Určitě to znáte taky. Ten můj je spojený s vůní hranolek a smradem doutníků. Jde o symboly belgického cyklokrosu, tedy spíš jeho fanoušků. Stojí v bahně, na nohách mají holínky a do toho se ládují vším možným.
Jsem, a vždycky budu, junior. Syn čtyřnásobného mistra světa. Syn československého Sportovce roku 1991. Vždycky mě s tatím, jak mu odjakživa říkám, budou ostatní srovnávat. Každá debata se dřív nebo později stočí k němu. Nevadí mi to. Byl, a myslím, že pořád je, legenda cyklistiky.
Rodina, talent a první kroky na cestě k profesionálům
Jestli jste někdy přemýšleli o tom, jak vás může ovlivnit jméno, tak věřte, že pokud máte podobně flegmatickou povahu jako já, budete v pohodě. S ní jsem poměrně úspěšně filtroval, když mě kdokoliv konfrontoval s tatího kariérními úspěchy i soukromými pády. Miluju hokej. Vždycky jsem ho miloval. I dnes, pokud to vyjde, nevynechám žádný zápas Plzně v extralize. Obdivuju hokej jako přímočarou, rychlou a tvrdou hru, která zdůrazňuje krásu týmu.
Sám jsem ještě ve čtrnácti chytal za Velké Popovice, kde se bohužel ukázalo, že nemám velkou budoucnost. Uvědomil jsem si to na konci základky. Chvíli jsem o tom přemýšlel a pak si vybral jinou, snazší cestu. Na kole. Tušil jsem, že na něm mám mnohem větší šanci prosadit se. Rozhodnutí, že nebudu zalezlý v bráně, ale začnu se na podzim a v zimě brodit v bahně a sněhu, vyplynulo automaticky. Tatí mě do ničeho nenutil, ale všechny jeho zkušenosti jsem měl na zlatém podnose. Proč toho nevyužít…
Vliv otce a každodenní učení
Žil jsem v jeho světě a měl všeho mnohem lepší než konkurenti. Každý den jsem do sebe podvědomě nasával potřebné informace. Ráno jsem viděl, jak šel na trénink. O víkendech jsme nejezdili na výlety, ale na závody po Evropě. Skoro každé Vánoce a Silvestra jsme trávili v zahraničí. Nezapomenu na rok 1991, když byl tatí jako profesionální mistr světa na vrcholu a v belgickém Kooksijde, kde se jezdí na písku, dostal od šéfa týmu apartmán v hotelu u pláže. Jako rodina jsme chtěli být co nejvíc u sebe, takže jsem znal každou trať. Jejich přírodní tribuny pro mě byly něco jako hřiště. To hrálo později v můj prospěch.
Cyklokros pro mě nebyl sport, ale přirozený svět, takže jsem všude blbnul většinou na kole. Na klasickém BMX, které v té době dost letělo. Bylo mi jedno, jestli je teplo nebo zima. Jakmile jsem si vedle sebe porovnal přísné hokejové síto a cyklistiku, kde jsem měl jasný plán, bylo to dané. Volby jsem nikdy nelitoval. Stačilo chopit se kola, přidat trochu píle a výsledky zákonitě přišly. To, co jiným trvalo tři roky, jsem zvládnul za sezonu.
Tatí, který se mnou jezdil úplně všude, řekl jedno slovo, cvaklo mi v hlavě a věděl jsem, že do zatáčky na kluzké trati nesmím najet nejvíc vyjetou stopou, ale místo toho hledat tu sušší. Nakonec z toho bylo jedenáct profesionálních sezon v Belgii. Vítězství v závodu Světového poháru, stříbrné medaile z mistrovství světa juniorů i v kategorii do 23 let, 5.
Největší chvíle i nejtemnější zkoušky
Pokud mě někdo chce srovnávat, je jasné, že jsem toho dosáhl milionkrát míň než tatí. Ráno mu umřel táta, a on ani nevydržel držet smutek. Mladší syn slavného cyklokrosaře Radomíra Šimůnka (†48) Danny (19) vyrazil už odpoledne do nedaleké herny. Nešel zapíjet žal. Právě naopak. S kamarády se náramně bavil. Dokonce házel peníze do výherního automatu. Pieta za otce, který byl v té chvíli jen patnáct hodin po smrti, se prostě nekonala.
Úterý, půl šesté odpoledne. Z herny, jen asi tři sta metrů od domova trojnásobného mistra světa Radomíra Šimůnka, se ozývá smích. „Ještě hraj. Ten dává,“ vybízí se smíchem jeden mladík druhého ke hře na blikajícím automatu. „Hanďo, za kolik mám ten lístek?“ zní pár okamžiků poté dotaz z koutku, kde bliká několik hazardních beden. „Máš to za sto osmdesát šest,“ dává mu odpověď sympatická servírka. „Tak tady v bedně máš dvě stovky. Tak si to, prosím tě, vyber. Já zas letím,“ říká mladík.
