Jawa 250 typ 353: barevná provedení, odstíny a jejich rozpoznání

Jawa 250/353 patří mezi nejikoničtější československé motocykly poválečné éry. Jawa 250/353 je československý motocykl nižší střední třídy, který se vyráběl v podniku Jawa v letech 1954-1962.

Lidově se mu říká kývačka (na Moravě) nebo „kejvačka“ (v Čechách) podle charakteristické zadní kyvné vidlice se dvěma tlumiči. U konkrétního stroje však nejde při volbě laku pouze o to, zda se dochoval v typické jawácké červené, protože se objevovala také černošedá, modrošedá, kompletně šedá a další méně obvyklá provedení.

Šlo o první sériovou Jawu s tímto typem zadního odpružení a zároveň o jeden z nejrozšířenějších poválečných motocyklů u nás. Podle encyklopedického hesla na Wikipedii se vyrobilo několik set tisíc kusů a model se významně uplatnil také v exportu.

Proč je správné barevné provedení důležité

U renovace Jawy 250/353 rozhoduje o výsledku nejen kvalita laku, chromu a linek, ale také to, zda zvolené barevné provedení odpovídá konkrétnímu období a výbavě motocyklu. Zachovaný originální lak může být pro určení původního vzhledu cennější než obecná informace o tom, jakou barvu měla většina vyrobených kusů.

Černošedé a modrošedé provedení nejsou automaticky nepůvodní jen proto, že se dnes nejčastěji vybavuje červená Jawa. Taky jsem tu měl modrošedou. Kolega má doma origo šedo-modrou, původní lak a ampermetrem na nádrži!

Černošedé ne nazývaly Ambasador a modrošedé Normandie. Většinou šly na vývoz! Zároveň je nutné rozlišovat skutečně tovární barevnou variantu od pozdějšího přelakování, individuální úpravy nebo odstínu, který vznikl stárnutím původního laku.

Historie modelu Jawa 250/353

Předchůdcem kývačky byl model Jawa 250 Pérák - motocykl s odpružením teleskopy v zadní části, který byl ve své době revoluční, ale na začátku 50. let už začínal zastarávat. V roce 1954 ho nahradil právě typ 353, který přinesl modernější kyvnou vidlici a robustnější podvozek.

Jawa-ČZ 250/353 a 350/354 se poprvé představila zákazníkům na konci roku 53. Již však dříve se objevují různé propagační letáky s vyobrazeními prototypových motocyklů. Na těchto motocyklech jsou patrná mimo jiné zadní světla z péráka.

Výroba běžela plynule až do roku 1962, kdy ji vystřídala Jawa 250/559 „panelka“ s plechovými kryty motoru. Jiný technický přehled uvádí období výroby 01.03.1954-31.12.1963, proto je při posuzování konkrétního kusu důležité vycházet především z výrobního čísla, konstrukčních detailů a dobových dokladů.

Souběžně s 250/353 se vyráběla také sesterská verze 350/354 se silnějším dvouválcem o objemu 350 cm³ - díly i konstrukce byly z velké části sdílené, což renovátorům dodnes usnadňuje život.

Nejčastěji uváděná barevná provedení

Typická podoba Jawy 250/353 je spojována s červenou barvou v kombinaci s chromovanými díly. Klasika Jawácká červená a chrom patří k nejrozšířenějšímu obrazu kývačky, který se objevuje na dochovaných motocyklech, dobových fotografiích i později renovovaných exemplářích.

Vedle červené se však objevovala také černošedá a modrošedá kombinace. Černošedou se dělala v letech 1958-1960. U černošedé varianty přitom rám nebyl šedý, ale černý.

Černošedé provedení Jawa 250/353

Černošedá Jawa 250/353 je jednou z variant, která vyvolává nejvíce pochybností. Důvodem je skutečnost, že červené motocykly jsou mezi dochovanými a renovovanými stroji výrazně viditelnější, takže méně časté barevné kombinace mohou působit jako pozdější úpravy.

Samozžejmě že se dělali černo šedé a také modro šedé! Černošedé ne nazývaly Ambasador a modrošedé Normandie. Černošedá se dělala v letech 1958-1960.

