Motocykly Honda z 80. let: historie, modely a specifikace

Motocykly Honda z 80. let představují období rychlého technického vývoje, kdy značka přešla od klasických řadových čtyřválců k moderním motorům V4, sportovním modelům, cestovním strojům, cruiserům a prvním výrazným adventure motocyklům. Právě v této dekádě vznikly modely jako VF750F, VF750C Magna, VT500C Shadow, VT750C Shadow, VT1100C, CX500 Turbo, XL600V Transalp a závodní NS500 nebo NSR500.

Osmdesátá léta navázala na úspěch modelů CB750 a CB900, ale přinesla odlišnou konstrukční filozofii: kapalinové chlazení, elektronické nebo přesnější zapalování, čtyřventilové hlavy, motory V4, kardanový pohon, aerodynamické kapotáže, turbodmychadlo a rozvoj cestovních endur. Honda v této době současně využívala zkušenosti ze závodů Grand Prix, které se později promítaly do sériových motocyklů.

Honda před nástupem osmdesátých let

Soichiro Honda se narodil jako nejstarší syn kováře v listopadu roku 1906 a jeho zájem o stroje se začal projevovat v době, kdy pomáhal svému otci v rutinních opravách kol. Se strojařskou a mechanickou dovedností kterou získal díky svému otci, Soichiro založil v roce 1937 továrnu na výrobu pístních kroužků a začal studovat metalurgii.

V roce 1946, následně po druhé světové válce tento podnik prodal, aby založil Honda Výzkumný Technický Institut. Soichiro si uvědomil, jak zoufale jsou ve válkou postiženém Japonsku potřeba základní dopravní prostředky a proto vytvořil tým stávající se ze stejně smýšlejících nadšenců a v roce 1948 založil Honda Motor. Co.

První motocykl od základu plně zkonstruovaný a vyvinutý společností Honda dostává případný název „Dream“ D-type. Honda Super Cub je jednoduchý, cenově dostupný motocykl pro celý svět. Jeho přímý nástupce se dnes nadále vyrábí.

Honda se stává největší motocyklovou značkou v Japonsku. Dnes jde o největší motocyklovou značku na světě s výrobními závody po celém světě. V průběhu padesátých let se stal Soichiro autorem řady inovačních designů které proměnily Hondu ve světového vůdce motocyklového inženýrství.

Od lehkých motocyklů k velkým čtyřválcům

Až do roku 1961 se Honda zaměřovala na menší, hlavně dvoutaktní motocykly. Nutno dodat, že toto zaměření bylo zcela logické. Honda vznikla koncem čtyřicátých let a v té době by absolutně nemohla konkurovat obrovským (zejména britským) koncernům s dlouholetou tradicí výroby velkých motorek.

Honda proto zpočátku šla cestou nejmenšího odporu a vyráběla maloobjemové lehké motocykly hlavně do městského prostředí. Silnou pozici získávala nejprve během padesátých let doma v Japonsku, kde probíhala poválečná obnova a do průmyslu přicházely velké investice.

Z dnešního pohledu se právě přelom šedesátých a sedmdesátých let minulého století jeví jako mezník mezi klasickou a moderní etapou motocyklové historie. Díky kvalitním, spolehlivým, vysoce výkonným a přitom levným strojům vyráběným v obrovských sériích učinila Honda z motorky záležitost širokých vrstev.

V roce 1969 vzešel z Hondy nejposlednější výkřik technologie tehdejší doby, sportovní motocykl se čtyřmi válci, CB750 - excelentní pilíř motocyklového designu. Model CB750 s rozvodem OHC se vyráběl do roku 1978 a každý rok se Honda představila s vylepšenou a upravenou verzi (CB750K0, K1, …, K8).

Od roku 1979 pak byly tyto motocykly vyráběny s rozvodem DOHC a na trhu se ve značně modernizované podobě udržely až do roku 2003. Právě z této technické základny vycházela řada motocyklů Honda, které vstupovaly do osmdesátých let.