Možná se to zdá jako normální konverzace mladých lidí, ovšem šťastným výhercem je Danny Šimůnek, mladší syn legendárního cyklokrosaře, který jen pár hodin před tím doma zemřel pravděpodobně kvůli cirhóze jater. Danny pak vyběhne ven, kde ještě chvilku promluví na zahrádce s dalšími kamarády. Pak sedá do auta staršího bráchy a s kamarádem se vrací domů. S sebou mají i flašku vína. Pro generaci, která v 80. letech minulého století lačnila v zadrátovaném Československu po sportovních úspěších, byl cyklistickým pánembohem.
Na dva amatérské tituly mistra světa navíc cyklokrosař Radomír Šimůnek dokázal bezprostředně po pádu železné opony navázat i triumfem mezi profesionály. Svět mu ležel u nohou, záhy však přišel krutý pád. Závod míru. Medailové žně bratrů Pospíšilových v kolové. A drsné bitvy cyklokrosařů v často až nelidských podmínkách. To byly čtyřicet let zpátky vrcholy československých fanoušků cyklistiky. Nezlomní cyklokrosaři, v cíli často k nepoznání pod vrstvou bláta, navíc kapitolu předposlední dekády 20.
Dva premiérové tituly mistra světa mezi amatéry - závodit mezi profesionály bylo tehdy československým závodníkům zapovězeno - vybojoval v letech 1981 a 1982 Miloš Fišera a ve dvou následujících letech navázal na svého legendárního strýce právě Radomír Šimůnek. Radomír Šimůnek v dresu reprezentace už coby mistr světa. V čem tkvěla Šimůnkova výjimečnost? V terénu, který je kolikrát s jízdou na kole v podstatě neslučitelný, se dokázal pohybovat s neuvěřitelnou lehkostí, díky dokonalé technice se nad tratí doslova vznášel. To fanoušky doslova fascinovalo, světovou elitu naopak dohánělo k šílenství.
Že v nitru jeho synovce buší srdce cyklokrosaře, prý bylo patrné už od dětství. Historicky první československý mistr světa jej ještě jako předškoláka často vozíval „na štangli“ v terénech kolem Vrchlabí a krkonošský kostitřas si Radomír Šimůnek náramně oblíbil. Po zlatých letech sice Šimůnka zbrzdily zdravotní potíže a největší moment jeho kariéry přišel nedlouho po Sametové revoluci. A v roce 1991 se Češi na šampionátu v Geitenu ukázali světu v tom nejlepším světle, když během jediného dne dokázali vybojovat dva světové tituly a stříbro navrch.
„Závod byl podobný jako vejce vejci loňskému souboji v Getxu. Náš osmadvacetiletý jezdec znovu neustále režíroval dění na čele celého 34členného pole. Jezdil pořád nejhůře na třetí pozici, hlídal si své největší soupeře. Naštěstí tentokrát neměl žádné technické problémy, nepotkaly ho ani pád, ani defekt. Do čela se dostala trojice Šimůnek, Van der Poel z Nizozemska a Francouz Le Bras. Dotáhnout se na tuto trojici už nikdo nedokázal a v závěrečném spurtérském souboji se prosadil Šimůnek. Nemělo ale trvat dlouho a suverén cyklokrosových tratí natvrdo poznal vrtkavost osud. Jen o rok později totiž Radomír Šimůnek zavinil u Cerhovic dopravní nehodu, při níž zahynuli tři lidé z protijedoucího auta. Příčina tragédie je dodnes předmětem spekulací, často je zmiňován alkohol za volantem. Sám Radomír Šimůnek měl po letech přiznat bývalému parťákovi z mládežnických kategorií, že se na moment nevěnoval řízení, když chtěl okřiknout děti zlobící na zadním sedadle. Ve věznici ale cyklokrosová hvězda strávila jen čtyři měsíce, poté byla propuštěna díky udělené milosti tehdejším prezidentem Václavem Havlem. To však minimálně část veřejnosti nikdy nepřijala.
Nepromarněné chvíle a konec jedné kapitoly
Osudový moment ale zlomil i samotného šampiona. Dokud Radomír Šimůnek závodil, dokázal ještě utíkat před svými démony díky cyklokrosu, po tragické nehodě vybojoval ještě čtyři tituly mistra republiky, ten poslední v roce 1998. „Bouračka ho samozřejmě lidsky zasáhla, ale s jeho pitím až takovou souvislost nemá. Tím nejhorším, co ho zlomilo, byl konec kariéry. Potřeboval nějak vyplnit to vakuum, které mu po závodění zůstalo,“ svěřil se kdysi Šimůnkův syn Radomír pro deník Aha.
