Procházíte se za horkého červencového podvečera lesním lemem nebo podél rozkvetlých luk. Náhle se z podrostu ozve ostrý, chraplavý zvuk, který připomíná spíše štěkání menšího psa než projev divoké zvěře. Zastavte se a rozhlédněte se. Možná uvidíte srnce vyhánějícího soka, který přerušil jeho svatební tanec kolem říjné srny, ze svého teritoria.
Srna v této době vylučuje hlen, který obsahuje látky, které srnec vycítí a jde po její stopě. doslova „zaslepený“ hormony. srnu, která je právě v říji. krátký. několika hodin. V tomto období vydává pisklavé zvuky. to tedy závod s časem. Krom pískání srn, můžeme v tomto období také slyšet častější a agresivnější štěkání srnců. komunikačním nástrojem. To není žádné překvapení. Není to čistě řijný projev, srnci bekají i jindy během roku. Je to varovný, distanční a teritoriální projev, který ale v průběhu říje výrazně zesiluje.
Jednou z fascinujících forem srnčí říje je tzv. svatební kolečko. Během říje srna často prověřuje kondici srnce tím, že před ním aktivně prchá a kličkuje. Srnec ji následuje, a protože oba často běhají v opakujících se trasách, vznikají v porostu vyšlapané kruhy. mladé stromky a keře. to proběhlo již na jaře. teritoria. u kořenů parůžků, mají srnci speciální pachové žlázy. moje“. podobě latentní březosti. okamžitému vývoji plodu. stádiu až do konceprosince nebo začátku ledna. náročným vývojem mláďat. Podle některých zdrojů dochází pozdě na podzim u srnce obecného ještě k takzvané druhotné - náhradní říji, kdy se páří neoplozené samice s mladými srnci, kteří nebyli úspěšní v obvyklém čase. Zárodek se poté vyvíjí normálně. Srnčí říje má i svou stinnou stránku.
Srnce obecný (Capreolus capreolus) je nejrozšířenější spárkatou zvěří v Evropě z čeledi jelenovití. Najdeme ho jak v nížinách, tak v horách. Na jihu i na severu. Zároveň se jedná o nejmenšího zástupce jelenovitých v Evropě. Hmotností se pohybuje od 15 do 30 kg. V kohoutku měří okolo 75 cm. Oproti daňku nebo jelenci má nevýraznou kelku (ocas), který je zakrnělý a délka odpovídá zhruba 2 cm. Zbarvení srnce je rozdílné v létě a v zimě. Hlavní morfologický znak mezi srnou a srncem jsou parůžky, které nosí srnec. Parůžky srnce nejsou nikterak výrazné. Dorůstají u silně založených jedinců do výšky okolo 25 cm. Pro srnce je typický šesterák. Již silně založení jedinci mají šesteráka v prvním roce života (ročci). Největší a nejsilnější trofej bývá okolo 5 roku srnce. Od tohoto věku jde hmota paroží spíše dolů. Paroží srnců patří k jednomu z nejvíce variabilních paroží u jelenovitých. Dokáže překvapit různými tvary, ať již danými geneticky, různým poškozením či spontánním růstem. Běžně se vyskytující tvary paroží jsou bulkař (ročci), špičák, vidlák, šesterák (pravý), osmerák.
Srnec obecný není náročný na podmínky prostředí. Nachází se jak v lesních komplexích, tak žije i ve zcela polních honitbách, nebo v příměstských aglomeracích. Srnec obecný je klidné zvíře, které lze spatřit i za denního světla na polích či různých loukách, když se pase. Po zimě, když se rozpadají tlupy srnčí zvěře, si srnci začnou hájit svá teritoria. To se projevuje většinou na začátku vegetačního období během konce dubna a v průběhu května. Srnci během vegetačního období žijí samotářsky. Žijí si ve svém remízku ve stejném místě ve správný čas každý den vychází na pastvu. Paství se v brzkých ranních hodinách, dopoledne, odpoledne, v podvečer i na samou tmu. Srny kladou koncem května a začátkem června srnčata. Obvykle jedno nebo dvě. Není výjimkou, že lze spatřit srnu se třemi srnčaty.