Honda v 80. letech: hlavní technické směry

• rozšíření kapalinou chlazených motorů;
• nástup motorů V4 v řadách VF;
• vývoj cruiserů a soft-chopperů s motory V-twin;
• využití kardanového pohonu u cestovních a cruiserových modelů;
• rozmach cestovních endur;
• zavedení přeplňování u modelu CX500 Turbo;
• přenos závodních zkušeností do sériových sportovních motocyklů;
• větší důraz na aerodynamické kapotáže, komfort a dlouhé cestování.

Honda CB750 a CB900: základ sportovní nabídky

Čtyřválcové Hondy, které jsou dodnes považovány za jedny z prvních moderních superbiků. Honda CB750 ohromila svět a japonská značka tak opět slavila úspěch se svou koncepcí velmi výkonného, spolehlivého a relativně levného motocyklu, který posunul zážitek z jízdy o několik stupňů výše.

Čtyřválcová Honda se tudíž záhy stala královnou sportovních motocyklů a vzorem pro ostatní výrobce. Na trůnu vydržela čtyři roky, než ji sesadila devítistovková Kawasaki Z1. Přesto začínalo být již zkraje sedmdesátých let minulého století zřejmé, že motocyklová budoucnost bude Hondě patřit stále více.

Od roku 1979 byly motocykly CB750 vyráběny s rozvodem DOHC a na trhu se ve značně modernizované podobě udržely až do roku 2003. V osmdesátých letech se proto objevovaly také modely CB750 v modernizovaných silničních, sportovních a custom verzích.

V přehledech modelové nabídky se objevují například Honda CB750, CB750F, CB750K, CB750C, CB750 Nighthawk, CB750 SC Nighthawk a CB750 Seven-Fifty. Vedle nich Honda nabízela také CB900 Custom a sportovněji zaměřené CB900F Bol d’Or.

Honda CB900F Bol d’Or

Model CB900F Bol d’Or patřil mezi výrazné sportovní Hondy přelomu 70. a 80. let. Navazoval na úspěch velkých řadových čtyřválců a kombinoval silný motor, kapotáž a sportovní jízdní charakter s použitelností pro každodenní provoz.

V nabídce se objevovaly modely CB 900 F 2 Bol d`Or a CB 900 F Bol d`Or. Tyto motocykly představovaly typickou filozofii tehdejší Hondy: vysoký výkon, robustní motor, dobré cestovní schopnosti a techniku odvozenou ze zkušeností značky v závodech.

Honda VF750F: nástup motoru V4

Jedním z nejdůležitějších motocyklů osmdesátých let byla Honda VF750F. Model VF750F znamenal nástup nové generace sportovních motocyklů Honda s kapalinou chlazeným motorem V4.

Motor V4 spojoval kompaktnější konstrukci než řadový čtyřválec s charakterem a výkonovou kulturou více válců. Honda tím získala technický základ, který mohl sloužit sportovním motocyklům, cestovním modelům i cruiserům.

Honda VF 750 F se objevuje v přehledech modelů jako VF 750 F. Vedle ní existovaly také VF 750 S, VF 750 S V45 Sabre a VF 750 Magna.

V souvislosti s vývojem motorů V4 je důležité, že Honda již dříve experimentovala s různými víceválcovými koncepcemi a závodními motory. Zkušenosti z okruhů se promítly do konstrukce kompaktních motorů, jejich chlazení, rozvodu ventilů, rámů a podvozků.

Význam motoru V4

• kompaktní uspořádání motoru;
• plynulý chod díky čtyřem válcům;
• vysoký potenciál výkonu;
• kapalinové chlazení vhodné pro sportovní zatížení;
• základ pro modely VF, VFR a část cruiserové řady Magna.

Honda VF750 Magna

Honda VF750 Magna představovala cruiserovou interpretaci motoru V4. Na rozdíl od kapotované VF750F se soustředila na pohodlnější ergonomii, výrazný vzhled, delší motocyklovou stavbu a charakteristický průběh výkonu.

