Gotická helma a přilba: vývoj, konstrukce a využití

Gotická helma neboli přilba patří k pozdně středověkým typům ochrany hlavy, které navazovaly na starší šišáky, šalíře a další přilby s hledím. Její funkce spočívala především v ochraně hlavy a obličeje před údery, přičemž konstrukce se postupně přizpůsobovala potřebám boje, lepšímu výhledu i pohybu.

Přilby tvořily odpradávna součást zbroje. Chránily bojovníkovu hlavu a někdy i jeho obličej. Vyráběly se obvykle z kovu, ale v pravěku byly běžnou záležitostí přilby kožené. Stejně jako jiné části zbroje se i historické přilby v průběhu dějin vyvíjely, a tak se můžeme setkat s různými typy helem a přileb.

Co znamená helma a přilba

Čeština je krásný barvitý jazyk, který má výraz skoro pro cokoliv zcela odlišný od zbytku světa. A ochranná pomůcka sloužící k zakrytí hlavy a k ochraně proti úrazu není v tomto ohledu mimo pravidlo.

Proč ale někdy máme na hlavě přilbu a jindy helmu? Jakožto odchovaný Středočech jsem se častěji setkával s helmou. Při krátkém pracovním působení na Moravě jsem ale vždy nosil přilbu, nebo přílbu. A tak jsem si dal otázku: kde je vlastně rozdíl?

Pokud se podíváme na jednotlivé jazyky, přilba / helma se řekne různě. Italsky casco, francouzsky casque, polsky kask nebo helm, rusky ка́ска, německy helm a anglicky helmet. A to máme jen základní výčet jazyků.

Výraz „helm“ je pak nejspíše odvozen od starogermánského „hjölm“ a jeho rozšíření po celé severní a střední Evropě odkazuje na vliv germánských národů a postupný úpadek Římské říše.

Přilba je odvozena od slova „přielbicě“, později zjednodušeného na „přilbice“, který odkazuje na spojení výrazů "při lbi" (při lebce) - tedy jasně ukazuje na potřebu chránit si hlavu.

České země byli historicky vždy pod silným vlivem sousedního Německa a německy mluvících národů. Proto krom výrazu „přilba“ používáme i „helma“.

A je tedy vůbec nějaký rozdíl mezi přilbou a helmou? Dá se říct, že z obecného pohledu vlastně ani ne. Přilba odkazuje spíše na práci a sport, helma pak na vojenství a boj.

Vývoj historických přileb

Antické řecké přilby

Ve starověkém Řecku se přilby vyráběly z bronzu. Většinu z nich zdobil chochol různých barev. Objevilo se zde hned několik typů helmic, z nichž nejznámější je zřejmě korintská přilba, která svým tvarem kopírovala lidskou lebku.

Původní helmy ze 7. století př. n. l. byly velmi jednoduché, chránily krk a scházely jim ušní otvory. Pozdější typy již otvory pro oči a uši měly.

Tuto přilbu později převzali Etruskové, díky nimž pronikla do římské armády. Římané svou vojenskou přilbu nazývali galea. Vepředu i vzadu měla štíty, které chránily čelo a týl.

Na jejích bocích byly připevněny chrániče lící a skrání. Rovněž tuto přilbu zdobíval chochol zvaný Crista.

Vikinské a románské přilby

Vikingové a skandinávští bojovníci, nosili do boje též vikinské přilby. Ve skutečnosti se vyznačovaly jednoduchým zakulaceným tvarem. Byly doplněny o nánosník, který chránil nos, a později také o lícnice.

Jednoduchá podoba s nánosníkem odpovídala rovněž románským přilbám. Ty však často bývaly zašpičatěné.

Vikingové začali být v přilbách s rohy zobrazováni teprve v 19. století: snad proto, aby vypadali hrozivěji.

Hrncová a kbelcová přilba

Od konce 12. století do 14. století nosili rytíři hrncovou přilbu, jež jim chránila celou hlavu. Bojovníci viděli jen díky úzkým průzorům. Vrchol této přilby byl plochý.

Pod hrncovou přilbou nosili vojáci vycpanou čapku batvat a kroužkovou kapuci, aby se chránili před otřesy způsobenými četnými ranami.

Z hrncové přilby se vyvinula kbelíková (kbelcová) přilba, která byla užívána od konce 13. do konce 14. století. Jednalo se o vůbec nejtěžší a největší přilbu s vrcholem ve tvaru zvonce, již si bojovníci připevňovali řetězy ke kroužkové košili a nosili ji během prvních střetů těžké jízdy.

