco, nezapomněli jste si něco? Kluci, víte kde jste a kam jedete? Toto není výlet na Kokořín!"

Věděl jsem, hned na startu, že ikdyž to byli určitě dobří bikeři (jejich lýtkové svaly mi to našeptávaly), tak do cíle nedojedou! Nedojeli. Zastavila je příroda, počasí.

Samota, cestování a dobrodružství

Miluji to!!! Našel jsem v tomto specifickém sportu kombinaci toho, co jsem měl vždy rád. Cestování (projel jsem s pár kamarády něco kolem 90 zemí světa) a jízdu na kole.

Svoboda a dobrodružství! To je to, co obě věci spojuje. Ta lehkost bytí. Vždy si přeji, aby mi to vydrželo pokud možno navždy.

Ten pocit ta euforie. Chápu, že lidé, kteří se dívají na film 1000 mil, a vidí v cíli ty pokřivené obličeje, si myslí úplně něco jiného.

Ale kdyby viděli hlouběji za ten obličej, viděli by něco, co se popsat nedá, co musí člověk prožít. Proto rozumím i takovým borcům, kteří dojedou závod a rozbrečí se.

Ne bolestí, ani ne štěstím, ale smutkem, že už to skončilo.

Vývoj cyklistického zázemí

Popudem pro založení firmy byla Martinova chuť živit se tím, k čemu měl vztah a mohl tak zrealizovat spousty svých nápadů. Například jak dělat věci jinak a lépe, což mu jeho předchozí zaměstnání neumožňovalo.

Ačkoliv to Paťák (Martinova přezdívka mezi cyklisty) nerad přiznává, byla tím pravým důvodem pro založení firmy skutečnost, že se mu nepodařilo najít v garáži jeho kolo bezpečně ukryté pod silnou vrstvou prachu.

Garáž musela chtě nechtě podstoupit generální úklid, přičemž se ukázalo, že by v ní mohl vzniknout útulný obchůdek. A tak Paťák zatáhl své pomalu rostoucí bříško, prodal auto (a jednu ledvinu, za auto moc nedostal :D), políbil plačící ženu a zamířil do Českých Budějovic do velkoskladu cyklistických potřeb.

Z cesty se vrátil s úsměvem a s několika krabicemi. Z jejich obsahu, po pár neúspěšných pokusech, postavil tříkolku a nakonec i kola. Ta pak společně s pultem a se vzlykající ženou nastěhoval do garáže.

Prosperující podnik byl téměř na světě. Stačilo už jen s nějakou tou lahví Becherovky a s talířem chlebíčků okouzlit kolaudační komisi, na dveře pověsit cedulku otevřeno, povytáhnout výš ke krku šusťáky, rozšířit úsměv a přivítat prvního zákazníka :).

Servis a technické poradenství

Firmě, nesoucí název Bike Sport Paťák (BSP), se začalo dařit. Její jméno nebylo založeno na promyšleném systému slev (metoda zvaná Já Vám dám slevu, jen si proboha něco kupte :)), ale především na kvalitním servisu a pečlivě vybíraném sortimentu, který nabízí.

Počet stálých zákazníků BSP dále utěšeně rostl i navzdory velkým frontám, které se uvnitř malého obchůdku, a nakonec i před ním tvořily. Nutno dodat, že velkou zásluhu na nich měl sám majitel.

Lehce se Vám tak mohlo stát, že jste přišli s jasnou vizí koupě duše do skládačky pořízenou do 20 sekund. Martin Vás však nejdříve 10 minut zpovídal, aby zjistil, jestli by pro Vás nebyl vhodnější model "Fly weight" nebo naopak sjezdový speciál "Heavy duty" s dvojitou stěnou.

Když jste se nakonec šťastný chystal odejít v náruči s celým novým kolem, pozdržela vydávání paragonu ještě nějaká historka z "Vietnamu" s poučným koncem - tedy například vyprávění o trojitém defektu z Českého poháru MTB v Berouně završené radou, že Tufo u horského kola defektu opravdu nezabrání.

Nakonec se však Martin v průběhu let poněkud vypovídal, a tak nejsou fronty v současné době nijak velkým rizikem a ve většině případů za ně může velké množství zákazníků a nikoliv historky, které by se normálně vyprávěly se sklenkou brandy u praskajícího krbu.

Rozšíření obchodu

Nákup dárečků pro Vás i Vašeho oře můžete od roku 2003 podniknout v novém obchodě. Při povodních v roce 2002 totiž na krátkou dobu squatovali v obchodě kapři - voda zaplnila obchod doslova až ke stropu.

Následovala sice ještě rekonstrukce obchodu, ale začala se postupně rodit myšlenka na větší a hezčí prostory, která se nakonec stala o rok později skutečností a první zákazníky přivítala zrekonstruovaná bývalá cukrárna, která Vám nabídne dvojitou porci "luxusních" kol a doplňků.

Ať už si holíte nohy a drtíte to mezi kamiony po E55, nebo si nedovedete představit neděli bez 60 kiláčků v bahně a v lese, nebo se v kruhu svíček pravidelně modlíte u obrázku Cedrica či jiného z DH bohů za nejlepší čas z Božáku dolů, ev. je pro Vás vrcholem blaha double backflip s jedním prstem v obou nosních dírkách.

Nebo prostě občas rádi popadnete svoji nebo i cizí ženu a jedete se podívat někam do přírody a aktivně si odpočinout.

Závodní a tréninkový přístup

Martin Novák spojuje cyklistiku s rozmanitými formami vytrvalostního sportu. Vedle silničního kola a gravelu využívá také běžky, plavání, terénní trénink a dlouhé ultramaratonské závody.

Jeho příprava zahrnuje postupné zvyšování objemu, intervaly, sledování výkonu, opakované výjezdy do kopců, práci s mapou a promyšlené rozložení vybavení. U závodů trvajících mnoho dnů přitom považuje za rozhodující nejen rychlost, ale také schopnost regenerovat a pokračovat bez zbytečného rizika.

V jeho pojetí není dlouhý závod pouze soutěží o pořadí. Je také cestou, dobrodružstvím a způsobem, jak spojit svobodu pohybu s poznáváním krajiny.

tags: #martin #novak #cyklistika