V modelových přehledech se objevují označení VF 750 Magna, VF 750 C Magna a VF 750 C Super Magna V45. Označení Magna se stalo jedním z nejvýraznějších názvů v nabídce Honda osmdesátých let.

Magna patřila k motocyklům, které spojovaly americký styl s japonskou technikou. Honda tím reagovala na rostoucí zájem o cruisery, ale nepoužila pouze jednoduchý dvouválcový motor: nabídla výkonný kapalinou chlazený V4.

Modelová řada VF se v přehledech objevuje také ve variantách VF 500 F, VF 500 F 2, VF 700 C Magna, VF 700 S Sabre, VF 1000 F, VF 1000 F 2, VF 1000 R, VF 1100 C a VF 1100 S Sabre V65.

Honda Shadow a řada VT

Počátek této modelové řady lze vysledovat již v 70. letech dnes již minulého století. Je to již téměř 30 let, kdy roku 1983 se na světě objevila Honda Shadow.

1978 první V-Twin motor ještě příčně uložený v CX500. jako první soft chopper se objevuje CM185T. 1979 z továrny vyjíždí první Honda CX500 Custom.

1982 Nová řada VF750 C Magna, a modelů. CB Night Hawk. Honda představuje 16.12.1982 nový motocykl NV750, což je jen jiný obchodní název pro VT750 SHADOW v Japonsku.

Motocykl NV750 zakládá na dlouhou dobu novou řadu motocyklů Honda. 1983 Americká Honda dostává do čela několik svých modelů speciálně určených pro uživatele v USA. Začíná se vyrábět pro nás nejdůležitější modelová řada označená VT podle motoru V-Twin.

Jde o řadu HONDA SHADOW. Jedná se o rok před tím představený motocykl NV750 s označením, které je dnes známé po celém světě. Motor, kapaliou chlazený, dvouválcový motor do V s OHC rozvody a pohonem zadního kola nízkoúdržbovým kardanem.

Honda VT500C Shadow

VT500 a to ve dvou barvách - fialová a černá. V letech 83-86, má zlaté nápisy na nádrži, chromovaný přední blatník a světla jednoduchého obdélníkového tvaru.

Motor, kapaliou chlazený, dvouválcový motor do V s OHC rozvody a pohonem zadního kola nízkoúdržbovým kardanem. Honda VT500C Shadow patřila k lehčím a přístupnějším cruiserům, které měly nabídnout charakter většího motocyklu při rozumnější hmotnosti a objemu.

1984 VT500 barva zůstala nezměněna, černěný motor. 1985 VT500 Dvoudílné sedadlo, kulaté přední světlo a části motoru jsou kmbinací leštěného hliníku a chromu. 1986 VT500 beze změn.

Honda VT750C Shadow

VT750 je uvedena také ve dvou barvách a to vínové a černé. měla kulatý světlomet, chromovaný přední blatník opěradlo a OHC, kapalinou chlazený motor s elektrickým startérem.

1984 VT700 výkon byl snížen, protože USA změnila dovozní cla. 1985 VT700 Žádná zásadní změna. 1986 VT700 oranžová a zlatá. Malá změna v podobě zadního blatníku. Počet paprsků bylsnížen.

1987 VT700 stále se vyrábí v černé a vínové barvě. 1988 VT700 a VT800C barvy černá a tmavě červená nebo vínová a stříbrná.

Tyto modely mají výrazný "japonský soft-chopper vzled", kardan a litá kola. Honda VT750C Shadow tak patřila mezi motocykly, které v 80. letech spojovaly pohodlnou pozici, výrazný vzhled, kapalinové chlazení a nízkou náročnost kardanového pohonu.

Honda VT1100C Shadow

1985 VT1100 nová řada, černá a fialová nebo černá a stříbrná. 5 rychlostí převodovka, kapalinou chlazený motor s pohonem zadního kola kardanem.

