Zpráva ze dne úterý 26. Na trase Posázavského Pacifiku je to největší nádraží počtem kolejí, zaměstnanců, ale donedávna také denně množstvím cestujících. Do poloviny devadesátých let minulého století to byli hlavně zaměstnanci závodu Jawa, kteří šířili slávu československých motocyklů v Evropě i Asii. Málokdo však už dnes pamatuje, že se tady před šedesáty lety vyráběla osobní auta Jawa Minor. Doslova zbytku METAZu se slévárnou ustoupil prostor nákupnímu řetězci.
Počátky a dědictví Týnce nad Sázavou
Dominantou města jsou zbytky starého přemyslovského hradu zřejmě z přelomu 12. a 13. století, i když k jeho věží přiléhá rotunda, která vznikla zřejmě o pár století dřív. Zajímavou minulost dokládají archeologické nálezy objevené v nádvoří. Samotný Týnec nebo také Týnice vstoupil do historie výroby užitkové kameniny a porcelánu zásluhou hraběte z Vrtby a Lobkoviců v období let 1793-1866. Zřejmě manufakturní výroba zanechala jednak nepřehlédnutelnou budovu nad mostem přes Sázavu, jednak sbírku výrobků s charakteristickými motivy v zelené barvě.
Samotný Týnec je východiskem dvou významných cest minulosti, a to tzv. Horácké a Plavecké. Ta druhá byla spojována s chůzí vorařů nejkratším směrem na Pecerady a Svárov do Čerčan. Novověká historie (ta stará první písemnou zprávou se začala psát rokem 1318), vznikla příchodem Ing. Fr. Janečka v roce 1925. Janeček + Wanderer = JAWA a Kolotoč. Od r. 1925 více jak na půl století ovládl motocyklový trh a vystřídal týnecký porcelán s motivy v zelené barvě, ale také přádelny bavlny, kdy sem vstoupil Ing. F. Janeček.
Janeček, Jawa a vznik značky
Uskutečňoval myšlenku - vyrábět, zaměstnat a v průmyslovém oboru se možná přiblížit Baťovu Zlínu. Protože se zbrojní výrobou by se už neuplatnil, rozhodl se doslova nahradit koně venkovských dorostenců moderním dopravním prostředkem. Koupil patent na těžký, ale bytelný motocykl, který kvůli těmto vlastnostem získal přezdívku Rumpál. Janečkovi technici mu však vdechli snad poloviční lehkost a pružnost. Od péráku ke kejvačkám vedly však ještě desítky let vývojové práce.
Jawičky s číselným označením kubatury se staly oblíbeným dopravním prostředkem, zajímavou položkou exportu i zdrojem divácké zábavy ve smyslu Brodeckých závodů, terénního klání na poříčské Homolce, ale také tenkrát slavných motocyklových Šestidenních. A po samotném tvůrci zbyla červená barva, preciznost a povědomí skvělého českého výrobku, který je připomínán třeba jízdou motocyklů Jawa, ročník tuším 1976, z oblasti Uralu do Brodců a Týnce v současnosti.
Prototypy a vývoj Lidových automobilů
Ale černým osobním autům Jawa Minor doba nepřála. Ještě nedozrál čas na lidový vůz. Snad jedině slavný herec Fr. A týnecký „Kolotoč“? To je vlastně přezdívka domácích pro Janečkovu vilu. Tu si nechal postavit na levém břehu. Třípatrová a přepychově zařízená s kruhovým půdorysem a s tvrzením, že se otáčí. Podle projektu O. a K. Kohnových také patřičně zařízená třeba takovými „drobnostmi“ , jakými byl desetimetrový bazén na střeše, uvnitř kroucené schodiště a jeho zábradlí z jednoho kusu dřeva, centrální osvětlení a skleněné vypínače. Pravda, nikdy jsem do ní nevstoupil, ale jako brigádník studentských let ve slévárně jsem ji vídal denně zvenku a slýchal vyprvění spoluzaměstnanců.
Spisovatelé, škola. Janečkova vila prožila ledacos, nad čím by starému pánovi vstávaly hrůzou vlasy. Samotný objekt se však stal také zájmem filmařů. Svědčí o tom třeba Báječná léta pod psa nebo Tiché zlo Vánoc. A známí spisovatelé? Kvůli Márince, která ve své době bydlela v Brodcích, sem chodil pěšky K. H. Mácha. Už jen zřídkakdy se připomínají jeho obrázky nebo verše ze Znělek zasázavských. Dvojici pozdějších autorů - K. Nového a Vl. Vančuryu - sem zavedlo přátelství ze společných studií na benešovském gymnáziu, ale také cesty se psím spřežením za účelem dovozu chleba z Racku do Brodců. Historický román sem umístil Vl. Neff s názvem Srpnovští páni.
Historický kontext doplňuje i popis současného života v regionu. Zločin na Zlonicích hradě L. P. samozřejmě Týnec má své současné umělce, ať už se jedná o malíře nebo tvůrce poezie i prózy, hudební pěvce v ND, které přibližuje nejen regionální tisk či knižní tvorba. Většina z nich měla spojitost se školou, kde se jim možná tvořily základy budoucího umění. Také mám vzpomínky na podnětné prostředí, i když pouze na školní rok 1954-55. To tady ještě působil matematik a malíř F. Bučina. Jeho obrázky jsou dodnes ozdobou muzea a řady domácností. Dobře skrytou postavou konce 2. světové se stal odborný učitel technických oborů J. Reitinger. Ten působil v důstojnickém odboji a do města vstoupil vlastně jako osvoboditel v uniformě, ale také se státní vlajkou. Rád jsem poslouchal dějepisce J. Šafratu.