Poskytovala jen omezený výhled a bojovníkům se v ní navíc moc dobře nedýchalo. Proto si pod ni válečníci nasazovali menší helmu zvanou železná lebka nebo též casis a ve chvíli, kdy se chopili meče či sekery, si kbelcovou přilbu sundali.

Šišák, šlap a basinet

Ve 14. století se nosil šišák, který se rovněž nazýval šlap či basinet. Nejčastější byl typ bez odklápěcího hledí. Kromě něj existoval typ s odklápěcím hledím ve tvaru psího čumáku.

Říkalo se mu hunczkap neboli psí nos. Ve 14. století byl šlap se špičatým hledím (tzv. huntskappen - psí čumák) nejčastějším typem rytířské přilby.

Barbuta je vlastně italská verze šlapu. Dále mezi historické typy přileb patří také šalíře či armety, tedy helmy s hledím.

Kapalín a šalíř

V 15. století se nosila ocelová přilba ve tvaru obyčejného klobouku s krempou. Nazývala se kapalín. Z tohoto klobouku se postupně vyvinul šalíř.

Tato helma byla obvykle vykována z jednoho kusu. Kromě krku a brady poskytovala ochranu celé hlavě. Její hledí mohlo být pevné i pohyblivé.

Turnajové přilby

Za účelem turnajů byla vypracována kolčí přilba, která se vyvinula z kbelcové přilby. Podle jejího tvaru se jí říkalo rovněž žabí pysk.

Její přední část, kterou bylo možné odklopit, se připevňovala na rytířovu hruď. Rytíř viděl jen díky velmi úzké štěrbině mezi přední a zadní částí přilby.

Postupem času probíhaly turnaje nejen na koni. Soupeři se utkávali rovněž na zemi, kde potřebovali mnohem lepší rozhled. Proto vzniká otevřená turnajová přilba se zamřížovaným hledím.

Gotická helma v kontextu pozdního středověku

Gotická helma souvisí s vývojem pozdně středověké zbroje, kdy se ochrana hlavy stále více přizpůsobovala celoplátové výstroji. Důležitou roli hrálo tvarování kovu, pohyblivé hledí, ochrana krku a možnost bezpečného upevnění přilby.

Odnímatelné sklopné hledí se připevňovalo k lehčím typům přileb. Dále mezi historické přilby patří šalíře či armety, tedy helmy s hledím.

Rytířská helma je neodmyslitelnou součástí zbroje již od středověku. Její funkce spočívá samozřejmě v ochraně před zraněním.

Vyráběla se z různých materiálů, např. z kostí, kůží, bronzu, ocele a dalších kovů.

Rozdíly mezi typy středověkých přileb

Přilby v období novověku

Burgundka

Burgundská útočná přilba neboli burgundka se objevuje v západoevropských zemích zhruba od 16. století. Navazovala na šalíř.

Byla opatřena hřebenem, který chránil před ranami sečných zbraní. Přilba poskytovala ochranu rovněž šíji a díky lícnicím i tvářím.

Morion

V 16. století se objevila také otevřená přilba morion, jež byla pravděpodobně zkonstruována ve Španělsku. Díky nízkým pořizovacím nákladům se rozšířila do armád po celé Evropě.

Nejprve ji užívali pikenýři (příslušníci pěchoty vyzbrojení kopím). Později si ji oblíbily městské a tělesné stráže.

Stejně jako burgundská přilba byla vybavena hřebenem. Její okraj byl zakončen úzkou krempou.

I když ji počátkem 17. století nahradily modernější typy, tvoří dodnes součást zbroje Švýcarské gardy ve Vatikánu.

Pappenheimka

Pappenheimka byla otevřená jezdecká přilba, která se rozšířila v 17. století. Byla pojmenována po německém vojevůdci G. H. Pappenheimovi.

Tato přilba neodmyslitelně patřila k habsburskému jezdectvu. Postupem času nahradila všechny typy jezdeckých helem.

Čelním štítkem procházel pohyblivý nánosník, který se vpředu utahoval šroubem. Po stranách hlavu chránily pohyblivé lícnice.

Piklhaubna

S Pruskem 19. století byla spojená Piklhaubna: vojenská helma s kovovým hrotem na temeni. Od armády ji převzali policisté a hasiči.

Postupně se rozšířila i do armád jiných států. Piklhaubna se těšila oblibě také ve 20. století.

Raně středověká přilba s nánosníkem

Před tebou se nachází klasická raně středověká přilba s kónickým tvarem, často označovaná jako „normanská helma“ nebo přilba s nánosníkem. Tento konkrétní model je inspirovaný slavnou Svatováclavskou přilbou a přináší typické rysy tohoto ikonického kusu.