1986 VT1100 měnit barvu a tvar. 1987 VT1100, nižší sedadlo, větší rozvor, větší pohodlí cestujících.

Motor kapalinou chlazený do V má obsah 1093 ccm. Pohon zadního kola kardanem. 1988 VT1100C nově černá, červená.

VT1100C patřil k větším cruiserům značky Honda. Nabízel výrazný točivý moment, pohodlnější cestovní geometrii, delší rozvor a robustní vzhled inspirovaný americkými motocykly.

Honda CX500 a CX650

Honda CX500 patřila k nejzajímavějším technickým konstrukcím značky přelomu 70. a 80. let. V přehledech se objevují modely CX500, CX500C, CX500 Custom, CX500 Deluxe, CX500E a CX500 Turbo.

Historie řady VT uvádí, že v roce 1978 přišel první V-Twin motor ještě příčně uložený v CX500. V roce 1979 z továrny vyjíždí první Honda CX500 Custom.

Řada CX se vyznačovala kapalinovým chlazením a podélně uspořádaným vidlicovým dvouválcem. Konstrukce motoru byla odlišná od běžných řadových dvouválců i od pozdějších cruiserových V-twinů Shadow.

Vedle modelů CX500 vznikly také CX650 C, CX650 E a CX650 Turbo. Honda tak rozšiřovala nabídku o větší objem a současně zkoušela přeplňování, které tehdy představovalo jednu z nejvýraznějších cest ke zvýšení výkonu.

Honda CX500 Turbo

Honda CX 500 Turbo patřila mezi technologicky odvážné motocykly počátku 80. let. Turbodmychadlo umožňovalo z menšího motoru získat výkon, který by jinak vyžadoval větší objem.

Vývoj přeplňovaných motocyklů byl však náročný z hlediska tepelného zatížení, dávkování výkonu, chlazení, spolehlivosti a konstrukce podvozku. CX500 Turbo proto zůstává především důležitou technologickou ukázkou období, kdy výrobci hledali nové možnosti zvyšování výkonu.

Honda XL a nástup cestovních endur

Honda vyrábí cestovní endura již dlouho. V 80. letech byla Honda velkým hráčem, ale jiným způsobem než BMW.

Před Transalpem jsme již viděli několik motocyklů vhodných pro cestování po silnici i v terénu: BMW R 80 G/S, Yamaha XT600Z Ténéré a různé další motocykly. V té době bylo dobrodružné cestování spíše okrajovým segmentem.

Mnoho jezdců si upravovalo sériové motocykly. Pořídilo si trailové kolo a přidalo doplňky, aby z něj udělali motorku vhodnou i na delší cestování.

V modelové nabídce Hondy se v této době objevovaly motocykly XL250, XL350R, XL500S, XL500R, XL600R, XL600LM, XL600RM a později XL600V Transalp.

Honda XL600R

Honda XL600R patřila k velkým jednoválcovým endurům. Nabízela jednoduchou konstrukci, dlouhé zdvihy odpružení, velké kolo vpředu a schopnost pohybovat se mimo asfalt.

Jednoválcová koncepce byla lehčí a mechanicky jednodušší než víceválcové motory, ale současně přinášela výraznější vibrace a menší komfort při dlouhých dálničních přesunech. Pro terénní jízdu však nabízela nízkou hmotnost, přímou reakci motoru a snadnější ovladatelnost.

Honda XL600V Transalp

Právě v tomto prostředí Honda poprvé uvedla na trh Transalp, kolo s terénními ambicemi, ale také s dobrým chováním na silnici. Ne příliš těžké, ne příliš lehké; ta správná rovnováha na spoustu času v sedle jak na dálnicích, tak na polních a kamenitých cestách.

Tehdejší PR společnosti Honda nazval Transalp „novým konceptem cestovního kola“. První generace Transalp 600V (1986-1999) Honda představila první Transalp v roce 1986 s V-twin motorem o objemu 583 ccm.