U konkrétního motocyklu je důležité zjistit, zda se pod pozdějšími nánosy laku nachází další barevná vrstva, zda odpovídá rozmístění barev dobovým fotografiím a zda souhlasí konstrukční detaily s uváděným rokem. Černošedou variantu proto nelze posuzovat pouze podle současného odstínu, který mohl být změněn sluncem, stárnutím nebo předchozí renovací.

Na dochovaném motocyklu může být původní černá překryta šedí, červenou základovou barvou nebo novějším lakem. Jeden z popisů dochovaného stroje uvádí: že pod tou šedou vylejzá červená. Takový nález však sám o sobě nemusí znamenat, že motocykl byl původně červený, protože pod vrchní barvou mohla být také suříková základovka používaná v těch letech.

Modrošedé a šedomodré provedení

Modrošedá nebo šedomodrá kývačka je další dobově uváděná varianta. Modrošedou jsem taky měl. Kolega má doma origo šedo-modrou, původní lak a ampermetrem na nádrži!

Modrošedé motocykly se označovaly jako Normandie a podle dochovaných svědectví většinou šly na vývoz. To může vysvětlovat, proč se s nimi domácí renovátor setká méně často než s červenými stroji, přestože nejde automaticky o nepůvodní nebo individuálně vytvořené barevné provedení.

Při identifikaci modrošedé varianty je vhodné sledovat nejen nádrž a blatníky, ale také rám, kryty, schránky a vnitřní plochy dílů. Odstín může být na různých částech odlišný v důsledku rozdílného vystavení světlu, teplu, palivu, oleji a vlhkosti.

Kompletně šedé provedení

Komplet šedivá se prodávala v obchodních domech Neckermann. Tento údaj je důležitý zejména při posuzování motocyklů, které se dochovaly mimo tehdejší Československo nebo se později vrátily ze zahraničí.

Kompletně šedý motocykl proto nelze bez dalšího označit za nepůvodní. Současně však platí, že samotná šedá barva nedokazuje konkrétní exportní specifikaci ani přesný rok výroby. Rozhodující jsou další konstrukční znaky, výrobní čísla, zachované vrstvy laku a případná dobová dokumentace.

Vývojové období a změny vzhledu

Během osmiletého výrobního období prošla kývačka třemi hlavními vývojovými fázemi - typ 353-02, 353-03 a 353-04. Jednotlivé série se liší obdobím výroby, výkonem motoru, detaily brzd, rámu a celkové výbavy.

Pozdější verze získaly například modernější světlomet, upravené sedlo nebo detaily v elektroinstalaci. Právě proto nelze barevné provedení oddělit od celkové identifikace motocyklu: správný odstín musí být posuzován spolu s tvarem světlometu, umístěním spínací skříňky, typem zadních světel, provedením nádrže a dalšími díly.

Každoročně podávali zaměstnanci firmy stovky (300 až 500!!) návrhů na zlepšení jednotlivých technologických kroků, dílů a celků ve výrobě a konstrukci motocyklu. Vlastně každý z dílů je v průběhu téměř deseti let výroby změněn několikrát.

Navíc se změny nezaváděli skokově a od určitého data nebo roku, ale většinou postupně a průběžně jedna za druhou. Proto ani rok výroby sám o sobě nemusí přesně určit všechny detaily výbavy nebo barevného provedení.

Jak souvisí barva s výrobním rokem

Dotaz, zda se určitý ročník lišil barvami od staršího typu, je oprávněný, ale nelze na něj odpovědět pouze jednou univerzální barvou. Například černošedá se uvádí v letech 1958-1960, zatímco modrošedá a šedomodrá se spojuje s méně obvyklými a převážně exportními provedeními.

U pozdějších motocyklů se měnily také další viditelné prvky. Motocykly s pozdější spínací skříňkou na reflektoru mohou mít jiné uspořádání plechařiny, jiné provedení světlometu, odlišné kryty motoru nebo jinak řešené detaily nádrže než rané půlbubnové série.