Posázavský Pacifik, vodáctví a Homolka
Mají svou nepřehlédnutelnou budovu v blízkosti mostu a hradu. Ač jsem pouhým obdivovatelem tohoto vodního sportu, zdá se, že mají všechno pohromadě. Vždyť v názvu mají výraz půjčovna i ubytovna. K plavebním prostředkům patří otevřená, polootevřená i uzavřená kánoe, a to pro dvě osoby, dále jednomístný kajak s pádlem, pramice a matylda, což je vlastně nafukovací vor. Asi nejznámějším vodáckým termínem je propust čili šlajsna, kterou lze překonat korunu jezu. Voda pod ním se také nazývá sifon, zatímco stojaté říkají volej. Základ dalších názvů tvoří překážky, jako třeba kámen, válec, vracák.
Po vybudování mostu se nacházel přívoz k přepravě osob i vozů. Z obou stran zajišťoval Posázavský Pacifik dopravu většiny diváků na motokrosové a později také autokrosové závody na kdysi slavný kopec s názvem Homolka. Do jeho neslavné historie vstoupil drážní úsek s křížením svárovské cesty dne 28. září 1970, a to čtyřmi mrtvými a milionovou škodou na motorovém voze M 262 a vršovické lokomotivě T 478. Soudní dohra kvalifikovala důsledek jako špatnou komunikaci mezi přednosty obou nádraží.
Krátká, ale významná historie moderního Týnce
Krátká současnost města Týnce. K tradici patří už po několik let začátkem srpna slavnosti označované Týnecký střep. Konají se nejen v blízkosti budovy MěÚ, v areálu hradu a všude jinde. Přijedou šermíři, objeví se tanečníci, zpěváci, probíhají koncerty, hrají dechovky. Na trzích lze kupovat, nezapomíná se na občerstvení a zábavu. Letos kromě jiných akcí už proběhlo Řezbářské sympózium, tentokráte motivované vznikem sochy k rybníku v Maršovicích. Cestu sem zná Klub historických vozidel, ale také vyfešákované jawičky ze vzdálenosti i několik tisíc kilometrů za Uralem.
Protichůdné momenty: Porcelán vs. válka, Minor II a Lidová
Prototyp automobilu Jawa Minor II z období 2. sv. války. Kromě vývoje motocyklů, o kterých byla řeč v předešlé kapitole, probíhal vývoj na nových automobilech. Vedoucí prací na Minoru II byl Dipl. Ing. Rudolf Vykoukal, dřívější vedoucí servisu Jawa a nyní opravny pro německé vojenské motocykly a automobily. Vůz vycházel z osvědčeného Minora, proto byl použit původní agregát, který se otočil 0 180°, takže teď byl motor před přední nápravou a dostal čtyřstupňovou převodovku. Karosérii navrhl opět Zdeněk Kewal - měl velmi šťastnou ruku. V základním provedení byl Minor II uzavřený dvoudveřový čtyřmístný automobil s aerodynamickou karosérií. U vozu se vyskytovaly detaily jako dvoudveřový a čtyřmístný interiér, pohánění přední nápravou a specifické rozvržení motoru.
V průběhu války vzniklo několik prototypů, z nichž některé zůstaly jen na papíře či v továrních plánech. Po válce vznikl poloviční Minor II, z něhož vyšel koncept lidového vozu, jenž měl mít nízkou spotřebu a jednoduchou konstrukci. Zmíněný koncept byl důležitý pro další myšlení československého motorismu, i když realizace v plném rozsahu zůstala nerealizována. Z dokumentace vyplývá, že dvoustupňový motor s různými variantami a transaxle řešením byl jedním z hlavních témat poválečného vývoje.
Vliv a dědictví Jawy v regionu
Vůz s ohledem na historické souvislosti zůstal ukázkou ambic lokálního průmyslu. Dnes připomíná období, kdy Týnec nad Sázavou a jeho okolí hrály významnou roli v československém motorismu. Pro projektanty a techniky z Jawy byl region stálou inspirací, a to i díky propojení s místní slévárnou a dalšími průmyslovými objekty. Dnešní pamětníci z řad bývalých zaměstnanců vzpomínají na odhodlání a inovace, které se v Jawě rodily za náročných podmínek války a po ní.
Propojení osoby Františka Janečka s vývojem Jawy
Pracoval na tom, aby Jawa zůstala symbolem československé automobilové a motocyklové tradice. Nakonec se potvrdilo, že zakladatelé československých motocyklů dokázali skloubit technické inovace s pragmatickým podnikatelským duchem. Janečekovo odhodlání a jeho vliv na vývoj značky Jawa se odrazil v mnoha projektech, a to i po stránce marketingu a exportu. Dědictví Jawy v Týnci nad Sázavou tak zůstává součástí místní kultury a průmyslové historie.