V roce 1991 Honda vyměnila zadní buben za kotoučovou brzdu. Poté revidovala vzhled Transalpu pro rok 1994 a dala mu modernější kapotáž. A v roce 1997 přidali druhou kotoučovou brzdu na přední kolo.

Transalp se stal velmi populárním v Evropě a stále můžete vidět hodně motocyklů této generace na silnicích. Jsou pohodlné a dostatečně výkonné.

Pokud hledáte motocykl, který by zvládl rozmanitý terén, byl spolehlivý jako skála a stále zábavný a cool, Honda Transalp první generace by mohla být dobrá volba.

Honda XLV750R Africa Twin

Vedle řady XL a pozdějšího Transalpu Honda rozvíjela také větší cestovní endura. V přehledech modelů se objevují Honda XRV 650 Africa Twin Marathon, XRV 650 Africa Twin a XRV 750 Africa Twin.

Na druhé straně spektra je Africa Twin. Má tempomat, ABS a kontrolu trakce! Nejnovější verze mají dokonce integraci Apple Carplay a Android Auto. A jako doplněk si k němu můžete pořídit snad vše.

Je to však těžší motocykl, takže je relativně těžké pilotovat mezi stromy přes velké kameny a hůř se zvedá pokud ho položíte. Tato pozdější charakteristika ukazuje rozdíl mezi lehčími endury XL, Transalpem a velkými cestovními motocykly Africa Twin.

Honda CBX550F a CBX650E

Honda CBX550F patřila mezi sportovně laděné víceválcové motocykly, které doplňovaly nabídku Hondy v osmdesátých letech. V přehledech se objevují CBX 550 F, CBX 550 F 2 a také jejich škrcené verze.

Řada CBX pokračovala modely CBX600E, CBX650E, CBX650E Nighthawk, CBX750 Bold´or, CBX750F a CBX Pro Link. Tyto motocykly představovaly přechod mezi klasickými řadovými sportovními stroji a modernějšími kapotovanými motocykly.

U modelů CBX se uplatňovala kapotáž, víceválcové motory, sportovnější podvozky a zaměření na rychlou silniční jízdu. V některých případech šlo o motocykly určené především pro evropský a japonský trh, zatímco jiné verze byly přizpůsobeny severoamerickým požadavkům.

Honda CBR a sportovní motocykly

V 80. letech se postupně měnila podoba sportovních motocyklů Honda. Klasické naháče a univerzální čtyřválce doplňovaly kapotované stroje, které více využívaly aerodynamiku a závodní zkušenosti.

V modelových přehledech se objevují Honda CBR400RR, CBR400RR Fireblade, CBR450SR, CBR500F, CBR600F, CBR1000F a CBR1100XX Super Blackbird. Některé z těchto modelů patří až do pozdějších období, ale jejich konstrukční vývoj navazoval na sportovní směr nastolený v 80. letech.

Honda v této době vyvíjela motocykly s lepším rozložením hmotnosti, účinnějšími kapotážemi, pevnějšími rámy a pokročilejším odpružením. Závodní technologie ovlivňovaly nejen výkon motoru, ale také geometrii podvozku, tuhost rámu a práci s aerodynamikou.

Honda Gold Wing a cestovní motocykly

Honda v 80. letech rozvíjela také velké cestovní motocykly. V nabídce se objevovaly modely GL1100 Gold Wing, GL1100 Gold Wing Interstate, GL1200 DX Gold Wing, GL1500 Gold Wing a další varianty řady Gold Wing.

Gold Wing představoval opačný pól vůči lehkým endurům a sportovním motocyklům. Nabízel vysoký cestovní komfort, velký motor, ochranu před větrem, rozsáhlou výbavu a schopnost absolvovat dlouhé vzdálenosti ve dvou.

Do širšího cestovního segmentu patřily také Honda GL500 Silver Wing, GL650, Honda PC800 Pacific Coast a pozdější Pan-European. Společným prvkem byla snaha spojit spolehlivost, ochranu jezdce, komfort a dlouhou životnost.