Motocykl Jawa 250, model 353 z roku 1961, může mít původní patinu, zatímco jiný stroj stejného typu může být kompletně renovovaný do červené, černošedé nebo šedé podoby. Samotný rok tedy neříká, zda je konkrétní lak původní.

Rozdíl mezi původním lakem, patinou a novým nátěrem

Tahle Jawa se nesnaží vypadat jako motorka, která právě opustila výrobní linku. Naopak. Nese na sobě poctivých 65 let svého života a právě v tom je její kouzlo.

Vizuálně byla záměrně zachována v krásné původní patině se vzhledem „stodolového nálezu“. Žádný nový lak, přemíra chromu a renovace, která smaže veškerou historii stroje. Rez, zašlý lak i další stopy času zůstaly tam, kam patří.

Výsledkem je motocykl, který má atmosféru a působí přesně tak, jak má více než šest desetiletí stará Jawa působit. Při posuzování barevného provedení může být taková patina velmi cenná, protože zachovává vrstvy, podle nichž lze původní odstín a pořadí nátěrů lépe určit.

Naopak nově nastříkaný motocykl může působit atraktivněji, ale často zakryje důležité informace o původní barvě. Pokud je cílem historicky věrná renovace, neměl by se nový odstín volit pouze podle vzpomínky, fotografie nebo obecného katalogového obrázku.

Jak zjistit původní barvu před renovací

Nejlepší výchozí pozici představuje motocykl, který nebyl opakovaně rozebírán, přelakován a měněn po jednotlivých dílech. Před demontáží je vhodné zdokumentovat celý stav včetně míst, která nejsou běžně vidět.

1. Prohlédněte vnitřní strany blatníků, nádrže, krytů a schránek.
2. Vyfotografujte místa pod šrouby, těsněními a ozdobnými lištami.
3. Hledejte více barevných vrstev a zaznamenejte jejich pořadí.
4. Porovnejte odstín na chráněné ploše s odstínem na sluncem namáhané ploše.
5. Zkontrolujte, zda mají jednotlivé díly stejný typ stárnutí a stejnou barevnou skladbu.
6. Porovnejte zjištěné detaily s dobovými fotografiemi stejného typu a období.
7. Ověřte výrobní číslo rámu a motoru, pokud nebyly díly v minulosti vyměněny.

Pokud nejsou doklady, tak řešit b. Mě připadne bezpředmětné. Tento názor je příliš zjednodušený pro historickou renovaci, protože původní barvu lze někdy určit i bez kompletní dokumentace, například podle zachovaných vrstev laku, dobových fotografií a shody konstrukčních detailů.

Na druhou stranu platí, že bez dokladů nelze spolehlivě potvrdit všechny údaje o původu motocyklu. Z VIN kódu Jawy lze vyčíst starou bačkoru, maximálně tak typ (např. 353-xxxxxxx). Rok výroby se dá odhadnout podle čísla rámu nebo motoru, pokud nebylo měněno.

Proč nestačí namíchat barvu podle fotografie

Rada namíchat barvu podle originálu po 50 letech mi přijde zcestné. Nic takového už není. Pokud je původní motorka, tak budou barvy nějakým způsobem zestárlé. Vše podléhá stárnutí.

Fotografie mohou být užitečným vodítkem, ale výsledný odstín ovlivňuje typ filmu, osvětlení, nastavení fotoaparátu, barevné podání tisku i stav samotného motocyklu. Dobová fotografie proto obvykle neumožní přesně určit recepturu nebo přesný odstín laku.

Je také nutné rozlišovat mezi vrchní barvou a základovým nátěrem. Pokud pod šedou vystupuje červená, nemusí jít o předchozí červené provedení, protože to může být suříková základovka používaná v těch letech.

Chromované díly a jejich vztah k barevnému provedení

Chrom je výraznou součástí vzhledu kývačky, ale jeho rozsah se mohl u jednotlivých motocyklů lišit. Taky jsem tu měl modrošedou. Chrom jen na výfukách a středu ráfcích. Prý lidová verze.