V posledním týdnu července a prvním týdnu srpna vrcholí srnčí říje. Srnec se neprojevuje troubením podobně jako jelen, nebo rocháním jako daněk. Největším znakem probíhající srnčí říje je, když na posekaných strništích srnci prohání v kruzích srny a nedbají přílišné opatrnosti. Říjné srny se projevují slabým pískáním, čímž lákají srnce. Tohoto zvukového projevu lze využít při lovu a srnce díky tomu vábit. Pokud má zájem, přiběhne až k lovci. Také během říje srnci opouštějí svá teritoria a vydávají se i jinam. Srnec obecný se může lovit dle legislativy od 1. května do konce září. V jiných státech se může doba lovu měnit. Srnčí zvěř je možné lovit pouze individuálně na čekané nebo šouláním. Lovci mohou využít pravidelnosti srnců, kdy vychází téměř každý den na stejném místě ve stejný čas a přizpůsobit tak způsob lovu. Ať již jde o nově zbudované lovecké zařízení, nebo úkryt. V zahraničí lze lovit srnce obecného i loveckým lukem, což může být velmi zajímavý lov, nicméně tento lov musí aplikovat takový lovci, kteří opravdu umějí s lukem střílet. Pro ověření jejich dovedností musí složit velmi složité zkoušky, které je opravňují tímto způsobem lovit. Zvěř je pak lovena na vzdálenost okolo 30 metrů s šípem, který má ostré kovové hroty a je určený k lovu. Rozdíl mezi zásahem střelou a šípem je, že při zásahu střelou dojde navíc ještě k poškození okolních tkání způsobené velmi intenzivním předáním energie střely. Během srnčí říje určitě stojí za vyzkoušení způsob lovu pomocí vábení.
Vábničkou se v několika krátkých intervalech lovec snaží písknout a napodobit zvuk říjné srny. Šikovní a zkušení lovci toto zvládnou na trávu bez pomoci vábničky tak, že se vloží tenký list trávy mezi palce a jemně se foukne. Srnec se loví kulovnicí v běžných rážích pro většinu spárkaté zvěře jako je 7 x 57; 7 x 64; 30 06; . 270 win .308 win; 8 x 57. Srnčí zvěř je poměrně malé zvíře, proto lze využít i menší ráže řady 6,5 mm nebo .243 win. Obojí má výborné balistické vlastnosti na dálku a dostatečnou dopadovou energii pro srnčí zvěř. Pokud se lovec rozhodne vábit, bude potřebovat vábničku, tzv. třešňovku, což je tradiční dřevěná vábnička na srnce s možným štelováním výšky zvuku. U lovu srnce jsou hlavní trofejí parůžky, které mají typický tvar šesteráka, ale jak bylo zmíněno v úvodu- srnec má nejvíce možných variabilit a tvarů paroží. Pro některé lovce mohou být trofejí i kelce, což jsou ojediněle vyrostlé horní špičáky. Další trofejí může být lovce bezoárová koule, která se opět vyskytuje ojediněle. Jedná se o mineralizovaný útvar, který se může nacházet výjimečně u srnčí zvěře v bachoru. V podstatě se jedná o nestravitelné zbytky potravy, které jsou obalovány minerály (např. Maso ze srnce je tmavé červené barvy, které má krásné jemné, kořené aroma. Maso je samo o sobě aromatické i na chuť. Kýty, plece a hřbet jsou nejvíce ceněnou partií zvěřiny. Maso lze opékat v celých částech, nebo na plátky.