Honda CM a další cruisery

Ještě před Shadow Honda nabízela řadu CM. V přehledech se objevují CM125C, CM185T, CM185T Chopper, CM200T, CM250C, CM400A Hondamatic, CM400T, CM450A Hondamatic, CM450 Custom a další varianty.

1978 první V-Twin motor ještě příčně uložený v CX500. jako první soft chopper se objevuje CM185T. Tyto motocykly připravily půdu pro pozdější řadu VT a Shadow.

Cruisery Honda osmdesátých let využívaly různé objemy a konstrukce, od menších dvouválců po velké motory V4. Některé modely byly určeny pro městský provoz, jiné pro pohodlné cestování a výrazný styl.

Závodní technologie Honda v 80. letech

Pan Honda vždy miloval závody, takže netrvalo dlouho, než se první stroje Honda přihlásily do soutěží, jako byly japonské podniky Mount Fuji a Asama Plains, jež se konaly převážně na šotolinových cestách.

V březnu 1954 pan Honda učinil ohromující oznámení: jeho firma se zúčastní britského závodu Isle of Man TT, což byl v té době nejprestižnější motocyklový závod na světě.

V dubnu 1958 začala Honda s vývojem RC140 s dvouválcovým motorem o objemu 125 cm3, prvního stroje firmy určeného pro Velkou cenu. Model RC142, který se stal ztělesněním nadějí značky pro první závod mistrovství světa, se vyznačoval ještě lepší konstrukcí se čtyřmi ventily na válec.

V roce 1961 Australan Tom Phillis zvítězil v prvním závodě GP, kterého se značka zúčastnila, když svůj stroj RC144 dovedl ve třídě do 125 cm3 k vítězství při Velké ceně Španělska v Barceloně.

V průběhu šedesátých let minulého století se ze značky Honda stala dominantní síla v závodech Velké ceny a její jezdci získali 34 mistrovských titulů a 138 vítězství v závodech GP, což bylo výrazně více než jakýkoliv jiný konkurenční výrobce.

Návrat Hondy do Grand Prix

Na konci roku 1967 značka Honda ze závodů Velké ceny odstoupila, aby se mohla zaměřit na vývoj silničních strojů včetně stěžejního superbiku CB750, ale také na svůj nový projekt vozu Formule 1.

Do mezinárodních silničních motocyklových závodů se Honda vrátila v roce 1976, kdy se s modely RCB1000 a RS1000 vycházejícími ze sériového stroje CB750 zúčastnila evropského vytrvalostního poháru FIM Coupe d’Endurance.

V roce 1979 se značka Honda vrátila do závodů Grand Prix s dalším mimořádným strojem, který se opět zapsal mezi legendy, přestože žádný závod nevyhrál. Značka Honda se zaměřila na čtyřtaktní stroje, a to i přesto, že v té době závodům GP dominovaly dvoutakty.

Honda NR500

Pro pokoření dvoutaktních strojů musela značka Honda vyrobit svůj do té doby nejradikálnější motocykl: NR500. NR byl konstruktérský zázrak - motor V4 s oválnými písty, osmi ventily, dvěma ojnicemi a dvěma svíčkami na válec, který dosahoval otáček přes 20 000 ot./min.

V zásadě se jednotka velmi podobala motoru V8, přičemž osm válců bylo spojeno do maximálně povolených čtyř. Podvozek byl neméně radikální, s hliníkovým skořepinovým rámem, 16palcovými pneumatikami, koaxiálně umístěným hnacím ozubeným kolem, kompozitními koly Com-Star a s na boku umístěnými chladiči.

I přes celou řadu technických nápadů, které vývojářům a výzkumníkům značky Honda v dalších letech významně pomohly, se model NR nebyl schopen s dodatečnými dvěma takty vypořádat.

Honda NS500

V roce 1982 proto Honda představila svůj první dvoutaktní stroj pro Velkou cenu - NS500. Tento stroj s tříválcovým motorem vybaveným sáním s jazýčkovým ventilem se odlišoval od převažujících čtyřválcových strojů se sáním opatřeným talířovým ventilem.