U některých méně luxusních nebo exportních provedení proto nemusí být rozsah chromu stejný jako u nejčastěji renovovaných červených motocyklů. Při renovaci je vhodné nejprve zjistit, které díly byly skutečně chromované, které byly lakované a které měly pouze leštěný nebo jinak upravený povrch.

Chromování všech viditelných dílů může stát značnou částku, kterou v původním plánu nepočítali. Nadměrné množství nového chromu navíc může změnit vzhled motocyklu natolik, že přestane odpovídat původnímu provedení.

Technické detaily, které pomáhají určit období

Charakteristickým znakem typu 353 je svařovaný rám z čtyřhranných ocelových profilů - tedy oproti trubkovým rámům konkurence šlo o relativně robustní a tuhou konstrukci. Vpředu najdeme teleskopickou vidlici, vzadu právě onu pověstnou kyvnou vidlici se dvěma tlumiči.

První kývačky, konkrétně půlbubnové podtypy 01 a 02, byly osazovány motorem, v podstatě převzatým od péráka. Motor má výkon 9 k. V létě roku 55 se provádí úpravy hlavy válce a je navýšen výkon na 12 k u 250tky.

Od června 57 do roku 59 se do karteru na levé straně vyřezává otvor pro ovládací páčku klapky sání. Během roku 59 kartery přicházejí o drážky, protože nový kryt karburátoru drží na motoru matice, nikoliv pružinové pásky.

První půlbubny obou kubatur jsou osazovány Péráckým třmenovým karburátorem JIKOV 2924H. 22.11.1957 se začíná osazovat karburátor řady M. Mezi 3.3.1960-10.1.1961 se montuje řada SB, příp. SD. 13.1.1961-31.8.1962 následuje SBD.

Tyto změny nepřímo pomáhají posoudit, zda barevné provedení odpovídá zbytku motocyklu. Jestliže je například karburátor, světlomet, spínací skříňka, sedlo nebo motor z jiného období, samotná barva nemůže spolehlivě určit původnost celého stroje.

Motor a základní technické údaje

Srdcem motocyklu je dvoudobý jednoválec o objemu 248,5 cm³ chlazený proudícím vzduchem. Výkon se podle vývojové verze pohyboval mezi 9 a 12 koňskými silami, což na tehdejší dobu představovalo velmi solidní hodnotu pro motocykl této kategorie.

Brzdy jsou bubnové na obou kolech - což bylo pro polovinu 50. let absolutně standardní řešení. Drátová kola s ráfky o průměru 16 palců byla vhodná i pro horší silnice a polní cesty.

Renovace do červené, černošedé nebo modrošedé

Pokud se pouštíte do renovace svépomocí, nejprve důkladně nafoťte stávající stav, sepište seznam vadných dílů a ověřte čísla motoru a rámu. Potom rozeberte motocykl na podsestavy (motor, rám, elektroinstalace, kola) a uložte spojovací materiál odděleně.

Odstraňte korozi, zavařte praskliny, opískujte a naneste základ a vrchní lak. Před lakováním však pečlivě prozkoumejte všechny vrstvy, protože pískování může odstranit právě ty zbytky původní barvy, které by pomohly určit správné provedení.

Generální oprava motoru zahrnuje výměnu pístních kroužků, kontrolu válce, ložisek a těsnění převodovky. Elektroinstalaci je nutné obnovit a chromování ráfků a dalších viditelných dílů by mělo odpovídat zvolenému historickému provedení.

Finální montáž znamená sestavit motocykl, seřídit karburátor a opatrně zajet motor podle pokynů z návodu k obsluze z roku 1957. Renovace svépomocí je díky jednoduchosti konstrukce dostupná i amatérům - ale klíčové práce na motoru je rozumné svěřit odborníkům.

Časté chyby při volbě barev

• Automatické tvrzení, že všechny Jawy 250/353 byly pouze červené.
• Záměna šedé základové barvy za předchozí červený nebo šedý vrchní lak.
• Určení odstínu pouze podle současné fotografie nebo vzpomínky.
• Přehlédnutí toho, že rám černošedé varianty je černý.
• Smíchání dílů z různých výrobních období bez ověření jejich původu.
• Překrytí dochovaného originálního laku novou barvou bez fotodokumentace.
• Nadměrné chromování dílů, které byly původně lakované nebo pouze upravené jiným způsobem.
• Volba barev podle roku výroby bez kontroly výrobního čísla, plechařiny a dalších konstrukčních detailů.