Srnec je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Žije na celém našem území. Nejvíce se však vyskytuje v pahorkatinových lesích s přilehlou zemědělskou půdou. Srnec je nejmenším představitelem jelenovitých. Dosahuje délky 90 až 140 cm a výšky asi 85 cm. Hmotnost vyvrženého mláděte bývá 13 až 25 kg. Srnci jsou těžší než srny. Letní zbarvení srnčí zvěře je žluto až rezavě červené s málo výrazným nažloutlým zrcadlem. Na jaře se tato zvěř pomalu přebarvuje, bývá to v květnu až červnu. Mladému srnčekovi se začínají už ve 4 měsících tvořit pučnice, na kterých v říjnu až listopadu vyrůstají první parůžky podobné dvoucentimetrovým tenkým hůlkám, které hned i vytlouká. Shazuje je již v únoru a březnu. Hned po shození prvního paroží začíná růst paroží normální. Toto paroží je během vývoje obalené kožovitým obalem - lýkem. To srnec vytlouká až v červnu. Při vytloukání si srnec čistí parůžky od odumřelého lýka otíráním o větve mladých stromků a keřů. Po vytlučení jsou parůžky světle žluté a poměrně rychle mění barvu nahnědo. Parůžky srnci shazují od října až do prosince. Další paroží, v pořadí třetí, nasazují dvouletí srnci a také je v tom věku vytloukají. Většinou totiž dochází k vytloukání tohoto paroží v první polovině května. Středně staří srnci, tj. asi 3letí až 4letí, shazují paroží v druhé polovině října, někdy i na začátku listopadu, a vytloukají je většinou v druhé polovině dubna. Srnci staří asi 5 až 6 let, shazují paroží většinou v první polovině října, někdy i ke konci tohoto měsíce. Vytloukají většinou v první polovině dubna. Nejstarší srnci, tj. Růst srnčích parůžků je vyvoláván a řízen, právě tak jako růst jeleních parohů, hormonálními látkami produkovanými žlázami s vnitřní sekrecí. Růstové podněty vyprovokovává hormon somatotropin, který vzniká v předním laloku podvěsku mozkového (v hypofýze). Působí společně s pohlavním hormonem testosteronem, vytvářeným v tkáni pohlavních žláz srnců. Pohlavní hormon se uplatňuje jednak jako brzdící složka, která vyvažuje působení somatotropinu, jednak jako složka, která ovlivňuje vlastní proces růstu. Vykastrují-li se srnčata samčího pohlaví, paroží jim nevyroste. Vzájemné působení obou hormonů je stejné jako u jelenů, jenže probíhá v jiné době. Závisí to na době říje a na pohlavním cyklu obou druhů zvěře.
Hormonální řízení růstu paroží zahrnuje komplexní procesy: Velká převaha v působení růstového hormonu v době od shození srnčích parůžků až do vyvrcholení jejich růstu je pak vystřídána převahou v působení brzdícího, pohlavního hormonu, jehož vlivem dochází k zastavení růstu, k ukončení zpevnění a k vytlučení parůžků. Vliv a účinek brzdícího hormonu je v časové relaci s pohlavním cyklem jedince, která začíná zhruba od dubna, vrcholí v červenci a končí zhruba v říjnu. S ukončením pohlavní aktivity dochází ke shození parůžků a opět se uplatňuje vliv růstového hormonu. Tuto teorii o hormonálním řízení vývoje, růstu a shazování paroží potvrzuje výskyt tzv. parukářů. Jsou to poranění srnci nebo srnci s uměle přerušenou činností pohlavních žláz. Nasazují paroží, které je vytrvale v růstovém studiu, které není zpevňováno zavápňováním a které není shazováno. Dojde-li k porušení činnosti pohlavních žláz v době, kdy má srnec nasazené a vytlučené paroží, dochází rychle k jeho shození a k následnému vytvoření parukovitého paroží. Po shození parůžku dochází v krátké době k růstu nového parůžku.
Růstové období parůžků je doprovázeno tvorbou lýčí, které paroh obaluje a zajišťuje nutriční výživu. Lýčí chrání rostoucí paroh a hlavně rozvětvený systém tepen, které dodávají látky potřebné k růstu. Paroh postupně tvrdne, parůžky získávají tvar a vrstvy se spojují do finálního vzhledu. Shozený parůžek zůstává s vypouklou pečetí; původní výška pučnic se s věkem snižuje, která zvyšuje tloušťku pučnic. První rok nasazuje srnec obvykle druhé paroží, a tak dále. Druhé paroží začíná růst v různých obdobích a bývá často menší než třetí či čtvrté roční paroží.
Srnčí zvěř je naším přírodním bohatstvím i součástí hospodářského chovu. Žije v lesích a na polích, komunikuje prostřednictvím pachových žláz a zvukových projevů během říje. Srnčí říje probíhá v teplých červencových a srpnových dnech. Srna je březí asi 40 týdnů. Z toho několik týdnů probíhá takzvaná utajená březost. V květnu až červnu vrhá jedno až tři srnčata. Rodí se s otevřenýma očima; Kojení končí po několika týdnech a mláďata se postupně osamostatní po roce života. Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat a v zimě, kdy hraje klíčovou roli dokrmování ze strany myslivců i návštěvníků lesa.