Již od svého příchodu na trať se však stal žhavým kandidátem na post vítěze. V roce 1983 Freddie Spencer dovedl svůj stroj NS k prvnímu vítězství značky Honda ve Světovém šampionátu kategorie 500 cm3, a učinil tak Soichiro Hondu šťastným.

Honda NSR500

V nadcházejícím roce značka Honda představila nejúspěšnější stroj prémiové třídy všech dob: NSR500. V průběhu nadcházející jedné a půl dekády vedlo průběžné vylepšování dvoutaktního motoru V4 k více než 130 vítězstvím ve velkých cenách a ke 21 mistrovskému titulu v pohárech jezdců a konstruktérů.

Světovými šampiony se díky NSR500 stali mimo jiné Spencer, Wayne Gardner, Eddie Lawson, Mick Doohan, Alex Criville a Valentino Rossi. Vývoj Hondy NSR mezi lety 1984 a 2001 dobře odráží technický pokrok ve Velké ceně během této rozhodující éry.

Od poloviny 80. let výkony motorů dramaticky narůstaly, což konstruktéry podvozků nutilo hledat nové způsoby, jak tento výkon přenést na vozovku. Během této doby se konstruktéři podvozků u značky Honda naučili spoustu nových věcí o konstrukci rámů a kyvných ramen - geometrii, tuhosti, vyvážení stroje - které se následně uplatnily i u „civilních“ strojů.

V roce 1985 si Spencer s novým strojem NSR250 dojel pro titul také ve třídě 250 cm3. Souběžného úspěchu v kategoriích 500 i 250 žádný jiný jezdec ani výrobce nikdy nedosáhl.

V roce 1987 se značka Honda po 21 letech vrátila také do třídy 125 cm3. K tomu využila stroj RS12R s jednoválcovým dvoutaktním motorem, který se stal jedním z nejvýznamnějších Grand Prix motocyklů všech dob.

V roce 1989 model RS125R značce Honda pomohl poprvé od roku 1966 zcela ovládnout závody Grand Prix, když značka získala Světový pohár konstruktérů v kategoriích 125 cm3, 250 cm3 i 500 cm3.

Honda a závody v 80. letech

Úspěchy závodních motocyklů Honda v 80. letech měly přímý význam pro sériovou výrobu. Vývojáři získávali zkušenosti s vysokými otáčkami, kapalinovým chlazením, pevností rámů, geometrií podvozků, centralizací hmoty, účinností brzd a aerodynamikou.

V roce 1983 Honda získala titul v silničním závodění ve třídě 500 ccm, a pomalu ale sebejistě začala nabývat převahy v Grand Prix. V roce 2020 se při Velké ceně na okruhu v Teruelu, která se konala 22. října, značka Honda stala prvním výrobcem motocyklů, který dosáhl historického milníku 800 vítězství v závodech Velké ceny.

Během těchto šesti dekád přítomnosti v závodech Velké ceny jezdci na strojích Honda získali více než 60 titulů mistrů světa v kategorii jezdců a značka Honda dominovala ve více než 70 mistrovstvích konstruktérů.

Honda v 80. letech podle kategorií

Nejdůležitější modely Honda z 80. let

1. Honda VF750F - sportovní motocykl s kapalinou chlazeným motorem V4.
2. Honda VF750C Magna - cruiser s motorem V4 a výrazným americkým stylem.
3. Honda VT500C Shadow - středně velký kapalinou chlazený V-twin s kardanem.
4. Honda VT700C Shadow - cruiser přizpůsobený mimo jiné severoamerickému trhu.
5. Honda VT1100C Shadow - velký cruiser s motorem o objemu 1093 ccm.
6. Honda CX500 - kapalinou chlazený dvouválec s netradiční konstrukcí.
7. Honda CX500 Turbo - technologický experiment s turbodmychadlem.
8. Honda XL600V Transalp - cestovní enduro kombinující silnici a lehčí terén.
9. Honda CB900F Bol d’Or - sportovní řadový čtyřválec s kapotáží.
10. Honda NS500 - tříválcový dvoutaktní závodní motocykl.
11. Honda NSR500 - čtyřválcový dvoutakt, který dominoval třídě 500 cm3.