Jeden větší odborník než druhej. I za komancu se dělalo něco jako dnes limitka. Např hradní stráž nebo dzizyddy. A nebylo to tak že by ve fabrice vyměnili plechovku s barvou. Ale rozebrali kompletní hotovou nejčastěji červenou a dali ji na červenou jinej lak a linky.

Toto svědectví připomíná, že vedle běžných výrobních variant mohly existovat i méně časté série nebo zvláštní úpravy. Proto je u neobvyklého motocyklu důležité rozlišit sériové exportní provedení, dobovou speciální úpravu, pozdější přelakování a moderní renovátorskou interpretaci.

Jak posuzovat barevnou originalitu při koupi

Trh s kývačkami je v Česku a na Slovensku poměrně živý. Stroje se objevují v bazarech, na aukčních portálech, na srazech veteránů i ve specializovaných inzertních skupinách na sociálních sítích.

Při koupi si rozhodně ověřte shodu čísel motoru a rámu s technickým průkazem, míru původnosti dílů, stav rámu, zejména svary čtyřhranných profilů, a kompletnost motocyklu.

U barevného provedení kontrolujte hlavně stav nádrže, vnitřní strany blatníků, kryty, schránky, rám a místa pod lištami nebo šrouby. Chybějící drobnosti jako například znaky, ovládací prvky nebo originální nářadí mohou později vyjít draho.

Doporučuji vzít na prohlídku zkušeného člena některého klubu Jaw nebo renovátora. Detail, který laik přehlédne - třeba nepůvodní svary nebo skrytá oprava rámu - může zásadně ovlivnit jak hodnotu, tak bezpečnost.

Patina, nebo kompletní renovace?

Dnes patří kývačka mezi nejvyhledávanější československé motoveterány. Cena se výrazně liší podle stavu, kompletnosti a původnosti dílů - zachovalé originální kusy mohou stát násobně víc než zrenovované exempláře s nepůvodními součástkami.

U barevně neobvyklého motocyklu může být zachovaný původní lak hodnotnější než dokonale nastříkaný nový povrch. Naopak u stroje s nesourodými díly, silnou korozí a několika navzájem odlišnými nátěry může být kompletní renovace jedinou cestou k bezpečnému provozu.

Rozhodnutí mezi patinou a renovací by proto mělo vycházet ze stavu konkrétního motocyklu, nikoli jen z toho, která barevná varianta vypadá nejatraktivněji. Zachování původního vzhledu může být vhodné tam, kde se dochovalo dost originálního laku a konstrukce je kompletní; nový lak dává větší smysl u silně poškozeného nebo již dříve přestříkaného stroje.

Praktické shrnutí barevných variant

• Červená s chromem: nejčastější a nejznámější vzhled Jawy 250/353.
• Černošedá: dobově doložené provedení, označované jako Ambasador; uvádí se zejména pro roky 1958-1960.
• Modrošedá nebo šedomodrá: méně častá varianta označovaná jako Normandie, podle svědectví často určená na vývoz.
• Kompletně šedá: provedení spojované mimo jiné s prodejem v obchodních domech Neckermann.
• Patinovaný originál: může mít vyšší historickou vypovídací hodnotu než nově nastříkaný motocykl.
• Nejasný odstín: je nutné posoudit podle vrstev laku, konstrukčních detailů, výrobních čísel a dobových fotografií.

Jawa 250/353 tedy neměla pouze jedinou možnou podobu. Klasická červená zůstává nejrozšířenější a nejsnáze rozpoznatelnou variantou, ale černošedé, modrošedé i šedé provedení mají v historii modelu své místo. Při renovaci je nejdůležitější zachovat nebo co nejpřesněji obnovit vzhled konkrétního kusu, nikoli bez ověření použít barvu, která je dnes pouze nejznámější.

tags: #jawa #250 #353 #barevne #provedeni