Zmíněné vakuum bohužel nenahradilo ani trenérské vedení syna. „To, co se lidi učili tři roky, on mě naučil za rok. V létě roku 2010 Šimůnka naplno zasáhla postupující cirhóza jater. Těžká nemoc jej přivedla do nemocnice v Kolíně, kde musel podstoupit i akutní operaci kýly. Poté ale zřejmě v předtuše nejhoršího podepsal revers a odjel domů. Ještě tu noc jej pak našla manželka Jana bez známek života.
Praha - Ve věku 48 let v noci na úterý v Kamenici u Prahy po dlouhodobé těžké nemoci zemřel bývalý mistr světa v cyklokrosu Radomír Šimůnek starší. Jeho tělo našla bez známek života kolem čtvrté hodiny ranní jeho manželka. Příčinou smrti, kterou oficiálně oznámil ošetřující lékař, měla být cirhóza jater. Přesnou příčinu však stanoví až pitva." Málokterý český sportovec dokázal vybojovat tolik úspěchů jako Radek. Byl to obrovský talent, talent od přírody, ale stejně tak nesmírně poctivý závodník v tréninku," řekl předseda cyklokrosové komise svazu Čestmír Kalaš. I podle Petra Kloučka, jenž se Šimůnkem závodil a v závěru jeho kariéry jej vedl jako trenér, český cyklokros nikdy neměl takový talent. "Já jsem s ním jezdil, hodně jsme kamarádili, byl to hrozně fajn kluk. Jako trenér jsem s ním zažil závěr jeho hvězdné kariéry. Na mistrovství světa v dánském Middelfartu v roce 1998 jej jen pád v posledním kole připravil o stříbro. Byl výborný po technické stránce, měl velmi dobrou fyzickou kondici a takticky na něj nikdo neměl," uvedl Klouček.
Odkaz a význam pro současné i budoucí cyklokros
Šimůnek vládl juniorům, amatérům i profesionálům.Radomír Šimůnek byl před 11 lety zvolen nejlepším českým cyklistou 20. století. Čtyřnásobný mistr světa v cyklokrosu zažil během dlouhé sportovní kariéry radost i bolest. Šimůnek se na mezinárodní scéně poprvé prosadil při mistrovství světa 1979 ve Španělsku, kde skončil čtvrtý mezi juniory. O rok později ve švýcarském Wetzikonu už získal titul juniorského mistra světa. Na svém prvním seniorském MS dojel až jedenadvacátý. Adaptoval se však za pouhý rok.
Na MS ve francouzském Lanarvily v roce 1982 dojel druhý, porazil ho jen jeho strýc Miloš Fišera. Amatérské mistrovství světa v anglickém Birminghamu o rok později vyhrál. V nizozemském Ossu dokázal triumf zopakovat, pak ale jeho skvěle rozjetou kariéru přerušily zdravotní patálie. Nejprve se léčil s těžce poraněnou kolenní čéškou a po necelém půl roce však musel několik měsíců nuceně odpočívat po potížích se zánětem srdečního svalu. Po uzdravení vybojoval v roce 1989 amatérské stříbro a rozhodl se pro přestup k profesionálům. Ve španělském Getxu dojel sedmý. V nizozemském Gietenu v roce 1991 už všem soupeřům ukázal záda a stal se jediným cyklokrosařem, který vyhrál mistrovství světa mezi juniory, amatéry i profesionály. V témže roce byl vyhlášen nejlepším sportovcem Československa.
O rok později se ale cyklokrosaři zhroutil svět. Šimůnek zavinil u Cerhovic autonehodu, při níž zemřeli tři lidé. Přitížilo mu, že byl tehdy pod vlivem alkoholu. Krátce nato byl proto odsouzen k nepodmíněnému trestu ve výši osmnácti měsíců. Po necelém půl roce však dostal od tehdejšího prezidenta Václava Havla milost. Po návratu k závodění se potýkal s psychickými problémy a na mistrovstvích světa většinou obsazoval pozice v druhé desítce celkového pořadí. Nejlépe dojel sedmý ve Spišské Teplici na Slovensku v roce 1999 a pátý o rok dříve v dánském Middelfartu, kde jej o medaili připravil zaseknutý řetěz 300 метров před cílem. S aktivní kariérou se rozloučil v roce 2002, po 24 letech závodění. Sedminásobný mistr republiky, čtyřnásobný mistr světa a trojnásobný vítěz cyklokrosové série Superprestige Radomír Šimůnek se narodil 8. dubna 1962 ve Vrchlabí. Byl ženatý, s manželkou Janou měl syny Dannyho a Radomíra.