Jak vybrat konkrétní typ historické Hondy

Pro sportovní jízdu je vhodnější VF750F, VF1000F nebo některý z modelů řady CBX. Tyto motocykly nabízejí kapotáž, víceválcový motor a charakter zaměřený na rychlou silniční jízdu.

Pro pohodové cestování a výrazný vzhled se hodí VT500C Shadow, VT700C Shadow, VT800C nebo VT1100C. Tyto modely mají uvolněnější posed, delší stavbu, široká řídítka a u vybraných verzí kardanový pohon.

Pro kombinaci asfaltu, šotoliny a cestování je vhodný XL600V Transalp. Ne příliš těžké, ne příliš lehké; ta správná rovnováha na spoustu času v sedle jak na dálnicích, tak na polních a kamenitých cestách.

Pro dálkové silniční cestování jsou vhodnější Gold Wing, Silver Wing nebo jiné velké cestovní Hondy. Nabízejí více prostoru, vyšší ochranu proti počasí a pohodlí při jízdě ve dvou, ale obvykle jsou těžší než sportovní nebo enduro motocykly.

Na co se zaměřit při prohlídce Hondy z 80. let

• stav rámu a kyvné vidlice;
• koroze nádrže, výfuků a nosných částí;
• těsnost motoru, vidlic a tlumičů;
• stav karburátorů a palivového systému;
• funkce dobíjení a elektroinstalace;
• stav brzdových třmenů, kotoučů a hadic;
• vůle v hlavě řízení a kolech;
• stav kardanového nebo řetězového pohonu;
• dostupnost původních kapotáží a specifických dílů;
• shoda identifikačních údajů s dokumentací.

U starších modelů s karburátory je důležité ověřit jejich stav, protože zanesení, netěsnosti nebo dlouhé odstavení mohou ovlivnit startování a chod motoru. U kapalinou chlazených motorů je vhodné věnovat pozornost chladiči, hadicím, termostatu a stopám po přehřátí.

U sportovních modelů VF a CBX má význam zkontrolovat stav podvozku a brzd, protože vyšší výkon vyžaduje odpovídající technický stav. U cruiserů Shadow a Magna je důležité ověřit funkci kardanu, u endur Transalp a XL zase stav kol, výpletů, odpružení a spodní části motoru.

Význam Hondy z 80. let pro další vývoj

Osmdesátá léta položila základ mnoha pozdějším řadám Honda. Motory V4 pokračovaly ve sportovních a cestovních motocyklech, řada Shadow se rozvíjela v dalších objemech, Transalp se stal jedním z nejznámějších cestovních endur a závodní NSR500 ovlivnila vývoj sportovních motocyklů na několik desetiletí.

Vývoj Hondy NSR mezi lety 1984 a 2001 dobře odráží technický pokrok ve Velké ceně během této rozhodující éry. Během této doby se konstruktéři podvozků u značky Honda naučili spoustu nových věcí o konstrukci rámů a kyvných ramen - geometrii, tuhosti, vyvážení stroje - které se následně uplatnily i u „civilních“ strojů.

V 80. letech se Honda stala výrobcem, který dokázal pokrýt prakticky celý motocyklový trh: od malých městských motocyklů přes sportovní čtyřválce a cruisery až po cestovní endura, velké tourery a závodní speciály.

Nyní Honda vyrábí motocykl na 28 místech ve 21 zemích. S jejími 4 hlavními světovými divizemi - Japonskem, Amerikou, Asií a Evropou - její motocyklová produkce nedávno překročila neuvěřitelných 150 milionů kusů.

tags: #honda #motocykly #80 #leta