• Kónický zvon: Jednoduchý a praktický tvar, navržený tak, aby účinně rozptýlil údery.
• Výrazný nánosník: Masivní kovový plát chránící nos a střed obličeje.
• Čelní pás (lem): Zpevňuje konstrukci, u tohoto modelu je spodní okraj dekorativně vykrojený a připevněný viditelnými nýty.
• Povrch: Přilba si zachovává přirozenou, matnou ocelovou úpravu.
• Výstelka a řemení: Součástí je kožená výstelka a podbradní řemínek s mosaznou přezkou, které zajišťují pohodlné a bezpečné nošení.

Historické pozadí: Přilby s kónickým tvarem a nánosníkem byly běžné v raném středověku, přibližně mezi 9. a 11. stoletím, po celé Evropě. Nosili je Vikingové při nájezdech, Normané při dobývání Anglie, Sasové, Frankové i slovanští bojovníci včetně družin českých knížat.

Mezi nejznámější dochované kusy patří Svatováclavská přilba (uložená v Katedrále sv. Víta v Praze), která dala tomuto typu jméno. Přilby tohoto stylu byly používány v bitvách, při obléhání, hlídkách i vojenských taženích.

Nánosník byl zásadní součástí těchto přileb. Na rozdíl od pozdějších plně uzavřených helem poskytoval ochranu nejvíce exponovaným částem obličeje (nos a střed tváře), aniž by omezoval výhled, dýchání nebo slyšení - klíčové pro přehlednost v chaotických bitvách raného středověku.

Parametry historické repliky přilby

Athénská hoplítská přilba

Tato přilba je vytvořena podle vzoru frygické přilby, která se nosila především v helénistickém období řeckých dějin. V tomto období ji nenosili pouze Athéňané, jak by se mohlo mylně zdát z názvu, ale mnoho různých městských států helénistického světa.

Tato přilba, která měla původně napodobovat styl čepice nošené Frygy v Malé Asii, byla běžně nošena pěšími vojáky v makedonské falanze za Alexandra a jeho nástupců.

Tato verze je vyrobena z oceli v bronzovém provedení. Originály byly vyrobeny výhradně z bronzu. Tvar a styl této repliky je velmi podobný archeologickým exemplářům.

Využití gotických a historických přileb dnes

Dnes se přilby používají pro ochranu v pracovním provozu, v dopravě, při sportu atd. Jsou vyráběny z odolných plastů.

Helmy a přilby ke kostýmům jsou oblíbeným doplňkem pro historické, vojenské i fantasy převleky. V nabídce mohou být římské helmy, spartánské přilby, rytířské a vikingské helmy i další tematické modely pro děti i dospělé.

Historická replika je vhodná pro historický šerm a reenactment: Skvělý doplněk výstroje pro období raného středověku (Vikingové, Normané, rané Čechy).

Vhodná je také pro LARP a cosplay: Perfektní pro postavy válečníků, žoldnéřů či strážných inspirovaných raným středověkem.

Další možností je sběratelství a dekorace: Autentický kousek do sbírky nebo stylová historická dekorace. Využití najde také v divadle a filmu jako praktická rekvizita pro historické scény.

V kategorii přilby a helmy nalezneš helmy z různých historických epoch - Antické řecké přilby, Antické římské přilby, Vendelské a brýlové helmy, Normanské přilby a helmy s nánosníkem, Hrncové (Kbelcové) přilby, Šlapy, Žebrové přilby, Barbuty, Šalíře, Armety a přilby s hledím, Útočné přilby, Železné klobouky, Moriony, Saracénské a Arabské přilby, Samurajské helmy, Piklhaubna, Pickelhaube, Ostatní přilby a helmy, Stojany a příslušentsví k přilbám.

Výběr velikosti a péče o přilbu

Pokud plánuješ pořízení některé helmy či přilby, tak nezapomeň zvolit správnou velikost helmy.

Správně zvolená velikost je důležitá zejména u historických replik, protože pod přilbou může být výstelka, čapka nebo kroužková kukla. Vnitřní prostor proto musí odpovídat nejen obvodu hlavy, ale také zamýšlenému způsobu nošení.

Po použití (zejména ve vlhku nebo dešti) vždy důkladně vysuš. Otři vnitřek i vnější povrch suchým hadrem a pravidelně nanášej tenkou vrstvu konzervačního oleje či vosku na kov, aby nedošlo k rezivění.

Koženou výstelku a řemínek udržuj v kondici pomocí vhodného kondicionéru nebo tuku. Uchovávej na suchém místě; při dlouhodobém uskladnění lze helmu zabalit do naolejovaného hadru.

tags: #goticka #helma #prilba